My Savior's Secret [WooSan] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

29.

Ahoj!!

Seděl jsem na pohovce a čekal na příchod Chana. Mezitím jsem si promítal, co všechno se za těch pět měsíců stalo, že to došlo až sem. 

Tři měsíce ve vztahu se Sanem, kdy se všechno zdálo být jako v pohádce. Nemělěli jsme mezi sebou žádný problém. Prostě všechno bylo perfektní, ale to nejspíš tak bývá na začátku vztahu.A po třech dokonalých měsících se všechno začalo měnit v ošklivý sen...

Najednou nebyl na nic čas. Byl jsem rád, když jsem s ním mohl být aspoň dvakrát do týdne. když jsem ho někam pozval, skoro pokaždé odmítl. Štvalo mě to. Neuměli jsme si vyhovět, tedy spíš Sanovi to moc nešlo, což pak vedlo k hádkám. Chtěl jsem s ním trávit více času. Ano, věděl jsem, že je to podnikatel a ředitel veliké firmy, ale když si našel čas předtím, proč by nemohl i teď, stále jsem si opakoval. Hlavně mi přišlo divné, že má každý víkend věčírky ohledně práce. Stejně tak mi přišlo divné, že jsme se scházeli jen u mě. K němu domů jsme nechodili a vždy mě upozorňoval, ať se ho nesnažím překvapit, protože doma stejně nebude. Nechtěl jsem věřit tomu, že by se scházel s někým jiným, ale byl jsem čím dál více na pochybách. 

...nechtěl jsem, aby se to změnilo v noční můru. 

Povzdechl jsem si a začal klepat nohou. Co mu tak dlouho trvá, ptal jsem se. Už jsem bral do ruky telefon, abych mu zavolal, když v tom se ozval zvonek. Šel jsem ke dveřím a pozval ho dál. Zavřel jsem dveře a pořádně ho objal, neboť objetí jsem potřeboval jako sůl a bylo mi vcelku jedno, kdo bude mou obětí. 

,,Dáš si něco?" optal jsem se jej. 

,,Kávu, když budeš tak hodný." odpověděl a následoval mě do kuchyně. 

,,Dobře. A jak to jde s Felixem, posledně na tebe byl naštvaný." 

,,Znáš Felixe, rozhodí ho každá blbost, ale už je to zase dobrý." 

,,Že se vůbec ptám." prohodil jsem s úsměvem.

,,No jelikož jsi nadhodil zrovna tohle téma, je mi jasné, že se se chceš bavit o Sanovi." pověděl Bangchan. Byl ze svých kamarádů unavený. Nejen že to poslouchal od Felixe, ale zároveň i od Sana a teď bude od Wooyounga. Neměl z toho zrovna radost. Kdyby vždy mluvili tak hodně mezi sebou a neříkali to jen jemu, pomyslel si.

,,Já vím. Určitě o mně posloucháš v jednom kuse od Sana, že? Ale potřebuji se na něco zeptat."

,,Tak se ptej." pobídl jej.

,,Nekouká teď San po někom jiným?" optal jsem se a poté konečně vydechl.

,,Jak tě tohle sakra napadlo?" vyhrkl, ale když si pak uvědomil, jak se San poslední dobou chová, už se tolik nedivil.

,,Ani nevím. Soudím, že podle tvé reakce se nemusím obávat. Ale proč se teď chová tak divně? Promluvil bych si s ním, ale jak vidíš, momentálně nemáme moc času na mluvení. A i kdybych se ho zeptal, zase by raději změnil téma, nebo bychom se rovnou pohádali. Nechci se s ním pořád hádat a pak se zase usmiřovat. Chci, aby to bylo stejné jako předtím..." hlesl jsem posmutněle. Náhle jsem na svých zádech ucítil Bangchanovo ruku. Konejšivě mě po nich hladil. Zlehka jsem se na něj usmál.

,,Řekl bych ti, co ho tak zaměstnává, ale nechci na sebe brát tu odpovědnost. Tohle by ti prostě měl říct on sám. Asi ho budu muset trochu zmlátit, aby konečně začal mluvit. Nevím, čeho se tak bojí, když moc dobře ví, jaký jsi. Určitě to pochopíš." pověděl Bangchan. Měl chuť jít za zmiňovaným a dát mu pořádnou lekci. 

,,Už teď toho říkáš až moc, celý večer budu přemýšlet nad tím, co bych měl pochopit. Promiň, že jsem tě s ním obtěžoval." 

,,V pořádku, už jsem zvyklý. Se Sanem se to snad brzy vyřeší. Má toho teď hodně, jeho matka je nemocná, v práci se mu to též hromadí a musí se starat o něco, co vyžaduje až moc péče. Ale můžu tě ujistit, že tě miluje a nakonec svou hloupostí netrápí jen tebe, ale i sebe." 

,,Jeho matka je nemocná? Vidíš, neřekl mi ani tohle s ním je opravdu těžký o něčem mluvit..." řekl jsem a kroutil nad ním hlavou. 

,,To moc dobře vím, prostě ho budeš muset přinutit, klidně i násilím, když to jinak nepůjde." prohodil s úsměvem. 

,,Sice jsem chtěl, abys přišel sám, ale Felix dnes nepřijde?" optal jsem se. 

,,Nepřijde, neví, že jsem tady. Jsme spolu teď každý den, tak si myslím, že nebude vadit, když jeden den vynecháme, aspoň si odpočinu." odpověděl s nevinným úsměvem. 
,,Vyberu nějaký film, na který bychom se mohli podívat, co říkáš?" dodal. 

,,Aha, takže sis vlastně přišel odpočinout od své polovičky. U mě jsi kdykoliv..." nesthl jsem to dopovědět, neboť mi začal zvonit mobil. Ukázal jsem Chanovi, kdo volá a rukou naznačil, aby chvíli vydržel. Zvedl jsem hovor a šel do ložnice. 

,,Nečekal jsem, že zavoláš..." řekl jsem trpce. 

 ,,Woo, promiň. Chtěl jsem tě aspoň na chvíli slyšet a znovu se ti omluvit." 

,,Jestli svou omluvu myslíš vážně, věnuj mi zítra hodinu svého času. Musíme si promluvit." 

,,Tak dobře. Zítra večer k tobě zajedu." 

,,Budu tě čekat. Mám ještě nějakou práci, musím jít." 

,,Chápu. Nebudu tě rušit. A Woo...miluji tě." 

,,Já tebe taky." řekl jsem a s tím hovor ukončil. Vrátil jsem se k Chanovi. Sedl jsem si vedle něj na pohovku a povzdechl si.

,,Zase se omlouval?" 

,,Ano. Poslední dobou nedělá nic jiného. Zítra se spolu sejdeme." odpověděl jsem. 

,,Všechno tak zbytečně komplikuje. Jestli ti zítra neřekne, co se děje, dej mi vědět. Já už mu to vysvětlím." 

,,Děkuji." 

Pokračování příště...