My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

33.

Ahoj!! Omlouvám se, jestli tam budou chyby...psala jsem to v práci, abych ještě dnes stihla vydat, tak kdybyste nějakou hrubku našli, klidně napiště do komentáře. 

Vrátili jsme se za nimi a sedli si ke stolu, neboť Sol stále jedla, přesněji řečeno se v tom spíše rýpala. 

,,Sol, proč se v tom tak nimráš, už jsi to měla mít dávno snězený. Takhle to máš akorát studený." řekl jsem a zamračil se na ní. 

,,Jím pomalu, aby stlejdové neodešli a láda je poslouchám, jak se na tebe zlobí, plotože já se taky zlobím." odpověděla a radostně se usmála. 

,,Vy dva jste ji snad naočkovali." prohodil jsem podrážděně a propaloval ty dva pohledem. 

,,Proč bychom to dělali?" nadhodil Bangchan ironicky. 

,,Myslím, že už byste měli jít, abychom mohli uložit Sol do postele." řekl jsem s pohledem, u něhož jsem spoléhal na jeho vražedné účinky. 

,,Ploč musí odejít, nejsem unavená." zaprotestovala Sol.

,,Zlatíčko, teď se baví dospělí, tak co kdyby sis šla zatím vyčistit zoubky. Strýčci tě přijdou navštívit zase jindy."

,,Nemusíš se bát zítra tě přijdeme pozdravit a teď ukaž tátovi, že jsi na rozdíl od něj hodná." pověděl Chan s úsměvem a pohladil Sol po vlasech.

Jen jsem nad tím zakroutil hlavou a počkal, až Sol odejde. 
,,Opravdu moc děkuji za pomoc, učíš Sol hezké věci, Bangchane. Jinak Felixi děkuji, že ses o ní staral." 

,,Dělal jsem to kvůli Chanovi, pořád tě moc nemusím. Teď když už se všechno vysvětlilo bys mu mohl dát pár dní volna, nemyslíš?" 

,,Děkuji za upřímnost a s tím volnem, možná bych ho mohl dva možná tři dny postrádat, když mi Woo pomůže..." hlesl jsem a otočil pohled k němu. Nevinně se na něj usmál a doufal, že se na mě nevykašle. 

,,Neříkal si, že mu to nemám nechat projít tak lehce a při první příležitosti otočíš?" nadhodil jsem pobaveně, aniž bych se na něj podíval. Místo toho jsem hleděl do těch oříškových očí a pomalu se oddával svým hrisniym představám.

,,Děláš, jako bys mě někdy poslechl. Nebo jsi snad plánoval odejít s námi? Určitě ne, když San řekl "abychom mohli..." , takže mi došlo, že tu zůstáváš." odpověděl Felix a tvářil se u toho nesmírně chytře.

,,No dobře. Tak už jdete a užijte si společné volno." řekl jsem a vyprovodil je ke dveřím. Zakroutili nade mnou hlavou, nazuli si boty a s hlasitým "mějte se" odešli.

Vrátil jsem se za Sanem. Stáhl jsem si jej k sobě a omotal mu ruce kolem pasu.
,,A ohledně tebe...pomůžu ti, ale bude to chtít hodně péče." pošeptal jsem a na malou chvíli si přivlastnil jeho rty.

,,Tohle mi tak chybělo." hlesl jsem zasněně a už chtěl znovu spojit naše rty, ale uhnul do strany.

,,To mě nenecháš ti dát ani pusu?" optal jsem se jej dotčeně.

,,Co ty z toho hned neuděláš...budeš si muset počkat, nejdřív bychom měli jít uložit Sol, která nás mimochodem pozoruje." pošeptal jsem a nasadil svůj nevinný úsměv. Přestal objímat Sana.

,,Tak pojď, princezno! Půjdeme do postýlky. Má ti strýček Woo přečíst nějakou pohádku?" optal jsem se, načež souhlasně pokývala hlavou a nastavila ručičky, abych ji vzal do náruče.

,,Nutně potřebuji sprchu. Bude vadit, když se přidám později?" nadhodil jsem.

,,Zvládnu to, takže klidně běž." odpověděl jsem a šel se Sol do jejího pokojíčku.

Uložil jsem ji do postele a zakryl dekou. Poté jsem se podíval na hromádku s knihami a postupně je ukazoval Sol. Jakmile bylo vybráno, začal jsem jí číst. Byla opravdu poslušná a ani jednou mě nepřerušila. Než jsem ji stihl přečíst celý příběh, usnula. Dal jsem jí pusu na čelo a potichounku našlapoval ke dveřím. Zhasl jsem světla a zavřel za sebou. Když jsem se otočil, málem mě trefilo.

,,Mockrát děkuji." hlesl jsem. Krásnější pohled, než byl na ty dva, jsem ještě neviděl.

,,Máš štěstí, že mám čisté svědomí a nezačal jsem ječet."

,,Promiň. Nechtěl jsem tě vylekat." hlesl jsem omluvně a nemohl se přestat usmívat. Teď když už vyšlo mé tajemství najevo, jsem se v jeho přítomnosti opět cítil tak volně a šťastně.

,,Je příjemné zase vidět tenhle výraz." řekl jsem spíš pro sebe.
,,Ale než mě budeš chtít tahat do ložnice, což jsi určitě chtěl, měl bys taky něco sníst." upozornil jsem jej a raději ho rovnou odtáhl do kuchyně.

,,Máš mě přečteného." přiznal jsem se.

Když jsme došli do kuchyně, pobidl mě, abych se posadil a šel ohřát jídlo. Mezitim mi nalil sklenici džusu a položil ji přede mě. I poté, jak jsem se k němu zachoval, mě stejně obskakuje.
,,Víš, že bych to zvládl i sám. Jinak samozřejmě děkuji." protnul jsem ticho.

,,A to jsem se chtěl zeptat, jestli nechceš i nakrmit. Jen vtip. Jistě si měl náročný den, tak se to ho snažím trochu zpříjemnit." pověděl jsem a začal nandavat jídlo.

,,Ty nebudeš jíst?" optal jsem se jej.

,,Ne, jedl jsem společně s malou."

,,Woo, tobě to vážně nevadí?" musel jsem se znovu zeptat.

,,Ne, takže už se mě víckrát neptej...ale když už jsme u toho, kde má Sol matku? Než jste přišli, vyprávěla mi o babičce, dědovi, dokonce i Chanovi, ale o její matce neřekla ani slovo a jí jsem se vážně ptát nechtěl."

,,No, ona jaksi odletěla první třídou a hromadou peněz kamsi do zahraničí, když Sol byli sotva dva měsíce. Od té doby se ozvala jen jednou, když potřebovala peníze. Můj otec jí poslal velice tučný šek s tím, že už se před námi nikdy nemá ukazovat ani se s námi jakkoliv spojovat." pověděl jsem. 

,,Neměla by jako matka bojovat? Proč vlastně odešla?" nadhodil jsem překvapeně. Co za ženu to muselo být, aby kvůli penězům opustila vlastní dítě? Tuhle myšlenku jsem si však nechal pro sebe. 

,,To je právě tím, že se tak nikdy necítila. Vím, že jsme byli celkem mladí, ale mě nevadilo starat se o dítě...jenže ona s tím měla hrozný problém. Až když přišla Sol na svět, pochopil jsem, s kým jsem si to začal. Staral se jen o sebe a mé peníze. Líbilo se jí mít všechno, ale s děckem, jak řekla ona, rozhodně nepočítala. Když jsem se jí ptal, proč si to teda nenechala vzít, řekla, že si chtěla zajistit hezkou budoucnost, že to třeba zvládne. Ale vydrželo jí to sotva dva měsíce. Její poslední zpráva byla "už se nevrátím, postarej se o toho uřvaného spratka" . Takhle o Sol smýšlela. Prosím hlavně se o tom nikdy nezmiňuj před Sol." 

,,Ta by mohla zkusit překročit práh, hned bych jí to vytmavil. Jak někdo může opustit tak roztomiloučkou princeznu. Nevadí, zaručím, že Sol nebude nic chybět." 

,,Znáš ji jen pár hodin a už bys pro ni snášel modré z nebe, je tohle vůbec možné?" nadhodil jsem s úsměvem. 

,,No už teď má jednu vlastnost po tatínkovi. Donutila mě ji milovat od prvního pohledu. Ale ona je chytřejší, takže mi své srdce dala rychleji než ty." 

Pokračování příště...