My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

36.

Ahoj!!

,,Tati, kdy s náma pudeš za babičkou?" optala se Sol.

,,Zlatíčko, opravdu netuším. Tvůj tatínek má moc práce." odpověděl jsem jí. Byla to poloviční lež, ale to ona vědět nemohla. Nechtěl jsem se s Wooyoungem moc ukazovat před matkou. Vím, že bych se určitě nějak prozradil, nebo by mě prozradila Sol. Pak by přišla řda na rozhovor typu "od kdy jsi na muže" , čemuž jsem se chtěl vyhnout. 

,,Ale teď máš čas. Slíbil si to. Babička je pak smutná. Má ráda víc stlejdu Chana než tebe, plotože se o ní hezky stalá a ty za ní nepšídeš." řekla a zamračila se na něj.

,,Teď sice čas mám, ale myslel jsem, že bychom si spolu mohli udělat výlet. Za babičkou můžeme jít jindy. Nebo ty snad nechceš s tatínkem na výlet?" 

,,Ano, ale chci jít i za babičkou!" odpověděla a zamračila se ještě víc. 

,,Sol, musíš si vybrat jen jedno." zkoušel jsem to dál. 

,,Proč nemůžeme jít na výlet a za babičkou dneska?" vyhrkla. 

,,Když si neumíš vybrat, zůstaneme doma!" řekl jsem rázně. Jak já neměl rád, když se se mnou snažila smlouvat. V tomhle mi přišla horší než Chan. 

,,Jsi zlej!" vykřikla a utekla s brekem k Wooyoungovi, který je doposud mlčky sledoval. 

,,Princezno, jdi se převlíknout, já to s tatínkem domluvím. Hlavně už neplakej, ano?" nadhodil jsem s lehkým úsměvem a setřel ji slzy z tváře. Jakmile se ztratila v chodbě, přistoupil jsem k Sanovi. 

,,Nemyslíš, že to trochu přeháníš? Proč bychom nemohli obojí? Podívej se, co jsi provedl, akorát jsi ji rozbrečel a proč?" vyjel jsem po něm. 

,,Ještě ty začínej..." hlesl jsem otráveně. 

,,Tak mluv, čeho se tak bojíš? Své matce se vyhýbáš bůhvíjak dlouho. Bojíš se snad, že by se tě zeptala na mě? A hlavně nelži!" upozornil jsem jej. Žádný jiný důvod to být nemohl. Kdy už pochopí, že určité věci nejde skrývat věčně? 

,,Fajn, jde přesně o tohle. Vím, že by se to nějak prokeclo. Co kdyby to matce vadilo a chtěla by, abych se s tebou rozešel?" prozradil jsem své obavy. 

,,Bože. Ty jsi jako puberťák. A kdyby tak co? Prostě ji řekni pravdu. Jsi dospělý, můžeš si dělat, co chceš. Navíc tvoje matka je v pohodě, proč by měla být proti? Vůbec nechápu, proč se všeho tak bojíš. Půjdeme za tvou matkou a pak vezmeme Sol na výlet."

,,Wooyoungu!?" 

,,Co je? Chceš mi taky rozkazovat? Smůla, že nejsem tvoje dítě. Sol za nic nemůže a i když je malá, vypadá to, jako by se snažila zabránit, aby tě matka nevyměnila za Chana. Uvidíš zvládneme to, třeba na to ani nepřijde řeč. Ovšem ani tak bys to neměl zatajovat věčně."

,,Dobře, dobře. Proč mi všichni připadáte "chytří" jako Chan?" nadhodil jsem a povzdechl si.

,,Protože ty jsi stále stejně hloupý a lidé kolem tebe jsou každým dnem chytřejšír, ale bez těch tvých uvozovek." odpověděl jsem s širokým úsměvem. Zlostně se na mě podíval.

,,Někdy mám chuť tě praštit." pošeptal jsem, ale jelikož byl blízko stoprocentně to slyšel.

,,Jo, já tebe taky...minimálně jednou denně, ale jinak tě miluji." prohodil jsem pobaveně. Využil jsem nepřítomnosti Sol a než stačil něco namítnout, přivlastnil jsem si jeho rty. 

,,Najednou jsem zapomněl, co jsi říkal. Už se nemůžu dočkat večera." řekl jsem, když se naše rty rozpojily. Jak rád bych je nechal spojené déle.

,,To já také, ale teď by ses měl jít převléknout. Půjdu zkontrolovat Sol.

---------------------------------------------

Dojeli jsme k nemocnici. Ohlásili jsme náš příchod sestřičce a ta nás s úsměvem poslala dál. Sol si celou cestu k pokoji radostně tleskala a Wooyung měl též úsměv na tváři...jen mě do smíchu nebylo. 

Ztěžka jsem polkl, když jsem ocitl před matčiným pokojem. Ať už se zeptá nebo ne, určitě to bude v pořádku, v duchu jsem se uklidňoval.

Nakonec jsem s jedním hlubokým nádechem, následně výdechem a zaklepáním na dveře vešel dovnitř. Sol neotálela ani vteřinu a už byla u babičky. Pozdravili jsme a sedli k jejímu lůžku. 

,,Tak už sis vzpomněl, že máš matku?" optala se jízlivě. 

,,Poděkujte tady princezně, jeho je těžké sem dokopat." pošeptal jsem jí a mile se usmál. 

,,Je mi to jasné. Jen nechápu proč. Určitě nemáš tolik práce, tak proč se mi vyhýbáš?" 

,,Ani bys nevěřila, co všechno obnáší starat se o tak velkou firmu a její další podniky. Vážně jsem neměl moc času. Jinak bych místo sebe neposílal Chana." odpověděl jsem...též poloviční lež. 

,,Přesně tomu bych nevěřila, když mi Sol říká, kolik času s ní strávíš doma." pronesla chladným tónem. Poté se však usmála a stočila pohled k Sol. 
,,Zlatíčko, nechceš se strejdou zajít pro něco dobrého? A hlavně nikam nepospíchejte." 

,,Moc láda." radostně tleskla a seskočila z postele. Chytila Wooyounga za ruku a doslova jej táhla z pokoje ven. Jakmile se za nimi zavřelo, v pokoji nastalo hrobové ticho. Ti dva na sebe hodnou chvíli jen mlčky hleděli. 

,,Štveš mě, víš to?" protnula ticho. 

,,Proč?" hrál jsem hloupého. 

,,Protože se bojíš vlastní matky a vyhýbáš se jí. To děláš vždy, když něco tajíš. Takže o co jde tentokrát?" 

,,Změnil jsem se a nejsem si jistý, zda bys tu změnu schvalovala..." na chvíli jsem se odmlčel a přemýšlel, jak bych jí to měl vysvětlit. 

,,Bože z tebe něco dostat," povzdechla si a protočila očima, ,,proč prostě na rovinu neřekneš, že chodíš s Wooyoungem. Děláš, jako bych ti za to měla utrhnout hlavu." dodala a začala se smát. Překvapený výraz jejího syna byl k nezaplacení. 

,,Takže to víš? Kdo ti řekl a jak dlouho to víš?" 

,,Řekla bych, že už měsíc. Když jsem Woo přišel se Sol poprvé, prozradila vás. Moc ráda vypráví o tom, co děláš. No mohl by sis odpustit dělat takové věci před ní." odpověděla s úsměvem. Rukou poukázala ať jde blíž. Když tak udělal, objala ho. 

,,Jsem ráda, že jsi šťastný a je mi jedno s kým, ale příště to přede mnou netaj tak dlouho." řekla a dala mu pohlavek. 

,,Promiň, bál jsem se, jak bys to vzala." 

,,Jako bys byl pořád ještě dítě. Přece jsem tě vždy ve všem podporovala a to i když byl otec proti a stejně se pořád chováš, jako bych byla zlá macecha z pohádky." 

,,Vážně se omlouvám. Ale teď už neřešme mě. Jak se vlastně cítíš? Včera jsem mluvil s doktorem a říkal, že se budeš muset ještě nějakou dobu zdržet, ale operace přece dopadla dobře, tak proč už tě nepustí domů?" 

,,Protože nechci. Jsem tu jako na dovolené. Čeká se na testy, aby zjistili, jak zabírají nové léky. Mohla jsem jít domů a jen chodit na kontroly, ale raději budu tady, než s tvým otcem, což jistě chápeš." 

,,To rozhodně. Ale pokud chceš, můžeš jít klidně ke mně, místa je tam až až." 

,,Popřemýšlím o tom." 

Pokračování příště...