|TAEKOOK| Oneshot |

When my crush notises me pt.2/15+

Jungkook POV.

Už jsou to skoro dva týdny, co se Taehyung neukázal na univerzitě. Začínám o něho mít strach. Co když přešel na jinou univerzitu? Co když už se nevrátí? Co když už ho nikdy neuvidím? Tyhle myšlenky mě nesmírně strašili.

Ptal jsem se neustále Namjoona, zda o něm něco neví, ale on mi pokaždé odpoví stejně.

,,Jak bych o něm mohl něco vědět? Vždyť ani nemám jeho číslo? Vím kde bydlí, protože jsem ho byl jednou doprovodit. To je celé."

Navíc se vyptává proč to chci vědět a co se stalo, když jsem za ním tehdy šel. Nemohl jsem mu přiznat, co se stalo. Vlastně jsem sám ze sebe stále zhnusený za to, co jsem Taehyungovi provedl. Sotva si to přiznám sám. Nikdy bych si nepomyslel, že mě dokáže někdo tak moc pobláznit jako tenhle kluk. 

Jakmile mi vmetl do tváře že je do mě zamilovaný, byl jsem šťastný a zároveň naštvaný sám na sebe, když jsem ho donutil toho litovat. Nevěděl jsem jak dál. Pravdu měl v jednom, skutečně jsem se cítil znechuceně. Rozhodně ne z něho nebo mých citů k němu, ale své zbabělosti a tvrdohlavosti. Nechtěl jsem si přiznat, že i já ho miluji. Nakonec naše setkání vždy skončilo tím, že jsem mu ublížil.

Kdybych jen mohl začít od znova, udělal bych všechno jinak. Dokázal bych mu co pro mě znamená a místo sebestřednosti a chtíče ukázal svou lásku.

Uběhl víkend po kterém nastal den, na který jsem celé dva týdny čekal. Zahlédl jsem Taehyungovu tvář v chodbách univerzity. Nicméně, přesto jak dlouho jsem na něho čekal, najednou se mé tělo zastavilo, když jsem vyrazil k němu. Pohled na něj mě neskutečně bolel a já nevěděl, jak s ním mluvit. Co mu mám říct? Promiň, že jsem ti vyšplhal na balkon, vecpal se do tvého pokoje a znásilnil tě?

Ráno se mnou nechtěl ani mluvit. Tak proč by se mnou chtěl mluvit teď?

Nemohl jsem to však jen tak vzdát. Potřebuji vhodný moment, příležitost s ním mluvit a vše mu vysvětlit, řádně se omluvit. 

Naše pohledy se o přestávce potkali na chodbě, přičemž jeho byl tak neskutečně chladný, až mě z něho mrazilo. Píchlo mě přitom u srdce. Znovu jsem sám sobě zanadával, jaký jsem idiot. Nesmí mě však něco takového odradit.

Využil jsem příležitosti, kdy se zdržel v učebně a zamknul nás tam. Upřímně, měl jsem strach. Stále jsem netušil jak s ním komunikovat a jednoduše improvizoval.

Chladně se na mě podíval, když mě uviděl a všiml si zamčených dveří.

,,Nesnaž se ani přiblížit, Jungkook-sunbae!" upozorní mě rovnou, také si ode mě drží hezký tři metry odstup. 

,,Chci jen aby sis mě vyslechl, Taehyung-ah." natáhnu proti němu ruku, aby se uklidnil.

,,Ale já s tebou nechci mluvit. Nechci tě ani slyšet. Nechci tě už nikdy vidět!" vyjede na mě, až se mi nahrnou slzy do očí.

,,Co mi chceš říct? Jak sis to náramně užil? Těší tě že jsi první kdo se mnou měl sex? Kdo mi ukázal jak hnusný a bolestivý to je? D-doufám, že jsi spokojený." ke konci mu selhal hlas, když se snažil zadržet slzy. Za to já se sesypal k zemi, klekl si před ním a až k zemi sklonil svou hlavou.

,,O-omlouvám se." snažil jsem se o upřímnou omluvu, ale samotnému se mi zlomil hlas. ,,Omlouvám se, Taehyung-iie..." rozbrečel jsem se. ,,Vím, že.. že mi nikdy neodpustíš a n-nebudu ti to vyčítat. Musí ti být ze mě tak zle, a-ale věř mi že mě je ze sebe ještě h-hůř. Poprvé jsem.. jsem se do někoho tak šíleně zamiloval a podělal to hned.. hned na začátku. T-tohle mi patří. Nezasloužil sis to. M-mrzí mě, že jsi to odnesl." těžko se mi mluvilo. Srdce se mi v hrudníku svíralo neskutečným způsobem, až se mi chtělo zvracet. Nechal jsem hlavu zabořenou na podlaze, nemohl jsem se mu podívat do tváře. Bál jsem se, že v ní uvidím znechucený a nenávistný výraz.