|TAEKOOK| Oneshot |

Serendipity 15+

Jungkook:

Debilní Kai, nenávidím ho!

Je to už skoro měsíc, co jsme se rozešli a on mi stále nedá pokoj, pokaždé když mi napíše, nebo se objeví se naštvu. Chci na něho zapomenout, jak mi ublížil, jak mě podváděl.

Před měsícem jsem ho přistihl při nevěře, ostatní mě varovali, že mě podvádí, ale já jsem tomu stále nevěřil a ignoroval to, dokud jsem ho neviděl na vlastní oči, dokonce s holkou. Jak mohl? Nemám teď ani kde být, protože je pořád v našem bytě, tak bydlím u Jimina a Yoongiho, nicméně Jimin občas vydává takový hluk, že mi kolikrát připadá, jako by ho Yoongi vraždil.

Ten pocit, když jsem Kaie viděl s někým jiným a on se ani neobtěžoval přestat, nechal mě prostě jen tak se dívat a odejít, myslel si, že to spraví pitomou SMS, do které napsal jen: Lásko, no tak nedělej drahoty, byla to jen holka.. mrzí mě to, tak se vrať.

Naštval mě tak, že to byl konec. Potom, co jsem si šel pro věci a řekl mu, že zůstanu u Jimina mě ranil ještě víc.

,,Nikam nepůjdeš, Jungkooku!" křičel a držel mě.

,,Hned mě pusť! Nechci být s tebou, už ani minutu! Všichni mi říkali, že mě podvádíš a já jim nevěřil, jsem takový hlupák.." vytrhl jsem se mu a on mě přitlačil ke zdi.

,,Řekl jsem, že nikam nepůjdeš! Co ti sakra je? Proč bych neměl spát s jiným chlapy a ženami, když my dva spolu ani nemáme sex! Všechno je tvoje vina!" rozčiloval se, z jeho slov se mi hnaly slzy do očí, vztekle jsem trhnul, aby mě pustil a rychle odešel.

Brečel jsem u Jimina a Yoongiho, nemohl skoro týden jíst, ani vyjít z pokoje. On se potom po dvou týdnech objeví, jako by nic s chabými omluvy.

Poprvé se objevil na mé brigádě, když přišel tak mě to naštvalo, že jsem chtěl odejít, zastavoval mě, ať ho vyslechnu.

,,Mrzí mě, že jsem ti ublížil, vážně tě miluju Jungkooku a chybíš mi." fňukal, snažíc se mě obejmout, odstrčil jsem ho.

,,Pokud ti chybí společnost, běž si za těmi s kterými jsi mě podváděl!"

,,Ty to nechápeš?" pohladil mě po tváři. Dříve jsem jeho dotek miloval, ale teď bych mu tu ruku zlomil z pomyšlení, že se dotýkala někoho jiného.

,,Hrozně jsem žárlil!"

,,Cože?" nechápal jsem o čem to mluví.

,,Ty.. jsi seš taky blízký se svými přáteli, Jiminem a Jinem, Yoongim.. byl jsi k nim mnohem přítulnější, než ke mě.."

,,Aah, takže mi vyčítáš, že jsi jsem blízký se svými přáteli?" rozčílil mě ještě víc.

,,To ne, ale chci aby jsi mě pochopil.."

,,To ty pochop, že už je mezi námi konec!" navedl jsem ho rukou k východu.

,,To nemyslíš vážně, Jungkooku. Víš, že mě miluješ.. no tak lásko.." snažil se mě obejmout.

,,Myslím to vážně, Kaii! Nechci tě už nikdy vidět, rozumíš? Zmiz!" rozčiloval jsem se.

Stále však otravoval, ten den zmizel, ale pořád mi píše, volá.. sakra chci na něho tolik zapomenout! Nenávidím ho!

Řekl jsem si, že musím trochu mezi lidi, Jimin a Yoongi mě vytáhli do klubu, po chvíli ale chtěli jít domů, řekl jsem jim, že ještě zůstanu.

,,Jsi si jistý, Jungkookiie?" dělal si Jimin starosti.

,,Nebojte se o mě, jen chci být chvíli sám." uklidňoval jsem ho.