|TAEKOOK| Oneshot |

Slope, sauna, wine and strawberries 15+

Jungkook POV.

Konečně jsem se zabydlel v pokoji a doufal, že si na chvíli zdřímnu z únavné cesty s rodiči. To by ovšem nesměl přijít bratr a skoro násilím mě tahat z měkké, pohodlné postele.

,,Aaaah! Nenávidím tě~" zaskuhral jsem, když mě vlekl po zemi.

,,Hned se zvedej a převlékni! Jdeme lyžovat!" kopne do mého zadku. Takové hašteření je mezi námi normální.

,,Já nechci~" zakňučím na zemi. Beztak tam chce jít se mnou jen, aby balil ženský. Jako bych ho už neznal. Vždy mě někam vytáhne s sebou a já ho pak vidím ve společnosti nějaké holky.

,,No tak~ Dělej, Jungkook-ah! Viděl jsem na svahu fakt pěkný blondýny!" tahá mě za nohu, dokud se mě nesnaží zvednout. Je vysazený na blondýny.

,,Mě to nezajímá! Tak si běž sám!" líně se s ním hádám a nehodlám ani za nic zvednout ze země.

,,Nechce se mi jít samotnému!" nadává udýchaně, zatímco mě pomalu zvedá na nohy.

,,A já nechci jít s tebou." otráveně si povzdychnu a zamračím na něj, když mě vážně postaví.

,,Ale no tak, brácho." dělá na mě prosebný kukuč. ,,Pojď. Vsadím se, že i ty si tam mezi těmi frajery vybereš." mrkne.

,,Nejsem jako ty. Nebalím kluky na potkání." strčím do něj, co mě donutí se jít vážně převléct do termoprádla a lyžařských kalhot.

,,Možná kdyby jsi to zkoušel, nebyl bys pořád sám." sedne si na postel při čekání.

,,Dokud studuju, nepotřebuju se starat o nějaké kluky, hyung. Prostě až se někdo objeví, tak se objeví." rozčiluji se, protože mi tyhle jeho řeči vážně lezou na nervy.

,,Jak myslíš." pokrčí rameny. ,,Tak pohni. Budu čekat dole." konečně vypadne. Vážně bych se na něho vybodl, ale raději než poslouchat jeho chytré řeči a otravování, půjdu na ten svah daleko od něho.

Na druhou stranu nebyl špatný nápad jít ven. Počasí přálo, svítilo sluníčko a sníh byl skvělý. Miluju zimu, proto stále rád jezdím s rodiči na hory lyžovat i když už s nimi nebydlím. Jsem vysokostudent v 3. ročníku, přestěhoval jsem se asi před rokem a žiju se spolubydlícím. Mám vcelku klidný život. Rodina ví, že jsem gay, před spolubydlícím i na univerzitě to však tajím. Prvně nechci, aby se spolubydlící cítil nepohodlně a za druhý nikomu do toho nic není. Samozřejmě jsem měl už nějaký ten vztah, povyražení, ale nic co by stálo za zmínku. Nejsem typ co skočí s někým do postele na jeden večer. Po posledním vztahu, který nedopadl zrovna růžově, jsem se rozhodl soustředit na školu a svůj vlastní život. Vždy jsem se o někoho staral a nemyslel na sebe, takže si myslím, že i já mám právo být trošku sobecký.

Přesto místo abych spal, jak jsem měl původně v plánu, teď stojím na vršku svahu a hledám svého ztraceného bratra, který si tak přál ať jdu s ním.

Kašlu na to. Vydám se dolů, už maličko přibržďuji, když nešikovně spadnu a někdo do mě narazí. Syknu porád bolestí, protože mi vrazil přímo do zad. Rychle se otáčím, abych mu sám pomohl. V podstatě to byla má vina, že spadl.

,,Moc se omlouvám. Jste v pořádku?" pomáhám mu se zvednout. Je to nějaký muž v bílé bundě a červené čepici ve značkách Fila. 

,,To nic." směje se, když ho postavím na nohy. Oprašuje ze sebe sníh a podívá na mě.

,,Ty jsi v pořádku? Neublížil jsem ti?" jemně si mě otočí, aby se podíval na má záda. Upřímně jsem spíš čekal sprosté nadávky, takže mě překvapila jeho vlídná reakce.