Taehyung POV.
Konečně jsem sebral odvahu na to odejít. Do jiného města, jiného světa, bez nich, beze všech, začít úplně od znova. Jen teď nevím.. kam mám jít? Co mám dál dělat? Všechno je lepší, než být s ním.
Tady budu žít konečně vlastní život, kde mi nikdo nebude přikazovat co smím a nesmím, co mám a nemám dělat. Ze všeho nejdřív si musím najít práci. Mám peníze zhruba na dva měsíce pobytu v hotelu a na jídlo, v podstatě mám teď vážně dost peněz, ale nevydrží mi věčně.
Co bych mohl dělat? Kde bych mohl pracovat? Přál bych si dělat něco obyčejného, prostého.. mám dost kancelářské, povrchní a snobské práce.
Momentálně je zima, venku však svítí a hřeje slunce jako v jarním počasí, proto mě překvapí, když náhle začne padat sníh, zrovna když jsem si vyrazil ven. Posadím se na jednu z laviček městského parku. Miluju sníh, vždy mi vykouzlí úsměv na rtech a spraví náladu.
Jak se tak rozhlížím, všimnu si letáku na jedné z lamp, jenž začne blikat. Upřímně nechápu, na co jsou přes den zapnuté lampy, ale budiž. Na letáku stojí, že začínající taneční skupina hledá jednoho zpěváka a tanečníka. Je mi trochu smutno, poněvadž jsem vždy chtěl být zpěvákem, nikdy jsem se tomu však nemohl věnovat, jak jsem chtěl. Mohl bych se teď hudbě věnovat, když jsem svobodný. Koneckonců na klavír umím, stejně tak trochu na kytaru, nevěřím však svému hlasu, abych se přihlásil na takový konkurz. Je blbost, aby vzali někoho jako jsem já.
No nic.. jen pokrčím rameny a užívám si dál čerstvého vzduchu, dokud mou pozornost neupoutá něco dalšího nebo spíš někdo další.
Na protější lavičce sedí už delší dobu pohledný mladík. Všiml jsem si ho, hned jak přišel. Kdo by také nevěnoval alespoň jediný pohled takovému fešákovi? Nijak zvlášť jsem se o něj nestaral, protože jsem byl zahrabaný ve svých vlastních myšlenkách. Teď se na mě nepřestává usmívat. Je roztomilý, vždy když zjistí, že se na něho také podívám, odvrátí tvář se stydlivým úšklebkem.
,,Aah~" povzdechnu si a říkám si o co mu asi jde. Jsem mu pro smích? Mám něco na obličeji? Líbím se mu nebo naopak? Nejspíš ještě nikdy neviděl tak bezvýznamného člověka.
-
Spal jsem hodně dlouho, zase nebudu spát v noci. Mám v poslední době špatné spaní. No ani ne tak v poslední době.. mám špatné spaní od doby, co jsem začal žít s ním. Doufal jsem, že bez něho budu spát normálně, ale připadám si, jako bych neustále něco postrádal. Znáte ten pocit? Jako když jdete spát bez polštáře nebo bez přikrývky, prostě jen tak ležíte.
Kašlu na to.
Jdu si dát dlouhou, horkou vanu a zkouknu nějaký film, možná by mi pomohla i sklenka vína.
Ve vaně mi myšlenky nedopřáli klidu. Horká voda postupně uvolňovala mé tělo, ale mozek byl stále ztuhlý, aby toho nebylo málo, hned co jsem vylezl z vany, přišla mi zpráva od něho;
Ahoj Taehyngiie 😘
Zrovna jsem na tebe myslel při krásné chvilce s Wooshikem 😉 je asi jediný komu tady chybíš, kdyby tě to zajímalo. O ostatní se nemusíš bát, pokud vůbec v té své sobecké dušičce máš výčitky, že jsi všechny opustil. Uklidním tě, že se jim ulevilo, zbavit se takové osiny v zadku 😊
No snad máš to co jsi chtěl. Chvíli jsem byl smutný, že jsi mě opustil, ale tvůj kamarád mě příjemně utěšil. Měl bys na něho být hrdý kotě 😉 je mnohem lepší děvkou než ty, dá mi totiž pokaždé když si řeknu.
ČTEŠ
|TAEKOOK| Oneshot |
Fanfiction1. svazek jednodílných Taekook - SMUT povídek. ▶ Pokračování |TAEKOOK| Fan Fikce |◀ 2. svazek 🔞!!!Obsahuje sexuální scény!!!🔞