My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

12.

Ahoj!!

Vyšli jsme ven z bistra. Nevěděl jsem, kam jdu. Šel jsem prostě rovně a držel Wooa za ruku. Naproti se cesta lemovala stromy, a tak jsem s ním přešel na druhou stranu. Kolem moc lidí nebylo, takže mi nevadilo, že se stále držíme za ruce. Jenže Woo se najednou zastavil a pustil mou ruku. Z jeho upřeného pohledu, jenž mi věnoval, mi šel mráz po zádech. Proč se na mě tak díval a proč se vůbec zastavil? Ptal jsem se sám sebe. 

Když jsem se konečně vzpamatoval, pustil jsem jej a rychle se mrkl, zda nejsme moc na očích. Následně jsem věnoval pohled jemu. Zajímalo mě, co se mu honilo hlavou a také proč udělal, co udělal. Nevěřil jsem, že by to bylo jen kvůli tomu, aby Lixe přesvědčil. Každopádně jsem se jej na to nehodlal ptát. Napadl mě lepší způsob, jak bych mohl dostat odpověď. Pomalu jsem se přibližoval k němu a on se ani nehl. Dělily nás pouhé milimetry. Překonal jsem i tuto hranici a přitiskl své rty na ty jeho. Tentokrát měl překvapený výraz na tváři on. Přesto se neodtrhl. Využil jsem toho a jazykem proklouzl dovnitř. Začal jsem jej vášnivě líbat. Ruce jsem mu automaticky omotal kolem pasu. Odlepil jsem se od něj, až když mi docházel vzduch. 

,,Co? Co to bylo?" dostal jsem ze sebe. Z počátku to bylo trochu jiné, než na to, co jsem byl zvyklý, ale to jen kvůli faktu, že to byl muž. Po chvilce mi to přišlo normální možná lepší než obvykle, což taky neurčovalo pohlaví, prostě to uměl dobře s jazykem. Ale čím déle to trvalo, tím více se mi to líbilo...líbilo se mi, jak mě u toho objímal a já tak mohl cítit jeho tělo na svém. Asi mě opravdu začal přitahovat. Poté jsem si vzpomněl na Chanovo slova, co bych si měl představit. Ihned jsem zrudl a začal kroutit hlavou. 

,,Názorná ukázka, jak by se to mělo dělat správně." prohodil jsem s úsměvem a mrkl na něj. On však stál a mlčel. 
,,Ale, ale...začínáš snad být v rozpacích, že líbání s mužem také není tak špatné, že se tak červenáš." zavtipkoval jsem. 

,,No vlastně to fakt nebylo tak špatné...ale ne kvůli tomu to nebylo. Za to může Chan." řekl jsem krapet nervózně. 

,,To myslíš na Chana i poté, co ses líbal se mnou? Vážně ses do něj nezamiloval?" nadhodil jsem dotčeně. Tss. Tak tohle jsem ještě nezažil. 

Začal jsem se smát, načež mě bouchl do ramene. 
,,Ne, nezamiloval. Jen mi říkal divné věci, když jsme se o tobě bavili a moje představivost začne fungovat vždy, když nemá." odpověděl jsem popravdě. Jenže jeho pohled byl snad ještě naštvanější.

,,Takže jste se o mně bavili a ty to nazýváš divnými věci. Tak to by mě zajímalo, co za divné téma jste řešili."

,,Proč ses zase naštval? Prostě mi řekl, ať si tě představím, jak se pode mnou zmítáš a vzdycháš mé jméno. Nakonec to není tak divné téma. Jen se mi o tom špatně mluví." vyhrkl jsem. Momentálně na mě působil, jako malé dítě. Opravdu jen momentálně. Neboť jeho nálada obrátila o sto osmdesát stupňů.

,,Aaaha. V tom případě, nechceš to rovnou zkusit? Zdá se, že ani tvé představy nakonec nejsou tak nevinné, ale to mi vůbec nevadí..." laškoval jsem.

,,Jo jasně, protože ty tvé jsou ještě horší, že? A ne, nech si zajít chuť." vyhrkl jsem a cítil, jak se mi do tváří hrne červeň.

,,Promiň. Neměl bych tak pospíchat. Teprve jsme se políbili a já už bych tě tahal do postele. Jsem to ale nezbeda." řekl jsem a hned na to se začal smát.

Musel jsem se smát s ním. Proč vždycky plácne podobnou blbost? 
,,Ty už děláš, jako bychom spolu chodili." podotkl jsem. 

,,No, i když to bylo jen divadýlko před Felixem, něco mi říká, že nakonec budeš chtít, abych s tebou chodil. A také to budeme muset hrát častěji, jestli poblíž bude Felix."

,,Jo ale hrát to a myslet opravdově je rozdíl..." řekl jsem tiše. 

,,V bistru mi tvůj polibek přišel opravdový až až. Stejně jako opravdové bylo mé bezhlavé líbání. Moc dobře si věděl, kam to směřuje a že bych toho mohl využít, a přesto sis začal první. Takže i když si myslíš něco jiného, nakonec se do toho zamotáš a nebudeš chtít nic jiného. A to jsi se mnou ještě neprožil noc. Takové věci bys jinak neříkal."při poslední větě jsewm na něj mrkl.

,,Jsi nějak sebevědomý, nemyslíš?" nadhodil jsem a snažil se skrýt své šokování. Měl pravdu tak torchu jsem si to zavařil.

,,Nemyslím. To je prostě fakt. Vím, co dokážu a ještě nikdy jsem nezklamal. Jestli chceš, můžu tě o tom přesvědčit."

,,Ne, to je dobrý..." hlesl jsem. Cítil jsem se v pasti. Líbil se mi vzhledově i povahově. Ale stále jsem si nedokázal představit, jak bych mohl být s ním. Navíc je tu Sol, určitě by jí to dost ovlivnilo a pochybuji, že by mě Wooyoung chtěl, kdyby věděl úplně všechno. Takže jsem nějaký romantický vztah zavrhoval. I když to poznání něčeho nového v jeho přítomnosti neustále sílilo. 

,,Říkáš tohle, ale z tvých očí čiří touha poznat něco nového. Láká tě to. A i když budeš tvrdit opak, nakonec tě to dostane. Na ten okamžik si počkám a zkus do toho zatáhnout Chana."

,,Nejen sebevědomý, ale ještě vychytralý...uvidíme, jestli se pleteš nebo ne. Teď mi raději řekni, co chceš dělat, teda jestli už nemáš jiné plány..."

,,Nemám a nevím. Chci tě poznávat víc a víc, ale ty před sebe pořád stavíš zdi."

,,Protože bys mě chtěl poznat hlavně přes postel..." bránil jsem se.

,,No i přes ní, ale chci tě poznat i normálně. Co rád děláš, kam rád chodíš a tak různě. Naposled jsem se toho chtěl dozvědět víc a pak jsme skončili u Chana, neboť nás očividně pronásleduje všude. Takže dneska bych jej raději vynechal, nebo se díky tobě do něj zamiluju já." 

,,To jsi rychle přeletěl..." hlesl jsem nezaujatě. 

,,To byl vtip...taky by sis měl trochu víc věřit. I s tímhle ti můžu pomoci." mrkl jsem na něj. 

,,Já z tebe vážně nemůžu." řekl jsem se smíchem. 

,,A to je teprve začátek." 

Pokračování příště...