Od našeho výletu do Prasinek uběhl skoro týden. Seděla jsem na břehu jezera a hrála si se stéblem trávy. Po nebi už se rozlívala krvavá červeň, slunce pomalu ulehalo ke spánku a měsíc už byl připraven na svou noční cestu.
Z hradu vyrazila malá černá postava a rychle mířila po stráni dolů. Velkým obloukem se vyhla skleníkům. Zamířila k jezeru a ještě zrychlila.
Draco ke mně konečně doběhl s batohem na zádech „Moc se omlouvám, kluci mě nechtěli pustit” vychrlil ze sebe zadýchaně a sundaval si batoh.
Usmála jsem se na něj a poklepala na deku vedle sebe. Sedl si a podíval se na oblohu která už začínala pomalu přecházet v tmavě modrou.
„Už jsi někdy viděl něco hezčího?” rozplývala jsem se nad vyhasínajícím západem slunce. „Jo viděl” usmál se Draco a obejmuj mě kolem pasu.
„Fuj! Jsi spocený!” vyjekla jsem překvapeně když se o mě otřelo jeho úplně mokré tričko „No promiň...” odtáhl se uraženě. „Ne promiň...”
Ježiš ty jseš blbá Jennifer... nadávala jsem si. Zatáhla jsem za lem jeho propoceného trička když se obrátil ke mně zády. Nic. „Ale no tak... Promiň...”
Zatáhla jsem silněji až jsem se bála že ho uškrtím. Zavrávoral a opřel se rukou o deku.
Potom jí ale povolil, lehl si na záda a položil mi hlavu na klín. Sklonila jsem se k němu. Díval se na mě pořád s uraženým výrazem ale teď už i trochu samolibým.
„Promiň” zopakovala jsem a sklonila jsem se k němu ještě níž, abych ho políbila na rty. Ušklíbl se do polibku a oplatil mi ho.
Po pár minutách jsem se odtáhla a zvedla hlavu. Nespokojeně zamručel. „Co je?” „Bolí mě záda” zasmála jsem se „A smrdíš”
„Ty jseš strašná” ušklíbl se, nadzvedl se a jediným tahem si sundal tričko. „Lepší?” zeptal se ještě z větším úšklebkem.
Měl krásné vysportované tělo. Odvrátila jsem pohled. Byla jsem červená jak rajče. Zase se zasmál a vrátil hlavu na můj klín.
„Ty jsi pako bude ti zima...” zamumlala jsem aniž bych se na něj podívala. Zabrala jsem za konec svého svetru a převlíkla jsem si ho přes hlavu.
Najednou mě něco chytlo za obnažené boky ze kterých se vyhrnulo tričko. Měla jsem ještě svetr přes oči. Ztuhla jsem. Ruka s chladnými prsteny mě pomalu pohladila po boku a opatrně stáhla zpátky dolů vyhrnuté tričko i svetr „Nech si ho, mně zima není...” řekl tiše a narovnal mi svetr.
Seděl teď přede mnou a díval se mě. Já jsem pořád seděla jako opařená, celá červená a oči upírala do těch jeho.
Naklonil se a znovu mě políbil, trochu strnule jsem spolupracovala. Tenhle polibek byl jiný, vážný, pomalý, ale o to lepší.
Položil si ruku zpátky na můj pas a druhou vedle mě. Zatlačil rukou na můj bok.
Opřela jsem se o lokty a lehla si na ně. Rukou mi od pasu zajel výš, pod třičko.
ČTEŠ
Black & Malfoy
Fiksi PenggemarHP Fanfikce :) Je to moje první kniha tohoto stylu a první veřejná kniha, tak na mě pls buďte hodní ':D
