My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

24.

Ahoj!!

Nemohl jsem spát, pořád jsem musel myslet na Wooyounga. Také jsem mu poslal další zprávy, ale stále žádná odezva. Usnul jsem až někdy k ránu s tím, že až se probudím, konečně se dočkám nějaké reakce. To jsem si ale myslel.

Když jsem otevřel oči, jako první jsem se podíval na telefon, Woo mi stále neodepsal. Rovnou jsem se podíval na hodiny, bylo již po dvanácté. Protáhl jsem se, načež mnou projela vlna bolesti. Začalo mi Třešti v hlavě. Sice jsem nebyl opilý tak, abych nevěděl, co a s kým dělám, ale pořád to bylo dost alkoholu na kocovinu.

Zvedl jsem se z postele, aniž bych si uvědomil, že na sobě mám jen župan. Zamířil jsem do koupelny, kde jsem ze sebe udělal člověka, a namířil si to do kuchyně. Byl jsem překvapený, když jsem zahlédl Chana, jak uklízí.

,,Proč tu uklízíš, udělal bych to sám. Felix je taky stále tu?" optal jsem se.

,,Nevadí mi to. Nejsem tak zřízený, jak jsem si myslel. A ne, Felix před chvíli odešel. Prý se před vámi nechtěl ukazovat poté, co se dělo včera." odpověděl mu Chan.

,,Takže si to pamatuješ, co jste včera dělali?" nadhodil jsem s úsměvem, ale ten zmizel, když jsem si vybavil sebe s Wooyoungem.

,,No tohle bych nezapomněl ani kdybych byl sebevíc opilý. Jestli to byl nějaký váš plán, nejspíš vyšel, protože Lix mumlal něco o tom, že bychom to měli zkusit." pověděl Chan s úsměvem a jeho tváře zčervenaly.

,,No víceméně ano. Jsem za vás rád. Vy dva se k sobě skvělé hodíte." podotkl jsem. Myslel jsem si to už od chvíle, co jsem Felixe viděl stát vedle Chana.

,,A kde máš Wooyounga? Ještě spí nebo?" nadhodil Chan a sledoval svého kamaráda. Připadal mu celkem zasmušilý.

,,Odešel..." hlesl jsem.

,,Stalo se něco mezi vámi?" položil mu další otázku.

,,Já už ani nevím, ale bude lepší to neřešit."

,,Takže se něco stalo?" usoudil Chan a na chvíli se odmlčel. Sjel Sana od hlavy až k patě. Značně mu pomohlo, že měl na sobě jen župan, přes který šly vidět všechny ty značky, co mu tam Woo zanechal. Ihned si to dal dohromady. 

,,Neříkej mi, že jste se spolu vyspali, tys pak na něj vyjel, že to byla chyba. On se urazil a odešel."

,,Ne tak úplně. To on řekl, že byla chyba se se mnou vyspat. Já ho předtím urazil, protože si neumím dávat pozor na pusu. A nějak se to zvrtlo v hádku. To, co jsem řekl, jsem tak nemyslel. Vlastně ani nevím, proč mě ta jeho poznámka v tu chvíli tak naštvala. Asi jsem žárlil. Ale ne, nakonec je to dobře. Stejně to byla jen přetvářka před vámi. Aspoň teď můžu být sám sebou." 

,,Vůbec to nepobírám, o čem jste se zrovna vy dva mohli hádat. Ale přijde mi to ještě horší než můj odhad. A jak chceš být sám sebou? Ta neživá chodící schránka nejsi ty! Konečně jsem tě viděl žít, smál si se tak jako nikdy a to jen díky němu a řekneš tohle. Svou mysl si možná oblubnul, ale tu mojí neoblbneš. Měl bys to jít napravit dřív než bude pozdě." 

,,Chane, ale ty to nechápeš. I když to napravím, tak co bude potom?" 

,,Co asi? Budete si vyprávět pohádku "žili spolu šťastně až do smrti" , jelikož on tě miluje a ty jeho taky, jinak bys sis ho nikdy nepustil k tělu. A taky bys nebyl tak zdeptaný, že odešel. Jsi vážně tak hloupý?" vyhrkl Chan jeho trpělivost vůči Sanovi byla na bodu mrazu.

,,A myslíš, že by tohle vůbec chtěl? Co když mu šlo čistě jen o postel? A taky...co bude se Sol? A jestli se to dozví otec, zabije mě. Nikdy by tohle nepovolil. Navíc já sám si nejsem jistý, jestli bych tohle chtěl." řekl jsem rozhozeně.

,,Poslouchal jsi mě vůbe!? Nejspíš jsi opravdu tak hloupý. Víš o něm vůbec něco?" nadhodil Chan naštvaně. Stále nedokázal pochopit, proč se snaží vyhovět jen ostatním a na sebe vůbec nemyslí. 

,,Teď mě dobře poslouchej. Přestaň už sakra myslet na ostatní a jednou v životě buď sobecký. Wooyoung je hodný kluk. Možná působí jen jako někdo, kdo chce dostat druhý do postele, ale on takový není. Všechny ty řeči ohledně tohohle byly kvůli tomu, aby si posílil ego. Věřím, že by přijal i Sol. Ta je malá a pro teď to řešit nebude a až bude starší, pochopí to. Tvoje matka taky určitě bude ráda, když si k sobě najdeš někoho, kdo tě bude milovat. A ta poslední osoba, o kterou by ses měl starat, je tvůj otec. Vždyť jsi dospělý a to, co děláš, ho nemusí zajímat. Své soukromí dokážeš skrývat víc než dobře a i kdyby to někdo zjistil, co je jim po tom? Tak už si přestaň lhát a přiznej si to, záleží ti na něm. A jestli jsi nejsi jistý svými city, dej tomu čas, ale i tak se s ním udobři." skončil svůj proslov a doufal, že ho San konečně pochopil. Jen slepý by neviděl, že se ti dva milují. Neustále je sledoval. Jaká hra? Jaká přetvářka? To mezi nimi nikdy nebylo. Jen touha, vášen a láska. Možná na to nešli zrovna nejlíp, ale láska mezi nimi byla už od začátku. 

Chvíli jsem jen mlčel a vybavoval si naše společný okamžiky. Wooyoungovo úsměv, který vždy hřál u srdce a donutil ho bušit rychleji...jeho něžné doteky, jimiž mi způsoboval mravenčení v podbřišku...jeho polibky, jichž jsem se nikdy nemohl nabažit...jeho veselou a optimistickou povahu, která mi našeptávala, že vše bude jen a jen lepší a dokonce i ty nemravné připomínky, díky nimž jsem měl důvod ke smíchu. Koutky úst se sami od sebe zvedly do úsměvu. Opravdu jsem ho miloval. 

,,Štve mě, že máš vždy pravdu. Jen nevím, jak to napravit. Mám pocit, že jsem ho dost ranil." 

,,Měl by sis s ním promluvit. Pokud nebude chtít, zkoušej to dál. Jelikož jsi mi pomohl s Felixem, na oplátku ti pomůžu s Wooyoungem." 

,,Díky, Chane. Asi bych za ním měl jít, dáš mi adresu?" 

Pokračování příště...