My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

34.

Ahoj!!

Byl to týden od seznámení se Sanovo dcerkou. Se Sol jsem trávil dny a se Sanem noci, protože byl stále vytížený prací. Nestěžoval jsem si. Naopak jsme se Sol byli moc rádi, když jsme byli sami a mohli tak vymýšlet, čím ho překvapíme, až se vrátí domů. Člověk se s ní vážně nenudil. Byla opravdu zlatá, a proto jsem stále nechápal, jak se jí vlastní matka mohla vzdát za peníze. Zakroutil jsem hlavou, abych na to dál nemyslel.

Sol po obědě poslušně spinkala, a tak jsem si mezitím psal se Sanem. Když se musel vrátit do práce, šel jsem Sol připravit svačinku s tím, že ji vezmu na procházku. Následně jsem si udělal kávu a sedl si ke stolu. V klidu jsem popíjel kávu a u toho projížděl sociální sítě. Nějak jsem se u toho zasekl a nevšiml si, že se Sol už probudila, dokud do mě nezačala šťouchat prstem.

,,Moje malá princezna už se probudila. Vyspinkala ses pořádně?" optal jsem se jí, načež jen pokývala hlavou a nastavila ručičky. Vzal jsem si ji do náruče a posadil na klín.

,,Půjdeme se dnes projít?" nadhodil jsem s úsměvem.

,,Chci jít za babičkou!" zvolala nadšeně. 

Pohladil jsem ji po vlasech. Návštěva babičky jsem si zrovna nepředstavoval jako dobrý tip na procházku. Ani nevím, v jaké nemocnici je a ona jistě také neví, že se Sanem chodím.
,,Vážně chceš jít za babičkou?" optal jsem se pro případ, kdyby si to rozmyslela.

,,Ano, chci. Stýská se mi. Táta žíkal, že mě tam vezme, ale nevzal." posmutněla si.

Ten smutný pohled mi doslova lámal srdce. Nemohl jsem to takhle nechat. Vzal jsem telefon a zavolal Sanovi. Ten to ovšem nezvedal, a tak jsem zavolal Bangchanovi, neboť určitě věděl, kde Sanovo matka ležela. Řekl mi adresu a nabídl se, že pro nás přijede, až půjdeme domů.

,,Tak princezno, co kdyby ses šla obléknout, abychom byli u babičky co nejdřív?" prohodil jsem s úsměvem. Seskočila ze mě a běžela do pokojíčku. Také jsem se šel převléknout. Když už jsem šel za svou tchýní, musel jsem nějak vypadat.

Zavolal jsem nám taxíka a šel zkontrolovat Sol, zda už je oblečená. Nevím, kdo ji tohle učil, ale Sol věděla, co si vzít na sebe, aby vypadala co nejrozkošněji. Společně jsme šli ke dveřím, nazuli si boty a šli čekat před dům na taxi. Když přijel, nastoupili jsme  dovnitř a já mu nahlásil adresu. 

Po několika minutách jsme dorazili před nemocnicí. Vstoupili jsme dovnitř. Aniž bych se stihl zeptat na recepci, Sol už mě vedla k její babičce. Zastavili jsme se před pokojem pro V.I.P. Nic jiného jsem u Sanovo rodiny neočekával. Než jsem stihl zaklepat, Sol otevřela dveře a vešla dovnitř. Následoval jsem ji. Jeho matka cosi zběsila ťukala do telefonu a nevšimla si, že má hosty. I když nebyla upravená, vzhledem spíše připomínala Sanovo starší sestru než matku. 

,,Ahoj Babi!" zvolala Sol a rozeběhla se k posteli, na níž následně skočila. 

,,Ahoj zlatíčko. Proč mi nikdo neřekl, že přijdeš?" nadhodila a líbla ji na čelo. 

,,Dobrý den!" pozdravil jsem. Zvedla ke mně pohled a podezíravě si mě prohlížela. 

,,Dobrý den! Sol, koho pak jsi to sebou přivedla?" 

,,To je stlejda Woo, nejlepčí stlejda na světě." odpověděla Sol s širokým úsměvem. 

,,Tak nejlepší a žes mi o strejdovi nikdy dřív nevyprávěla. Jak dlouho se znáte?" položila ji další otázku, načež Sol začala počítat na prstech. 

,,Sedm dní, ale stejně ho mám nejlači."

,,Jsem Kim Namji a Vy jste?" 

,,Jung Wooyoung, těší mě." představil jsem se jí a potřásl si s ní rukou. Nevypadala dvakrát nadšeně. 

,,Nápodobně. Pane Jungu, jelikož nejsem obeznámená s tím, jakou pozici zastáváte, nebo co pro mého syna předstabujete, objasněte mi to, prosím!" pobídla jej a pořád jej zkoumala pohledem. 

,,Jsem Sanovo kamarád a Sol nová chůva." odpověděl jsem jí a modlil se, aby se už dívala jinam. Její pohled mi naháněl hrůzu. 

,,Jo nejlepčí na světě. Táta ho má taky moc lád. Bulel, když ho dlouho neviděl. Požád o sobě žíkal ošklivý věci, když se stlejdou pohádal." pověděla Sol a radostně se usmívala. Spoustu věcí jí nedávalo smysl, ale nakonec řekla jen to, co jí říkal táta. 

,,Opravdu Sol?" nadhodila Sanovo matka, aniž by k ní stočila pohled. Ten měla neustále zabodnutý do Wooyounga. 

Jen jsem se nervózně usmál a přemýšlel, jak jí to vysvětlit. Ale než jsem přišel na odpověď, Sol mě opět předběhla. 

,,Táta stlejdu hodně zlobil, ale už se udobžili. Táta se teď požád usmívá a dává mu pusinky na tváž. Stlejda to nemá lád a požád na něj nadává, ať takový věci nedělá pšede mnou." pověděla vše, co viděla. 

,,Sol ty si z babičky děláš legraci. Pane Jungu, je něco z toho pravda?" 

,,Ne, není." řekl jsem bez zaváhání. Na chvíli si oddechla, dokud ta malá potvora znovu nepromluvila. 

,,Stlejdo, žíkal si, že se lhát nemá. Ale teď nežíkáš plavdu." 

,,Že já ti vůbec něco říkal." šeptl jsem a povzdechl si. Na druhou stranu jsem to měl čekat, už první den mi o Sanovi vyzradila všechno. 

,,Drahoušku, co kdyby ses podívala na nějakou pohádku a babička ti se strejdou půjde koupit něco dobrého?" optala se. Sol jen souhlasně pokývala hlavou a čekala, až jí babička zapne pohádky. 

Poté Sanovo matka vstala z postele a v tichosti jsme se vydali na chodbu. Měl jsem pocit, že nastala má osudná hodina. A když mě teď nezabije ona, zabije mě San, až zjistí, že o nás dvou ví. 

,,Prosím, vysvětlete mi, co je mezi Vámi a mým synem. A jak jste učil Sol, hlavně nelžete." 

,,Jsem jeho přítel. Chodíme spolu už přes půl roku." řekl jsem jí pravdu. Šokovaně na mě hleděla. Ztěžka jsem polkl. 

,,Co prosím? Vždyť Sana přece nepřitahují muže ale ženy." pověděla polohlasně. 

,,Než potkal mě, opravdu ho zajímali jen ženy, ale nakonec pochopil, že jsem lepší než ony." zvolal jsem vítězně, než mi došlo, že mluvím s jeho matkou. 

,,Po Solině matce se vlastně nemůžu divit, že se přeorientoval. Vážně jste spolu tak dlouho? Ani jednou se o tobě nezmínil..." 

,,Ano, jsme. San se nezmiňuje o dost věcech, třeba že na tom teď nejste dobře a musíte čekat na operaci. Na to, že má dceru, jsem taky přišel vesměs sám. U Sana je opravdu těžké získat si důvěru." povzdechl jsem si. 

,,Za to může přísná výchova jeho otce a Sol matka. Ale co Vy, myslíte to s ním vážně? Nevadí Vám, že má dceru?" 

,,Myslím, jinak bych tu teď nestál a nestaral se o Sol. Mám rád děti, ale jistě chápete, že sám si ho pořídit nemůžu, takže jsem opravdu šťastný, jak to dopadlo. A Vám nevadí, že se mnou San chodí?" 

,,Je to jeho život a ode mě by si do něj stejně nenechal mluvit. Dokud jsou ti dva šťastní, nechám to tak, jak to je, ale jestli jim ublížíte, nepřejte si mě!" 

Zvedl jsem ruce v obranném gestu a zakroutil hlavou na znamení, že to nemám v plánu. Následně jsme došli do nemocničního bufetu a koupili Sol různé druhy sladkostí.

Pokračování příště...