My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

31.

Ahoj!!

Seděl jsem na pohovce a tupé zíral do televize. Pořád jsem musel přemýšlet nad Sanem. I přes to, že jsme se viděli druhý den a i den po něm, se San neměl k činům, díky čemuž mi došla trpělivost úplně. Když tolik nechtěl, abych šel do jeho bytu, rozhodl jsem se tam jít jako první.

Zvedl jsem se z pohovky a šel na chodbu, kde jsem se obul a hodil přes sebe bundu. Po cestě jsem mu zkoušel volat, ale nezvedal to. Napsal jsem mu zprávu, že jsem na cestě k němu, avšak ani na ni nijak nereagoval. No jak chceš, tvůj problém, říkal jsem si a přidal do kroku. Dorazil jsem na zastávku a chvíli čekal na autobus.

Když přijel, nastoupil jsem dovnitř a sedl si dozadu. Začal mi zvonit mobil. V rychlosti jsem se koukl, kdo mi volá a ihned zvedl telefon.

,,Woo, vážně jsi na cestě k Sanovi?" optal se Chan.

,,Ano. Už mi opravdu došla trpělivost a tentokrát mě ani ty nezastavíš. Vtipný, jak se ozve nejdřív tobě..." prohodil jsem naštvaně.

,,K tomu se raději nevyjadřuju. No snad to ustojíš a doufám, že se ani tak toho idiota nevzdáš."

,,Pak ti zavolám."

S tím jsem hovor zavěsil a telefon schoval do kapsy. Nakonec přece jen něco skrýval, když Chan mluvil takhle. Muselo to být nejspíš něco velkého, když se tak bál, že bych ho kvůli tomu opustil. No brzy to nakonec zjistím, ale najednou si nejsem jistý, zda je to dobrý nápad, znejistěl jsem. Promnul jsem si spánky a povzdechl jsem si.

Autobus konečně dorazil na mnou očekávanou zastávku. Vystoupil jsem a rychlým krokem se vydal k Sanovi domu. U brány jsem zadal kód a vstoupil dovnitř. To samé jsem udělal i s bytovými dveřmi. Slyšel jsem kroky blížící se ke mně. Už jsem se připravoval, jak mu to vytmavím, ale přede mnou se objevil Felix. Překvapeně jsem na něj pohlédl.

,,Co ty tu sakra děláš?" vyhrkl jsem.

,,No všechno možný jen ne to, co si myslíš ty. Chtěl jsem tě jen upozornit, abys nekřičel, jinak ji vyplašíš." odpověděl Felix a nevinně se usmál.

No dobrá, to trochu obměkčilo mé srdce. Vyzul jsem si boty a následoval Felixe. Vešli jsme do jednoho z pokojů. Na zemi seděla malá holčička s culíčky a hrála si s plyšáky. Zarazil jsem se. Otočila k nám pohled a milé se usmála. Začala si mě prohlížet. Poté stočila pohled k Felixovi.

Byla tak slaďoučká, pomyslel jsem si. Následně jsem zatřepal hlavou, abych se nenechal moc usnést a mohl normálně uvažovat. Bylo mi jasné, že to dítě rozhodně nebylo Lixovo, až moc se podobalo Sanovi. Takže tuhle rozkošnou dívenku přede mnou tajil? A proč o tom věděl i Felix a já ne? Najednou znovu promluvila.

,,Lixi, to je tátovo další kamalád?" optala se a Lix jen souhlasně pokýval hlavou.

Znova se na mě podívala a ještě více se usmála. Sedl jsem si do dřepu a také se usmál. Přicupitala ke mně a začala si hrát s mými vlasy. Měl jsem pocit, že se rozplynu nad tou roztomilostí.

,,Ano, taky se s tvým tátou kamarádím, i když mě někdy pořádně zlobí. Jsem Wooyoung, ale všichni mi říkají Woo. A jak se jmenuješ ty, princezno?" zeptal jsem se a pohladil ji po vlasech. Měla je stejně jemné jako San.

,,Menuju se Sol. Ale ci se menovat jako ty. Máš klásný meno. Táta o tobě mluví."

,,Ne, to ty jsi krásná, ale děkuji. A co pak o mně říkal?"

,,On teď požád bulí. Zlobí tě a ty se zlobíš na něj a pak bulí. Žíkal, že ho nebudeš mít lád, až mě uvidíš. Je to plavda?"

,,Samozřejmě, že ne. Tvůj táta je jen hloupý, ale to mu raději neříkej. Budu ho mít rád."

,,A mě taky?"

,,Budu, možná víc než tvého tátu. Jsi tak roztomilá."

,,A můžu ti dát pusu na tváž?"

,,Můžeš." řekl jsem a nemohl se ubránit smíchu. Už teď jsem ji zbožňoval. Ukázal jsem jí prstem, kam mi má dát pusu. S červenými tvářemi se ke mně natáhla a opravdu mi ji dala.

,,Jsi lepší než stlejda Chan. Nikdy mi to nedovolil." řekla a zamračila se.

,,No víš, strejda Chan si nechává dávat pusinky jen od strejdy Lixe. Lix je totiž taky taková princezna." vysvětlil jsem jí, načež mě Felix sjel pohledem a nevěřícně nade mnou kroutil hlavou.

,,Neříkej před ní takové věci, nebo nás ještě San zabije."

,,Jen pokud to stihne dřív než já." řekl jsem ostře. Všichni o jeho dceři věděli a ani jeden z nich mi nic neřekl. Chana jsem chápal, nikdy by proti němu nešel, ale Felix jako můj nejlepší kámoš mi to říct mohl.

,,Princezno, co bys řekla na to, kdybychom ti se strejdou šli udělat něco dobrého k jídlu a ty by sis tu zatím pěkně hrála?" optal jsem se jí a mile se usmál. Jen pokývala hlavou, ale rukou ukázala na svou tvář. Pousmál jsem se a dal jí pusu na tvář. Poté šla ke svým plyšákům a začala si s nimi hrát. My jsme se s Felixem přesunuli do kuchyně.

,,Jak dlouho jsi o ní věděl?" nadhodil jsem a zkoumal ho pohledem.

,,Než začneš vyšilovat ještě víc, chtěl jsem ti to říct, ale nemohl jsem. San totiž neví, že jsme se se Sol už seznámili. Chan mi ji představil předevčírem s tím, že ji rovnou můžu pohlídat. Takže než mi začneš něco vyčítat, nejdřív si mě vyslechni. Kvůli vaší situaci jsem se s Chanem pomalu vůbec neviděl. Nestaral se jen o Sol, ale pomáhá Sanovi i s věcmi ohledně firmy a ještě mu dělá šoféra. Kde by s tímhle vším měl vzít čas ještě na svého přítele? Takže si nemysli, že jsi tu jediná oběť." řekl Felix rázně.

,,Dobře už raději mlčím."

,,To bys měl, mamčo! Přijedou sem nejpozději do hodiny. Než jsi přišel, psal mi Chan."

,,Mamčo!?" vyhrkl jsem a úplně zignoroval, co říkal dál.

,,No tak když je San táta? Nechápu, proč se tolik bál ti o Sol říct."

,,Jo tak to jsme dva. I když jsem nechtěl, podezíral jsem ho ze všeho možného, ale nikdy by mě nenapadlo, že má dítě." řekl jsem s povzdechnutím.

,,Jo taky jsem byl překvapený. Ale jsk jsme si mysleli, tobě to vážně nevadí. Ale ne abys mu odpustil tak rychle. Jen ať si to pořádně vypije."

,,Neboj se, nenechám mu to projít jen tak."

Pokračování příště...