Black & Malfoy

Forest

Probudila jsem brzy ráno, ještě ani nevyšlo slunce. Pomalu jsem si začala uvědomovat poslední vzpomínky na včerejšek. Rozhlédla jsem se kolem sebe. To mě vážně donesl až do postele?
Pak jsem se zarazila. Nechal mě spát v oblečení nebo.... Odkrila jsem deku. V pohodě, sundal mi jen svetr. Potichu jsem se šla převléknout. Byla sice nědele, neměla jsem už chuť spát, i když jsem spala jen asi 5 hodin.

Vyklouzla jsem ze společenské místnosti na chodbu. Usmála jsem se na Buclatou dámu, měla jsem dobrou náladu. Podívala se na mě a pousmála se na zpátek, jako kdyby se bála že dostane ránu. Žádná jedovatá poznámka o buzení se nekoná? Pokrčila jsem nad tím rameny. Její problém.
Vydala jsem do sklepení k zmiozelské společenské místnosti. Draco prý vstává brzy. Sedla jsem si do výklenku nedaleko vchodu, tak, že na mě nebylo od vchodu vidět, já tam ale měla krásný výhled. Vytáhla jsem z kapsy MP3 a pustila si hudbu.
Asi za třičtvrtě hodiny se odsunul kus zdi a na chodbu někdo vstoupil. Vypla jsem MP3 a pozorovala neznámého. Usmála jsem se.
Draco měl jinak vždy uhlazené vlasy do všech směrů. Takhle mu to slušelo ještě víc.

Potichu jsem vyrazila za ním. Nevšiml si mě. Přikradla jsem se k němu a pevně ho zezadu objala. „Děkuju" zašeptala jsem mu do ucha, dala mu pusu na tvář a než stihl cokoliv udělat zmizela jsem v jiné chodbě.

Takový byl plán. Dopadlo to ale trochu jinak.
„Ahoj, copak tu děláš?" otočil se na mě když jsem dokázala zakopnout o vlastní nohu. Doslova.
„Jdu ti popřát dobré ráno" usmála jsem se jakoby nic a v duchu si nadávala za svou nešikovnost. „A poděkovat ti za včerejšek... Nemusel jsi mě táhnout až do postele, měl jsi mě probudit... Víš jaký problém si mohl mít...?" dodala jsem posmutněle.
Kdybych nebyla večer tak unavená, nikdy bych se nenechala nést, jsem na to moc těžká... A to šel celý ten krpál a pak ještě schody..!
„Ale prosimtě... Proč bych tě budil?" dal mi polibek do vlasů, otočil se a vrátil se do zmiozelské společenské místnosti.

Jen jsem zavrtěla hlavou. To holt nevyšlo.
Pomalu jsem se vracela k Nebelvíru. Nakonec jsem si to ale rozmyslela a jen se toulala po škole. Najednou se od vstupní brány ozvaly hlasité kroky. Chtěla jsem se někam schovat, ale vždyť tu vlastně být můžu, ne?
Pokračovala jsem tedy v cestě, teď už opravdu k obrazu Buclaté dámy „Jenni!" ozvalo za mnou najednou. Otočila jsem se, tohle přece nebyl Filch...
Dlouhými kroky ke mně mířil Hagrid. „Jenni... To jsem rád že jsem tě potkal, nevíš, jestli je už Harry vzhůru?" „No... Asi ne, je neděle..." „A mohla bys ho poprosit aby za mnou potom přišel? Potřebuju s něčim pomoct..." „Jasně ale... Nemohla bych ti pomoct já? Nemám co na práci, alespoň budu dělat něco užitečného..."
Zeptala jsem. Třeba dnešek nebude taková nuda...
„No to asi nepůjde... Víš, zatoulalo se mi testrálí hříbě a Harry je jeden z mála co je vidí... Tu chuděru nejspíš za chvíli něco roztrhá jestli nebude se stádem" „Vždyť já je taky vidím"
„Jo aha, no tak to jo, jestli chceš..."

Doběhla jsem si pro něco teplejšího na sebe a nadšeně pospíchala za Hagridem. Dnešek tedy opravdu nebude nudný.
Došli jsme k jeho hájence a Hagrid z ní vyndal dva provazy. Potom odněkud vytáhl asi půltuctu mrtvých králíků, nacpal je do pytle a ukázal směrem k lesu. „Tak půjdeme. Docela rád bych ho našel dřív než něco, co ještě nesnídalo. Hůlku máš ne?" kývla jsem na souhlas „Super, ale stejně bacha. Bude nejspíš poblíž okraje lesa, ale to znamená i klidně kilometr, dva. Když ho najdeš, zůstaň v klidu a nabídni mu králíka. Když bude žrát, přehoď mu přes krk smyčku a sejdeme se tady. Opravdu, nechoď moc hluboko do lesa, mělo by přijít za pachem krve samo, až ho ucítí." s tím vytáhl z pytle tři králíky a 3 mi v pytli podal i s jedním z provazů.
Vzala jsem si pytel vděčná za to, že se králíků s podřzenými krky (alespoň zatím) nemusím dotýkat. Zamířili jsme mezi mohutné staré stromy lesa a oba jsme se skoro hned vydali na opačnou stranu.