My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

20.

Ahoj!!

Díky bohu, že už byl pátek. Tenhle týden mi přišel hrozně vyčerpávající. Už jsem se těšil na večer, až budu s Wooyoungem. Usmál jsem se pro sebe a přemýšlel, jak dnešní večer bude asi probíhat. Najednou se mi zase před očima vybavila naše společná noc. Zavrtěl jsem hlavou, abych zahnal hříšné myšlenky, a raději se vrátil k práci.

Po necelé hodině jsem měl vše hotové. Sbalil jsem si věci a zamkl kancelář. Šel jsem na parkoviště, kde už na mě čekal šofér. Chanaovi jsem dnes dal volno, aby se psychicky připravil na večer a také aby sebou nezapomenou přivést Felixe. Nasedl jsem do auta a vyjeli jsme.

Jako první jsem jel do hračkářství, nakoupil několik hraček, co by se mohli líbit Sol a poté jsme zamířili do rodinného sídla. Zanedlouho jsme dorazili. Vešel jsem dovnitř. Pozdravil jsem komorného a rozešel se k Sol do pokoje. Cestou jsem narazil na otce. Nechtíc jsem jej pozdravil a jen doufal, že nebude chtít navázat konverzaci. Pro mé štěstí nechtěl.

Došel jsem k Sol, kde byla i má matka. Obě jsem pozdravil a objal. Už mi chyběly ty malé prstíčky, jenž se ke mně rády natahovaly. Vzal jsem ji do náruče a políbil na čelíčko.
,,Něco jsem ti přinesl, zlatíčko." pověděl jsem s úsměvem.

,,Co si mi pšinesl?"

,,Já už nevím, tak co kdyby ses koukla?" nadhodil jsem a opět se na ni usmál. Byla tak rozkošná. Položil jsem ji na zem a nechal, ať se podívá na své nové hračky.

,,Panenky a oblečky a roztomilý medvídci. Děkuji tatínku. Budeme si s nimi hlát?"

,,Ano, budeme. Co kdybychom je nějak pojmenovali?"

,,Pvní medvídky. Jsou či jako my. Sol, táta a stlejda Chan! A tahle panenka se bude menovat Lin a tahle po babice." vykřikla radostně.

,,Ty jsi moje šikulka."

,,Po tatínkovi. A kde je stlejda?"

,,Strejda šel za kamarádem, ale mám tě od něj pozdravovat." pověděl jsem. Sol Chana zbožňovala, protože si s ní vydržel hrát celý den. Chvíli jsme si hráli. Poté jsme si spolu dali svačinku. Po svačině ji vzala chůva na zahradu.

--------------------------------------------------------------------------

,,Měl bys sem chodit častěji, vidíš, jak je šťastná." pověděla Sanovo matka.

,,Jo já vím, ale to by se otec nesměl chtít hádat. Nechci, aby to slyšela. Začnu si ji brát k sobě." pověděl jsem.

,,Taky by sis měl najít přítelkyni. Nemůže celý život strávit jen s muži. Potřebuje taky matku." řekla tiše.

,,To bych na to hledání musel mít čas. Navíc tráví čas s tebou a chůvou, což je dostačující náhrada. Vím, že ji Lin zbožňuje a ona zase zbožňuje Lin."

,,To ano, ale taky s ní nebudeme věčně."

,,Ne, ale určitě do doby než vyroste. A věřím, že i bez pravé matky bude schopna vést normální život. Navíc má tu nejlepší babičku na světě, tak k čemu ji hledat někoho jiného, u koho ani nebudeme mít jistotu, že se mnou vydrží?"

,,To je taky pravda, ale i tak by sis měl někoho najít, mimo práci trávíš čas jen s Chanem. Ještě by se z tebe vyklubal gay." při poslední větě se začala smát.

,,A co kdyby ano? Vadilo by ti to?" nadhodil jsem schválně. Chtěl jsem vidět její reakci.

,,Mě osobně by to bylo jedno, pokud bys byl šťastný. Dnes na pohlaví stejně nezáleží. Chodíš snad s Bangchanem, že se tak ptáš?"

,,Ne. Jen jsem byl zvědavý. Já prý nepatřím mezi ty, co má Chan v hledáčku."

----------------------------------------------------------------------

Jakmile jsem dorazil do domu, dal jsem si rychlou sprchu a převlékl se. Začal jsem chystat občerstvení, ale když jsem se podíval na hodiny, sam bych to nestihl. Zavolal jsem Wooyoungovi, zda už je na cestě. Čirou náhodou se rozhodl jít dříve, takže byl jen pár kroků ode dveří.

Šel jsem ke dveřím a když jsem ho zahlédl na obrazovce, pustil jsem jej hlavní branou a s úsměvem čekal u dveří. Nevím proč, ale najednou jsem měl hroznou radost, že ho konečně uvidím.

Prošel jsem dveřmi a podivuhodně se mi San ihned zavěsil okolo krku. Překvapeně jsem na něj pohlédl.
,,Ale no tak Sannie, neříkej, že jsem ti až tak tolik chyběl."

Odtáhl jsem se.
,,Ne, nechyběl. Vůbec nevím, proč jsem to udělal. Asi nějaký zkrat. Dnes jsem měl vyčerpávající den." začal jsem plavat nesmysly, abych to nějak zakecal.

,,Chápu, že si nechceš přiznat, že už mě teď miluješ, ale i takovou maličkost...to by tě snad nezabilo." prohodil jsem s úsměvem.

,,Fajn, chyběl jsi mi. A teď mi pojď prosím pomoc do kuchyně. Ještě tak půl hodiny a budou tu. Nemám pomalu nic hotového."

,,To tě tak zdržely myšlenky na mě?"

,,Nevěř si zase tolik. Byl jsem u rodičů.  A teď méně mluv a víc makej."

,,Počkej, počkej! Ještě jsem nesouhlasil s tím, že ti pomůžu. Co z toho budu mít?"

Nejdřív jsem se na něj těšil a teď jsem ho začínal mít plné zuby.usel jsem ho nějak umlčet a u něj je nejúčinnější způsob mu zacpat pusu jazykem. Chytil jsem ho za límec trika a přitáhl k sobě. Poté jsem jej políbil. Překvapením pootevřel ústa. Čehož jsem využil a proklouzl dovnitř jazykem. Vášnivě jsem jej líbal a odtáhl se od něj, až když nám došel vzduch.
,,Až to bude hotové, udělám to znova." řekl jsem a mrkl na něj. 

,,S tebou je radost obchodovat." odvětil jsem a letmo jej políbil. Poté jsme se pustili do práce. Do patnácti minut jsem měli hotovo. Občas se hodí pracovat v bistru. 

,,Víš, co se říká, ve dvou jde všechno líp a teď chci svou odměnu, ale trochu ji protáhni." řekl jsem s nevinným úsměvem a pomalu šel až k němu. Zastavil jsem se těsně před ním a zpříma mu hleděl do očí. Olízl jsem si spodní ret. Věděl jsem, že neodolá. Sám se k tomu přiznal. Nakonec jsme se opět začali líbat. Jenže já nechtěl jen tohle. Chtěl jsem se jej dotýkat a chtěl jsem, aby se on dotýkal mě. Možná by k tomu došlo, kdyby nepřišli naši očekávaní hosté. 

Pokračování příště...