Black & Malfoy

Astronomy tower

Ze školní tašky jsem vyndala učebnice a pár svitků. Po chvíli hledání jsem našla i lahvičku s inkoustem a dva orlí brky. Sice nebyly takové jaké má on, černé se zlatým hrotem, ale byly úplně nové a ošklivé také nebyly. Strčila jsem to do plátěně tašky co jsem si brala s sebou. Ještě se budu muset stavět v knihovně, snad to stihnu.
Po chvíli hledání jsem našla své volné roztrhané džínsy. Našla jsem ještě krátké červené tílko s hlubokým výstřihem.
Prohlédla jsem si svůj vzhled v zrcadle a ušklíbla jsem se. Tohle ne, vypadám jak šlapka. Sundala jsem si tílko a dál hledala. Vzala jsem si jiný červený crop top. Tenhle měl dlouhé volné rukávy rukávy po předloktí. Látka byla příjemná na dotek a výstřih nebyl ani moc hluboký, ani naopak. Byl to můj oblíbený kousek oblečení. Ještě jsem si vzala rozepnutou černou mikinu, ať nezmrznu.
Znovu jsem se podívala do zrcadla. To už jde. Vzala jsem si černou gumičku a udělala jsem si drdol. Vlasy byli čisté a relativně rozčesané, včera jsem si je myla. Po chvíli kritického prohlížení jsem si z drdolu uvolnila 2 prameny a nechala je splývat podél obličeje. Červenou stužkou jsem převázala gumičku na drdolu a udělala na ní mašly.
Pohled mi padl na Ginniin stolek s make-upem. Nemaluju se, přijde mi to jako zbytečnost. Na druhou stranu jsem taky do teď nikoho nechtěla zaujmout... Popadla jsem řasenku, není to přece nic hrozného, jen zvýraznění očí, ne?

Vzala jsem tašku a vyrazila do knihovny. Jestli se nezdržím, budu to mít tak akorát.
Vytáhla jsem pár knih k lektvarům z tématu o kterém jsme měli psát. Z astronomie jsem vzala jen jednu. Úkol není tak složitý a stejně vlastně pochybuji že jí vůbec využijeme.
Spokojeně jsem zamířila na věž knihovny.

Draco

Zamířil jsem do kuchyně. Schůzka je za půl hodiny, mám dost času. U vstupu jsem se zastavil a rozhlédl. Snad mě zas nesleduje ta kráva Parkinsonová. V posledních dnech si pořídila zlozvyk sledovat mě kamkoliv jdu.
Zabini sice říkal že si najde způsob jak jí dnes zabavit, ale nevím, jestli mu to vyjde. Nechci radši ani myslet na to, jak myslel, že jí „zabaví".
Vešel jsem do kuchyně. Vypadlo to tu jako v mraveništi. Skřítci běhali od jednoho stolu k druhému, vařili, uklízeli a myli nádobí.
Hned jak si mě všimla nějaká skřítka přiběhla ke mně, uklonila se a zeptala „Dobrý den pane. Mohu pro vás něco udělat" „Chci nějaké jídlo a víno. To nejlepší" „Přeje si pán kuře co bylo dnes k večeři nebo něco jiného?" Ts, opravdu mi nabízí zbytky od večeře? „Ne, samozřejmě něco jiného. Něco sladkého"
Střítka se znovu uklonila a odspěchala pryč. Přiběhli ke mně jiní skřítci a nabízeli židli, čaj, kávu a spoustu dalších blbostí. Ježiš ti jsou otravní.
Stkřítka se za chvíli vrátila s krabicí sladkého a láhví vína. Ani se neptala jestli mi už bylo 17. „Ještě džus" řekl jsem a přendal věci do tašky. Nevím jestli Jenni pije...

Jennifer

Po úmorném stoupání po schodech jsem se konečně ocitla na vás vrcholu astronomické věže. Draco už na mě čekal.
Usmála jsem se na něj a on se na mě zašklebil. „Ahoj... Jak se máš?" zeptala jsem se a sundala jsem tašku z ramene. Byla sakra těžká.
„Docela dobře... Ty zlato?" začervenala jsem se při tom oslovení. Pořád jsem si na to ještě nezvykla.

Seděli jsme na dece na zemi. Vedle nás byla otevřená krabice s různým sladkým, teď už napůl prázdná. Najednou Draco od někud vytáhl flašku vína a když jí otevřel, vytřeštila jsem oči „Dáš si?" zeptal se s úšklebkem a nalil rudou tekutinu do sklenice která se na jeho příkaz hůlkou zjevila.
„Chceš mě opít?" ušklíbla jsem se a zvedla jedno obočí. Taky se zašklebil a podal mi sklenku. Zvedla jsem ji proti lustru na stropě. Paprsky světla prosvítily kapalinu rudou jako krev. Ne že bych nikdy nepila, táta mi dal někdy ochutnat ohnivou whisky, ale i tak to byl podivný pocit, mít vlastní sklenici...

Draco si do druhé sklenice nalil taky a natáhl ruku s ní ke mně. Usmála jsem se, otočila jsem se k němu a přiťukla jsem si s ním. Místností se rozezněl vysoký čirý tón.
„Musíš se při tom dívat člověku do očí" řekl a já se ušklíbla. To myslí vážně? V 15 mě učí jak správně pít? Zvedla jsem ale hlavu a podívala se mu do jeho šedých očí. Utápěla jsem se v jejich hloubce, jako kdyby to byly propasti do kterých jsem pomalu ale neodvratně padala.
Do přítomnosti mě opět vrátilo cinknutí skla. Pozvedla jsem číši k ústům a pomalu se napila.
Víno bylo trpké, ale svým způsobem dobré. Pokla jsem a v krku se mi rozlilo podivné příjemné teplo.
Položila jsem sklenici na zem vedle sebe „Chutná?" zeptal se Draco s úšklebkem. Pokrčila jsem rameny „Není to špatné... Lepší než ohnivá whisky"
Dracův úšklebek se ještě víc roztáhl. Sám se napil a dal si tak třikrát větší doušek než já.

Podívala jsem se na nebe „Musím uznat, že je tu krásně" řekla jsem a podívala se na oblohu za prosklenou střechou věže. „To tedy je" potvrdil, ovinul svou ruku kolem mého pasu a dal mi pusu na tvář. Usmála jsem se otočila k němu tvář pro polibek na rty který jsem si vzala.
Usmál se do polibku. Chvíli jsme se líbali. Po chvíli se Draco odtáhl, usmál se a znovu se podíval na nebe. Bylo vlastně zvláštní přemýšlet nad tím, že těď je polibek samozřejmost. Ještě před měsícem se mi každý dotek našich rtů vryl do paměti.
Vzala jsem číši s vínem a znovu se napila. Teplo které se mi rozlilo v krku jako kdyby pomalu zacelovalo malé ranky i rány na mé mysli.

Draco pořád pohledem hypnotizoval oblohu „Řekneme to všem, už to nebudeme schovávat" řekl najednou. Trochu mě to vyvedlo z míry „Myslela jsem, že jsme se domluvili na tom, že to dělat nebudeme..." řekla jsem opatrně „Už mě to nebaví" povzdech si a prohlábl si vlasy „Musíme dělat že se neznáme, nemůžeme si spolu na veřejnosti ani promluvit."
Řekl přesně to, co trápilo mě „Tebe by kamarádi nezačali nenávidět?" zeptala jsem se potichu. Zamračil se „Ne, Zabini by se mnou možná nějakou dobu nemluvil, ale Crabemu a Goilovi by to bylo úplně jedno. Nikdo ze zmiozelu by si nedovolil mě urážet. Když nad tím tak přemýšlím, bylo by to asi i lepší protože by si nikdo ze zmiozelu nedovolil urážet ani tebe." podíval se na mě se zvláštním pohledem „Musela by jsi se ale opravdu přihlásit k čistorkrevnímu rodu, kdyby se to doneslo k mým rodičům..." zvedla jsem obočí. Už zase ta čistokrevnost? Teď jsem se na oblohu podívala pro změnu já.

„U mě by to tak jednoduché nebylo. Moji kamarádi by to nesnesli... Harry, Ron, Hermiona, Ginny i Neville... Všichni tebe a tvou kolej nenávidí..." přitáhla jsem si kolena k tělu a položila si na ně hlavu
„Nemůžeme být spolu kvůli Potterovi?!" zasyčel nenávistně Draco až jsem sebou škubla „je to můj kamarád... Známe se od malička, jsme v podstatě rodina" řekla jsem potichu. „I kdyby to oni nějak překously, otec... Nevím jestli by byl zrovna nadšený představou že jsem s někým ze zmiozelu a ještě k tomu čistokrevným..." povzdechla jsem si „Navíc on sám by byl nejspíš radši kdybych byla s mudlou než s někým z vaší rodiny... Nenávidí tvého otce a vzhledem k tomu, co všechno mu o tobě řekl Harry, nejspíš i tebe"
Draco si povzdechl a znovu si prohrábl vlasy. Položila jsem si hlavu na jeho rameno.