Black & Malfoy

Visit

Počkat. HAGRID?!
Ztuhla jsem. Už bylo pozdě snažit se schovat. Všiml si mě a šel přímo za mnou.
„Jenni?? Co tu sakra děláš?" „No... Ahoj..." řekla jsem a doufala že to budu mít rychle za sebou. Teď mě odtáhne na hrad, dostanu školní trest, možná mě vyhodí a Harry se bude mít čemu smát. Jednoduché, tak jdeme? Samotnou mě překvapilo, jak moc jedno mi to je.

„To jsi postavila ty...?" podíval se za mě. Kurva. „Em... Jo?" „A to proč?" „Aby mi třeba nebyla taková zima...?" „Nechtěla bys třeba spát na hradu? Třeba?" „To těžko" Hagrid se zamračil a změřil si mě pohledem „Jak to myslíš?" „Protože jsem udělala něco horšího než vraždu" ušklíbla jsem se při vzpomínce na jeho slova.
„No pokud jde o tohle... Kde jsi v tom případě spala včera?" „Tady" pokrčila jsem rameny „Kasi mě sem unesla"
Hagrid jen zavrtěl hlavou „Jste jako dvojčata. Pitomý a tvrdový jako mezci. To si nemohla jít alespoň za ním?" „Takyže šla. Tak nějak to... nedopadlo."

Hagrid se zašklebil a prohlídl si znovu bunkr „Máš všechno?" zeptal se „No, myslím že ano..." odpověděla jsem překvapeně „No, tak dobrou noc."
S tím se otočil a vracel se zpátky. Jen jsem na něj zírala s pootevřenou pusou.

Draco

Ležel jsem na posteli. Už byla skoro půlnoc a já nedokázal usnout. Kde sakra je? Je vůbec ve škole? Kdyby to Potter tak neposral... Kdyby byl alespoň polovičně tak dobrý kámoš za jakého ho mají Grangerová a Weasley, byla by v pořádku.
'A kdybys to ty neposral, mohla by teď být vedle tebe.'
Řekl slabý hlásek v mé hlavě. Nic jsem neposral! Jen přišla v blbou chvíli a uvěřila špatnému člověku! Ten spratek se chtěl dostat k nám! A ještě k tomu to byl mudlovský šmejd... Jak se ho vůbec mohla zastat? Dostal co mu patřilo. A ta facka?! Kdybych se o ní nebál, nejspíš bych na ní byl naštvaný.

Praštil jsem rukou do přikrývek. Jestli se vrátí tak se jí už nepustím. Budu si jí hlídat jako oko v hlavě. Prostě bude spát tady a chodit do Zmiozelské společenské místnosti. Crab Goil i Zabiny se vejdou do jiné ložnice jestli jí tu budou vadit, stejně už mě nebaví házet polštáře když chrápou a nadávat na bordel který po sobě ty dvě prasata Crab a Goil nechávají.
Je tu spousta poloprázdných i prázdných ložnic, nějakou si můžou jednoduše vybrat. Já nikam nejdu, na to ať zapomenou rovnou.
Ano. Přestěhuju jí sem, pomluvy mě nezajímají. Navíc tu budeme sami.... Zavrtěl jsem hlavou a odehnal tu myšlenku jako dotěrný hmyz. A vrátil jsem se k původnímu problému.

Pokud je v pořádku, nejspíš je pořád bezdůvodně naštvaná... Jenn jen tak na nějaký nevyřešený vroubek nezapomíná, to už jsem zjistil.
Sahl jsem si na levou tvář. Nebylo to nic hrozného, ale ten červený flek byl nepříjemný. Snad už konečně přes noc zmizí....

Ani nevím jak, ale nakonec se mi podařilo usnout. Zítra by se už konečně mohla vrátit...
Ráno jsem se probudil s kruhy pod očima. Spal jsem asi 3 hodiny, protože jsem vstával v 5 ráno. Nedokázal jsem už usnout.
Podíval jsem se z něčeho jako okno co tu máme. Za silným sklem byla tma jako v pytli. Jsme v podzemí, takže nemáme výhled na pozemnky jako ostatní koleje. 'Okna' máme do jezera.
Paprsky slunce v poledních hodinách vodu prozařují, teď je ale venku ještě šero a tak nejsou dost silné.

Vzal jsem si rovnou tašku a vyrazil na snídani s nadějí, že by se mohla vrátit už ráno. Vlastně ani nevím, co udělám až přijde. Jestli teda přijde...