Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Konečně mám hotovo." oddechne si hnědovlasý mladík za svým pracovním stolem, co dělá přesčas, aby zítra neměl tolik práce a mohl přijít déle. Zkontroloval čas na mobilu se zjištěním, že má ještě hodinu k dobru. Dnes totiž slíbil svému nejlepšímu příteli, Jiminovi, že spolu po dlouhých týdnech zajdou někam na panáka. Dlouho se mu nikam nechtělo, ale nemohl být pořád zavřený doma. Vždyť jeho jediným koníčkem byla práce a zase práce, když byl doma, tak zase úklid po týdnu plném chaosu či vysloužený spánek.
Nějak se na něho povinnosti nahrnuly a on měl, co dělat, aby platil nájem, zbylo mu na jídlo a k tomu splácel dluh svým rodičům, kteří mu v nouzi nejvyšší půjčili. Měl skvělé rodiče, nijak nespěchali, aby jim syn vrátil půjčené peníze, to jemu bylo trapné splácet jim i to málo, co jim dává, přeci jen, dali mu skvělý život a vždy se o něho postarali.
V tuhle dobu by byl, už dávno doma, osprchovaný a spal, ale nemohl, už po několikáté odmítnout svého nejlepšího přítele. Využil snad poprvé v životě erární sprchy v práci, aby se nemusel vracet domů a šel rovnou za Jiminem. Zabralo mu to víc času, než plánoval, tak spěchal ke garážím. Normálně by seběhl těch sedm pater, aby měl nějaký pohyb, ale dnes spěchal, tak si vzal výtah.
Vlezl do výtahu, zmáčkl přízemí a už se dveře zavírali, dokud na poslední chvíli nevběhl blond mladík, celý udýchaný, že to stihl. Hnědovlásek zakroutil očima a opřel se unaveně o kovovou stěnu. Vytáhl ještě mobil, aby napsal Jiminovi, že je na cestě, když si všiml, že nemá signál. Povzdechl si a zvedl pohled na tabulku, na které se pomalu měnila čísla pater, zamračil se nad tím, jak ubíhají příliš pomalu a podíval se na znova na čas.
,,Ale, ale.. kohopak to tu máme?" zaslechne povědomí hlas. Poprvé se podívá na blonďáka, co vstoupil na poslední chvíli do výtahu.
,,Jungkook-ah.." zamračí se na něho s hlubokým tónem. Nálada mu hned o něco víc poklesne.
,,Chyběl jsem ti?" ušklíbne se blond mladík a v té chvíli sebou trhne výtah, jež se zastaví v mezi patře.
,,Co se sakra..?" zanadává hnědovlásek, jež přejde k tlačítkům. Zoufale mačká snad na všechny, ale nic se ani nehne.
,,Pusť mě k tomu." mírně do něho blonďák strčí, aby se uhnul.
,,Myslíš si, že ty s tím něco uděláš?" zeptá se ho jízlivě hnědovlasý.
,,Ne, nemyslím, ale když se zastaví výtah stačí snad zmáčknout jen jeden čudlík." sarkasticky se usměje a stiskne zvonek.
,,To je k ničemu!" vyprskne s ránou do stěny. ,,V tuhle hodinu, už tu nikdo není." řekne poté o něco klidněji.
,,Ty tu jsi." pronese stále tím provokativním sarkastickým tónem.
