Black & Malfoy

Check

      Přistoupila jsem ke Kasiopee a ta hned natáhla hlavu aby si mě vysadila na záda „Ne počkej, chci to zkusit sama” odbyla jsem ji a přistoupila k jejímu levému boku. Znovu jsem zvedla levou nohu a opřela se kolenem co nejvýš to šlo. Zhoupla jsem se na pravé noze, odrazila se a pokusila se ji přehodit přes Kasiiny záda. Neúspěch.
     Zkoušela jsem si to dalších pět minut a Kasiopea už vypadala znuděně. „Musím se to naučit jestli máme spolu jezdit” podotkla jsem když podrážděně dupla nohou o zem.

     Chce to novou strategii... Stoupla jsem si bokem k ní a trochu zacouvala k její hlavě. Chytila jsem se rukama jejího hřebtu.
     Levou nohou jsem vykročila dopředu, odrazila a pravou se pokusila přehodiť na druhou stranu. Skoro.
     Na třetí pokus se mi to konečně povedlo.

      „Neremcej a jdi” odpověděla jsem na Kasiino odfrknutí si.
      Až budu na Vánoce doma, budu si muset najít nějakou knihu o koních, nebo ještě lépe testrálech... I když teoreticky by mohla být ve školní knihovně... Otázka je, jestli tam nejsou knihy jen o kouzlech.
       No nic, pak tam zajdu. Řekla jsem si a už věnovala pozornost cestě.

      Vyšla jsem k bráně školy a protáhla se dovnitř. Nejpíš jim za chvíli zkončí odpolední vyučování.
       Tak a teď jak jim to říct? Vlastně, komu? Asi jenom Dracovi, ostatní se mnou nemluví... Prostě se jen půjdu převléknout a pak se budu procházet po škole... Někde ho najdu.
      Vyběhla jsem rychle schody a teď stála před obrazem Buclaté dámy. Snad se nezměnilo heslo...
      „Kdepak si byla?” zeptala se ostře když mě uviděla „A jak to, že nejsi na vyučování?” „Musím se převléknout, měla jsem... Menší nehodu. Řekněte sama, jsem špinavá jako prase” ukázala jsem na svůj hábit. Opravdu, jeho konce byly celé od bláta, jak se otíral o ne vždy čistou sněhovou pokrývku.
      Jen si mě opovržlivě prohlížela. „Sova pálená” řekla jsem když jsem si konečně uvědomila, že jsem ještě neřekla heslo.
      Podle všeho si rozmýšlela, jestli mě tam pustit, ale nakonec rám odklopila a já měla volnou cestu.
    
      Spěšně jsem vběhla dovnitř aby si to náhodou nrozmyslela a volnějším krokem zamířila do své ložnice. Převlíkla jsem si úplně všechno oblečení a padla na postel. Konečně měkká teplá postel.
     Tak, co teď? Hodina jim bude končit tak za nějakou dobu... Zvedla jsem se z postele a protáhla si pořád ztuhlá záda. Zkusím se podívat na nějakou hodinu abych věděla že jsou všichni v pořádku a pak tu knihovnu. S tím jsem vyrazila z ložnice.

     Podle rozvrhu měli mít jasnovidectví. A tak jsem zamířila k severní věži.
     Cesta nebyla ani moc dlouhá. Než jsem sem jela, táta mi prozradil spoustu užitečných zkratech v tomto hradu.  Protáhla jsem se mezerou mezi dvoumi sochami za nimiž na pohled byla stará tapiserie. Ve skutečnosti tam ale nic nebylo, byl to vchod to tajné chodby vedoucí zkrz hrad.
      Za chvíli už jsem lezla po žebříku a opatrně jsem nahlédla do učebny škvírou v nadzvednutém poklopu. Na protější straně, asi 5 metrů ode mě seděli u stolu Hermiona, Ron, Harry a Seamus Finigen.
      Opatrně jsem poklop zase zavřela. Ulevilo se mi, ani nevím proč. Vždyť to byl opravdu jen sen, nemohla jsem přece čekat že to bude pravda... Ano, Draca kontrolovat určitě nemusím. Je určitě úplně v pořádku. No ale tak... Pro jistotu.
      Rozběhla jsem se zpátky. Zmiozel teď má mít přeměňování, ale musím si pospíšit, za chvíli jim hodina končí...