|TAEKOOK| Oneshot |

Tutoring 15+

Jeon Jungkook

- 21 let

- bad boy, drzý, submisivní

- špatný ve škole

Kim Taehyung

- 22 let

- arogantní, chytrý, dominantní

- nejlepší student ve škole

Top: Taehyung

Bottom : Jungkook

*************************

Jmenuji se Jeon Jungkook, chodím na univerzitu do druháku, je mi dvacet-jedna let a ještě žiju s matkou. Škola mi moc nejde, ale snažím se ji dodělat právě kvůli mámě. Ve škole jsem hodně špatný v matematice, takže mi učitel doporučil doučování, nakonec mi sám přidělil studenta, který mě bude doučovat, k mé smůle to je Kim Taehyung.

Kim Taehyung je o třídu výš než já, je hodně chytrý, vzorný, prostě typický šprt, takže ho často dost provokuju a dělám si z něho srandu, když ho potkám, ale vždycky mě ignoruje. Pravdou je, že Taehyung je asi nejkrásnější člověk, jakého jsem kdy viděl, pokaždé se vedle něho cítím nejistě, nemohu ho dostat z hlavy a teď mě má doučovat.

,,Taehyung-ssi, prosím dohlédni na to, ať se alespoň trochu zlepší v té matematice, jinak ho budu muset nechat opakovat. Jsem ti vážně vděčný." říká mu profesor.

,,Bez obav, profesore." zdvořile se na něho usměje, než mě zpraží chladným pohledem, když učitel odejde. 

,,Hmm.. je mi vážně potěše-" chtěl jsem pronést ironicky, než mě lhostejným tónem přerušil.

,,Kde tě mám doučovat, Jeon Jungkooku?" ptá se s chladným pohledem.

,,Hm.. byl bych radši kdyby nikde, ale když už, tak co u tebe doma?" zajímá mě, jak to u něho vypadá, než mi dojde jakou jsem plácl hloupost. U něho doma? Vždyť nebudu schopný se absolutně soustředit.

,,Ne. Nějaký další návrhy?" rovnou zamítne s kříženýma rukama, působil vážně rázně.

,,Hmm.."

,,Je tady knihovna, která má otevřeno do šesti hodin, sejdeme se tam ve tři hodiny." prostě řekne a odejde.

Woow, je vážně arogantní, sice vždy ignoroval, co jsem mu řekl, ale nikdy nepůsobil takhle autoritativně. Začíná se mi to líbit, Kim Taehyungu.

Po škole jsme se sešli na domluveném místě, kde mě Taehyung doučoval, nemohl jsem se vůbec soustředit. Vůbec se nezajímal o to, zda se cítím nepohodlně, seděl u mě tak blízko, nakláněl se přese mě, když mi vysvětloval určité příklady, nic z toho jsem nevnímal, jen jeho hluboký a svůdný hlas u mého ucha, dech na mém krku, jeho přitažlivost..

Arogantně mi připomněl mé nadávky;

,,Huh.. děláš si ze mě pořád srandu, že jsem otravný šprt, ale Jeon Jungkooku.." podívá se na mě skoro, až škodolibě, ,,jsi hloupější než jsem si myslel a to je mnohem otravnější." zavře učebnici a balí si věci.

,,Zmlkni! Každý nemá talent na to žrát učení, jako ty!" naštve mě.

,,Aah.. takže radši propadneš. Hmm.. užij si opakování, Jeon Jungkooku." zašklebí se a otáčí k odchodu.

,,Počkej!" chytám ho za ruku. ,,Fajn, promiň. Budeš mě dál doučovat?" ptám se ho trochu pokorněji.

,,Nevím, jestli pro mě má vůbec nějakou cenu dávat si s tebou takovou práci." otráveně si povzdychne.