My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

23.

Ahoj!! 

,,Dobře, dostal jsi mě. Jdi napřed." nakonec jsem řekl. 

,,Jestli nepřijdeš, jsem schopný přijít já za tebou...jen abys věděl." 

,,Jdi už!" sykl jsem po něm, ale nemohl jsem se ubránit úsměvu. Vyšel z pokoje a já jej o pár minut s čistým oblečením v ruce následoval. 

Jen na malou chvíli mě napadlo, že bych mu přeci jen mohl utéct do druhé koupelny a zamknout se, ale když můj pohled spočinul na nahých tělech Felixe a Chana, zavrhl jsem to. Rychle jsem odvrátil pohled, neboť už tak mi přišlo, že jsem viděl až příliš. Pospíchal jsem za Wooem. Právě teď jsem od nich potřeboval být co nejdál, abych to dostal z hlavy. Doufal jsem, že jejich cesta nepovede do naší koupelny. 

,,Asi potřebuju studenou sprchu." vyhrkl jsem, když jsem vlezl k Wooyoungovi do sprchového koutu a na několik vteřin na sebe opravdu pustil studenou. Oba jsme vypískli. Oklepal jsem ze sebe ten ledový pocit společně s obrázkem těch dvou. Už mi bylo o dost lépe. 

,,To tě to tolik rozhodilo, že mě chceš zabít?" nadhodil jsem a přitiskl se na něj, abych mu ukradl teplo. 

,,No nejsem zrovna zvyklý sledovat svého nejlepšího kamaráda při sexu. Budu se divit, pokud felix odejde zítra po svých. Chan nevypadal na někoho, kdo by si bral servítky..." nestihl jsem dopovědět svou myšlenku, protože mi skočil do řeči. 

,,Taky že nebere, ale Felix to tak má rád. Hlavně spolu nespí poprvé." 

,,A tohle všechno víš jak?" překvapeně jsem se optal. Neříkejte mi, že s nimi taky spal. Následně jsem si vzpomněl na to, co mi říkal Felix, když jsem Wooyounga vyzvedával v bistru. 

,,Co to je za kyselý obličej. Felix se prostě jen rád dělí o své sexuální zážitky." 

,,V tom máš pravdu, když jsem s ním naposled mluvil, zmínil se o tobě..." 

,,O mně? Ah jasně...na střední jsme se spolu jednou vyspali." pověděl jsem. Nebýt odtékající vody, nastalo by hrobové ticho. Žárlil snad, že se tvářil tak ublíženě? 

,,Vážně jsi ho tentkrát chtěl dostat do postele?" 

Jeho tón byl ostrý a chladný stejně jako jeho pohled. Zamračil jsem se na něj. 
,,Felixe? Ani náhodou. Byl jsem opilý a sotva jsem si z toho něco pamatoval. Vždyť ho beru jako bratra. Kdo ti - to ti  opravdu řekl Felix? Co všechno ti řekl, že jsi najednou tak otočil?" optal jsem se naštvaně. Cítil jsem se ukřivděně. 

,,Jen, že jsi ho chtěl dostat do postele stejně jako mě a že mě nakonec odkopneš jako jeho a všechny ostatní." 

,,A tomuhle ty věříš? Pokud vím, nikdy jsem se netajil tím, že bych se s tebou chtěl vyspat. Ale jestli si opravdu myslíš, že mi šlo jen o tohle, tak bych měl možná odejít. Tohle mě uráží." řekl jsem ublíženě a vylezl ze sprchového koutu. Takže kvůli tomu se ti dva vraždili pohledem, když na mě čekal? 

Ano, proč jsem se vlastně tak choval? Vždyť to já byl ten, jdo se bál začít si něco vážnějšího. A místo toho, abych se omluvil a řekl, že si to nemyslím, jsem to ještě více zhoršil. 
,,A o co ti tedy šlo, když ne jen o tohle? 

Jen jsem chtěl, aby ses do mě zamiloval stejně jako já do tebe, ale na to bylo nejspíš pozdě, pomyslel jsem si. Cítil jsem, jak se mi do očí hrnuly slzy, a proto jsem raději beze slov odešel z koupelny. Díky bohu cestou do jeho pokoje jsem Felixe s Chanem nepotkal. Sesbíral jsem své věci ze země a oblékl se. Následně jsem se vydal ke dveřím, u nichž mě zastihl San v županu. 

,,Promiň Woo, já to tak nemyslel..." 

,,A jak jsi to teda myslel? Když jsi Felixovi uvěřil takovou hovadinu, proč jsi mě už dávno neodstřihl?" vyštěkl jsem. Někde uvnitř jsem doufal, že by snad mohl aspoň částečně opětovat mé city, že tomu vlastně nevěřil a jen potřebuje víc času, protože má strach. Ale jeho odpověď mě zazdila ještě víc. 

,,Nevím." odpověděl jsem bez rozmyslu. 

,,To stačí. Asi jsem pro tebe vážně byl jen součást hry. Nedovolím jen tak někomu, aby se se mnou vyspal. Kdybych věděl, že to tak dopadne, nikdy bych se s tebou nevyspal. Doufám, že to u těch dvou dopadne líp. Rád jsem tě poznal, Sane." křikl jsem a vzal si boty do ruky. Otevřel jsem dveře a vyšel z jeho domu. Následně jsem je za sebou zabouchl a nazul si boty. 

Vyběhl jsem pryč, až když jsem byl dostatečně daleko, zpomalil jsem. Napadlo mě jít k Yeosangovi, ale ten měl svých starostí dost. nakonec jsem se rozhodl jít velkou oklikou domů. Bylo mi jedno, že jsem měl mokré vlasy a vlhké oblečení a že foukal vítr, jako by se schylovalo k bouři. Necítil jsem zimu. Cítil jsem jen nesmírnou bolest, jež sužovala mou hruď. 

Zůstal jsem stát přede dveřmi a jen na ně tupě zíral. Proč jsem se nad tím trochu nezamyslel, když jsem tušil, že by ho to mohlo naštvat? Proč jsem řekl takovou hloupost, když jsem tomu vlastně nevěřil? Proč jsem ho nezastavil, když jsem chtěl, aby zůstal? Proč musím vždy vše pokazit tak, že ode mě nakonec každý uteče? Ptal jsem se sám sebe, ale nedokázal jsem si na to odpovědět.

Možná bylo lepší, že nakonec odešel, protože dříve nebo později bych mu jistě ublížil ještě víc. Ale co když se mu něco stane? Bylo tak pozdě a on byl pomalu celý mokrý? Proč se vlastně starám? Sám v sobě jsem se nevyznal, ale to kvůli němu neustále. Povzdechl jsem si a vrátil se do ložnice. 

Vzal jsem si do ruky telefon. Přemýšlel jsem, co bych mu měl napsat. Ten jeho bolestný pohled, ty slzy v očích...bylo to tak opravdové. Chtěl jsem se ujistit, že je v pořádku, ale jak by mohl být? Jak se to jen mohlo tak zvrtnout, jsi vážně idiot, Sane! 

Napsal jsem mu, že se omlouvám a optal se jej, zda už dorazil domů. Na to by mi snad mohl odepsat nebo si to alespoň zobrazit. Možná neodepíše hned, ale třebazítra, říkal jsem si. Pro jistotu, že by se odhodlal odepsat hned, jsem si zhlasil vyzvánění. 

Pokračování příště...