My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

15.

Ahoj!!

,,Přeci, abych ti dělal společnost a připomínal ti, že o muže nemáš sebemenší zájem." odpověděl mu s úšklebkem Bangchan. Rád trápil svého kamaráda. 

,,Taky že nemám. Kolikrát ti to mám ještě vysvětlovat?" nadhodil jsem nabroušeně. Už teď jsem se v duchu fackoval, že jsem se vůbec na něco takového ptal. 

,,Jasně a proto se s jedním líbáš. Nevím, co to tady zkoušíš, ale na mě to neplatí. Znám tě až moc dobře. Ou, počkat? Je to jen hra, nic víc a ty jsi byl v šoku, takže jsi sotva postřehl, co Wooyoung udělal. Kvůli tomu jsi na něj nedokázal být naštvaný ani mu nijak odporovat, neboť tvé myšlení je stejně hloupé jako tvé lži." rýpal do něj Chan a nebral si servítky. Věděl, že to nejspíš přehnal a že Sana naštval, ale nemohl si pomoc. 

,,Co ode mě chce vlastně slyšet?" optal jsem, se podrážděně. Ty jeho chytré řeči mi začínaly lézt krkem. 

,,Chci jen, aby sis to přiznal. Už teď jsi jím poblázněný. Rovnou s ním mlůžeš začít chodit." odpověděl mu s nevinným úsměvem. 

,,Nechci s ním chodit a nejsem jím poblázněný. Navíc ho přeci nemůžu nechat tak lehce vyhrát." vyhrkl jsem. Ani nevím, pro jsem se pořád snažil zapírat. 

,,Promiň, že ti to říkám, ale on vyhrál už dávno a to jste spolu ještě nespali. Jestli to necháš zajít tak daleko, už nebude cesty zpět. Počkej, vždyť je to jen hra, já pořád zapomínám, jsem to ale hlupák." 

,,Sklapni už!" vyhrkl jsem naštvaně. Já ho asi vážně uškrtím, pomyslel jsem si. 
,,Proč se takhle nezačneš zajímat o Felixe? Po Wooyoungovi může přijít někdo jiný, když budeš pořád takhle otálet." stočil jsem konverzaci směrem, který se nebude líbit Chanovi, abych mu to trochu oplatil. 

,,Ještě řekni, že bych si měl vzít příklad z vás dvou a rovnou se půjdu odstřelit." prohodil Bangchan a koutkem oka sledoval Felixe. Je mu hrozilo víc než odmítnutí. Mohl ztratit blízkého přítele, kterého zná už tak dlouho a to se mu zrovna riskovat nechtělo. 

,,No třeba by to nebylo tak špatný. Nemyslím to odstřelení, jo? Ale znáte se tak dlouho, tak za tu dobu už musíš vědět, jak na něho jít, ne?" nadhodil jsem. 

,,Jo, asi vím, ale nechci riskovat..." sdělil mu své obavy. 

,,Chápu, ale i tak bych to riskl. Taky pořád jsem tu já s Wooyoungem, takže žádný strach, Felix bude tvůj." řekl jsem s úsměvem a mrkl na něj. V hlavě se mi začal rodit dokonalý plán, jak bych je mohl popostrčit. Samozřejmě na to nebudu stačit sám. Jako na zavolanou k nám přišel můj spolupachatel. Ovšem za ním se přiřítila i druhá oběť. Woo si automaticky sedl ke mně a Felix zase k Chanovi. 

,,Promiň, dnes je tu nějak rušno. Dáš si něco? Úplně jsem se předtím zapomněl zeptat." prohodil jsem s nervózním úsměvem, neboť mi to bylo trapné. 

,,Tak hlavně že jsi mu nezapomněl strčit jazyk až do krku. Všiml sis, že je s ním i Bangchan, o kterém jsi mimochodem básnil, než přišli." obul se do něj Felix. 

,,Nic víc neříkej, nechci se o sobě dozvědět nic dalšího. Minule mi to stačilo." vložil se do jejich rozhovoru Bangchan. 

,,Ale no tak Chane, jen jsem tě chválil. A lix prostě jen nejspíš závidí, že nemá komu strkat jazyk až do krku, protože je zbytečně náročný a přitahujou ho samý idioti, že?" nadhodil jsem a vtiskl Sanovi pusu na tvář, načež hned zrudl. 

,,Sklapni! Musel jsem být opravdu slepý. Asi udělám výjímku a budu si hledat někoho normálního. Ty Sane, nebo jak se to vlastně jmenuješ, mám pro tebe jednu radu. Jestli začne být otravný, přetáhni ho pánvičkou a hoď někam do příkopu. Když budeš chtít pomoc, hlásím se dobrovolně." 

,,Myslím, že to prozatím není potřeba, ale děkuji." prohodil jsem se smíchem. Tak nejdřív ho chtěl a teď když ho nemůže mít, začne ho shazovat před ostatními, nebo mi to tak jen připadá? 

,,Chane, dáš si něco? Nebo víš co, nechceš jít spíš se mnou dozadu?" nadhodil Lix s milým úsměvem. 

,,Jo Chane, jen běž. Potřebuju si s Wooyoungem probrat něco důležitého ohledně dnešní noci a myslím, že tvbé uši by to nezvládly." mrkl jsem na něj. 

,,Hlavně žádné nemravnosti nebo odženete všechny zákazníky." varoval je ještě Lix a už táhl Bangchana k směrem k pultu. 

,,To jako když tu není ten Mingi, si můžete dělat, co chcete?" optal jsem se jen ze zvědavosti. 

,,No víceméně ano. Ale i kdyby tu byl, Chan by mu jistě nevadil. Spíš mi vysvětli, co jsi myslel tou dnešní nocí. To mě snad zveš k sobě?" 

,,No proč ne? Ale nedělej si velké naděje, pokojů pro hosty je tam dost." odpověděl jsem mu a pobaveně se na něj usmíval. Ne tak rychle Wooyoungu. 

,,Jsi tak úzkoprsý. Na co mě teda potřebuješ?" zvědavě jsem se optal. 

,,Mám plán, jak ty dva dát dohromady a potřebuji od tebe pomoc to zorganizovat." opdověděl jsem. 

,,Aha. A co s nimi chceš dělat? Oba jsou tak tvrdohlaví. To je chceš snad někde zavřít a držet je tam, dokud jim nedojde, že bez sebe nemůžou žít?"

,,No to je až ta druhá část plánu." odpověděl jsem mu s nevinným úsměvem.

,,Počkat? Ty je vážně chceš někam zavřít? A co je teda první část?" dál jsem se vyptával. San mě nepřestávala udivovat.

,,To s tebou proberu až u mě. V kolik tu končíš?"

,,Měl bych končit v šest, ale záleží jestli se Jisung neopozdí." pověděl jsem.

,,To nevadí. V šest tu budu a když tak počkám. Pak pojedeme ke mně."

Pokračování příště...