My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

26.

Ahoj!! Po sto letech zpět :D Nečekejte zázraky...spíš jen taková menší oddechovka. Příjemné počtení :33

,,No vida, konečně ses rozhodl ukázat v práci." prohodil trpce Felix, když po týdnu viděl svého kamaráda. 

,,Taky tě zdravím, Lixi.Koukám, že máš dobrou náladu." řekl jsem a lehce se usmál. A teď přijdou výčitky, pomyslel jsem si. 

,,Jo z tý práce mi už začíná hrabat, když jsem se každý den kvůli tobě musel zdržet minimálně o dvě hodiny déle, takže jsem opravdu rád, že tě vidím. Vážně jsi byl nemocný, nebo ses schválně vymluvil, aby sis mohl celou tu dobu užívat se Sanem?" optal se jej podrážděným tónem. 

,,Opravdu jsem byl nemocný a místo Sana mi dělal společnost Yeosang, protože San má hrozně málo času. Proč tě to tak štve?" nadhodil jsem. Kdybys jen věděl...

,,Protože jsem měl málo času na Chana. A taky kdo by ti věřil, že jsi opravdu nemocný." 

,,Jo tak málo času na Chana? Konečně jste do toho praštili. U Sana se mi naskytl moc hezký obrázek na vás dva. Divil jsem se, že jste mu při hledání postele nezdemolovali celý dům." pověděl jsem se smíchem. Zdálo se, že o mé hádce se Sanem neměl sebemenší tušení. 

,,Vy jste na tom učitě byli podobně." řekl na obranu Felix a jeho tváře nabraly rudý odstín. 

,,A taky si pamatuji i něco jiného. San se zmínil, že jsem tě chtěl odstat do postele a pak tě odkopl jako všechny ostatní. Příště o mně nevykládej takové nesmysly." upozornil jsem jej. Ale nebyl jsem naštvaný. Přece jen díky tomu jsme se dali se Sanem dohromady. 

,,Promiň. Řekl jsem to, protože jsem na něj žárlil. Doufám, že jsi kvůli tomu neměl problém..." pověděl s lítostí a cítil se opravdu hloupě za to, jak mu před chvílí vyčítal jeho absenci. 

,,Ne. Jen jsme si vyměnili své názory." 

,,Vážně se omlouvám, nezlob se na mě. Nečekal jsem, že by tomu opravdu uvěřil..." stále si to vyčítal.

,,Nezlobím se. Nakonec tomu nevěřil, spíš na tebe žárlil. Neprobírali jsme to zrovna v nejlepší chvíli." řekl jsem s úsměvem a mrkl na něj.

,,Opravdu mě to mrzí. Pokud se ještě necítíš dobře, klidně to za tebe vezmu." vyhrkl Felix. I přes to, jak byl vyčerpaný, byl odhodlaný zůstat. Nechtěl se cítit tak provinile a takhle by to alespoň trochu odčinil. 

,,Jsem v pořádku a už se přestaň omlouvat. Navíc si tě stejně někdo přišel vyzvednout." pověděl jsem s úsměvem, když jsem viděl stát Chana před bistrem s telefonem u ucha. Ti dva teď vypadali opravdu šťastně a jak málo k tomu stačilo. Kdyby si to uvědomili dřív, slavili by teď několikáté výročí.

,,Nezírej mi na něj tak, máš přece Sana." 

,,Nezíral jsem na něj, jen jsem se na chvíli zamyslel a vůbec...jdi se převléct, ať na tebe nečeká hodinu." řekl jsem a začal kroutit hlavou. Poslechl a vydal se do šatny. Chan dovolal a vstoupil dovnitř. Přivítal jsem ho objetím. 

,,Zrovna jsem volal se Sanem. Mám ti vzkázat, že tě tu večer vyzvedne." 

,,Děkuji za vzkaz, hned mám lepší náladu. Neměl jsem možnost udělat to dříve, ale děkuji ti, žes mu promluvil do duše. Myslím, že sám by jen tak nepřišel." 

,,To máš pravdu, on je v těchto záležitostech  úplně ztracený." přitakal Chan. 

,,Bez tebe bych byl teď já. Vtipné, že mě ve zprávě nazval malým děckem, když to jemu se musí pořád diktovat, co má dělat." řekl jsem a začal se smát. 

,,Taky jsi mu to prej dal pořádně sežrat." 

,,Jo, protože o tobě začne mluvit, když spolu zrovna ležíme v posteli. Jako sice tě mám rád a nevadí mi, když sem tam o tobě padne slovo. Ale ne on si zrovna vybere chvíli, kde spolu ležíme v posteli a já se z něj chystám strhat věci. Hned mě přešla chuť."  pověděl jsem podráždněně a nevěřícně nad tím kroutil očima. Chan byl u všeho, i když tam nebyl. Neboť pokaždé když k něčemu mezi námi došlo, začal mluvit o Chanovi, ne-li ho rovnou srovnával se mnou. Chan se začal smát.

,,Neboj. I o tomhle už jsem slyšel. Dělal to schválně. Byl nervózní, když si uvědomil, kam to směřovalo, ale pak vždycky litoval. Poslední dobou mluví jen o tom, jak se těší, až bude mít vše hotové, aby se tě konečně mohl dotýkat. Dokonce si o tom něco nastudoval. Zkus hádat, koho se pak vyptával na věci, kterým nerozuměl? Takže jako ty nerad posloucháš řeči o mně, já zase nerad slyším o tom, jakým způsobem to s tebou chce dělat." 

,,Dobře. Pokusím se mu domluvit." 

,,Byl bych ti opravdu vděčný." pověděl a začal se smát. 

,,A kam máte namířeno, že jsi tak vyšňořený?" optal jsem se. 

,,Jedeme na výlet a chci ho vzít do nějaké pěkné restaurace a večer do kina." 

,,Jak sladké. Zapomněl jsem, jaký jsi romantik. Skoro závidím." zasmál jsem se. Nemyslel jsem to vážně. 

,,Nemusíš, tebe tohle čeká taky. San má hrozně rád svíčky, květiny, krásné místa a podobně. Určitě už teď výmýšlí, jakým způsobem tě překvapí. Před tebou měl jen ženy a vždy hrozně přeháněl." 

,,Tak to mu budu muset zatrhnout. Pro mě by bylo nejlepší překvapení, kdyby mi otevřel jen s ručníkem kolem pasu, nebo klidně i bez toho ručníku." zašklebil jsem se. Měl jsem rád prostě jednoduché věci. 

,,Wooyoungu, měl bys přestat myslet jen na sex, nebo ho ještě odradíš." vložil se do toho Felix, jenž je hodnou dobu poslouchal, aniž by si toho jeden z nich všiml. Měli štěstí, že touhle dobou lidi nechodili. 

,,Nemyslím na sex, ale na překvapení s ním spojené. Neříkej, že by se ti nelíbilo, kdyby sis šel po večeři dát sprchu a mezitím by ze sebe Chan udělal zákusek. Nahý by ležel na posteli a intimní partie zakryté šlehačkou." pověděl jsem zasněně a místo Chana si představoval Sana. 

,,Prasáku jeden! Jdi se raději věnovat práci!" vyhrkl Felix s červenými tvářemi. Ta představa se mu zamlouvala, ale nechtěl to před ním přiznat. 

,,Prasáku? Huh, při tom bys to z něj slízal během vteřiny. No nic tak si užijte výlet vy neviňátka." pověděl jsem s úšklebkem. 

Pokračování příště...