Black & Malfoy

Match

„Opravdu to vzala tak lehce?" divil se Draco. Seděli jsme na střeše školy a dívali se na západ slunce.
„Jo, opravdu" usmála jsem se. „Je to dobrá kamarádka..."usmál se taky. „To tedy ano" Myšlenkami jsem se vrátila k mému podezření. Není zklamaný že to Hermiona všem nevyžvanila a nepřestala se mnou mluvit? Úsměv mi tak trochu povadl.
Podívala jsem se na něj. Usmíval se a pozoroval oblohu. Nevypadal zklamaně...

„Přijdeš zítra na zápas, že jo?" zeptal se najednou. Skoro jsem zapomněla že zítra je famfrpálové utkání mezi Zmiozelem a Havraspárem.
„Samozřejmě" usmála jsem se. „Těšíš se?" otočila jsem se na něj „No jasný"
Potutelně jsem se usmála „Hmmmm když vyhrajete.... Mám pro tebe odměnu navíc" „Jakou?" zbystřil a taky se na mě otočil „To je tajemství" usmála jsem se pobaveně. Ve skutečnosti jsem to sama netušila. Něco budu muset vymyslet...
„Ale no tak... Prosím" žadonil „Ne" ušklíbla jsem se „To není fér" zatvářil se pohoršeně „No, jestli nic nechceš, nic nedostaneš" usmála jsem se ještě víc. Tahle hra mě bavila.
„No tak si něco vezmu sám" ušklíbl se pro změnu on. A to mělo znamenat co...? Než jsem se stačila zeptal si mě přitáhl za pas a přisál se na mé rty.
Cukla jsem sebou když přejel jazykem po mém spodním rtu. Není to trochu moc...?
Trochu jsem pootevřela rty. Okamžitě do nich vnikl. Ok, tohle není zas tak špatné...

Najednou jsem ucítila jeho teplou ruku na mém stehně. Ruka se pomalu posouvala výš a výš, k mému klínu. Tak tohle už trochu moc bylo... Přerušila jsem polibek. Byla jsem rudá až za ušima.
Položila jsem ruku na jeho na mém stehně a tím ji zastavila. „Ne tohle ne.." řekla jsem potichu.
„Proč ne?" zrudla jsem ještě víc jestli to bylo vůbec možný „T-tohle si ještě nechám"
'Ještě'? Jennifer co si to právě řekla ty debile vymaštěnej?!

Odvrátila jsem pohled a trochu se odtáhla. Uklouzla mi noha na nakloněné střeše a i když jsem seděla málem jsem sjela dolů. Chytily mě dvě ruce které se mi obmotaly kolem pasu. „Pozor maličká, nebo sletíš" uchtl se a vytáhl mě nahoru.
Znovu si mě přitáhl a přivlastnil mé rty. „Promiň..." zamumlal potichu.

„Já ti nevím jestli tam chci vůbec chodit" roztáhl se Ron na křesle a dal si ruce za hlavu. Měla jsem sto chutí mu něco omlátit o hlavu „Vždyť je to důležitý zápas" řekla jsem a netrpělivě podupávala nohou. Už jsem potřebovala vyrazit, chtěla jsem ještě před zápasem dojít za Dracem. Doufám že se na něj zrovna nelepí Parkinsonová.
„Stačí mi výsledky, nepotřebuju Malfoye vidět ani o vteřinu déle než je nutné" pokrčil rameny. Au.
„Hele prostě zvedni tu svojí línou prdel a jdeme" prohlásila Ginny mezitím co si zapínala plášť. Konečně někdo rozumný.

„Jen si odskočím" řekla jsem rychle když jsme konečně došli k hřišti a otočila se na patě. Hermiona po mě hodila úšklebek.
Doběhla jsem ke zmizelskému stanu a čtyřikrát zaklepala na stanovou tyč.
Za chvíli už se objevil Draco. „No konečně" řekla jsem a odtáhla ho za roh kam není tak dobře vidět. Obmotala jsem ruce kolem jeho krku a přitáhla si ho do polibku.
„Hodně štěstí" řekla jsem když jsem se po chvíli odtáhla.
„Už se těším na odměnu" ušklíbl se sebejistě. Prohlédla jsem si ho. Měl na sobě zelený famfrpálový úbor. Slušelo mu to ještě víc než jindy. Narovnala jsem mu límeček.
„Jsi nervózní?" zeptala jsem se „Ne, měl bych snad?" ušklíbl se. Pokrčila jsem rameny.

„Kde jseš?? Už to za chvíli začne" řekla Hermiona když jsem se posadila vedle ní a spražila mě pohledem. Moc dobře věděla, kde, nebo spíš s kým jsem byla.
„Hele už jdou!" řekla Ginny a strčila do Hermiony ramenem. Neodpověděla jsem a sledovala hřiště na které už opravdu vcházely družstva. Uprostřed se zastavily a rozestoupily proti sobě. Kromě kapitánů se všichni připravili na košťata. Ti k sobě přistoupili a čekali na povel paní Hoochové.
„Dráčku!" uzvalo se dívčí pištěni ze zmiozelského hlediště. Pansy stála a mávala na něj. Zaskřípala jsem zuby.
„Nána" zasyčela jsem potichu. Hermiona se na mě dívala se zvednutým obočím.

Kapitáni si potřásli rukama, zaznělo zapískání píšťalky a do vzduchu se vznesly míče a hned za nimi hráči.
„Co myslíš, má proti němu Cho vůbec nějakou šanci?" zabručel Ron na Harryho. „Nemyslím si. Ale když budeme mít štěstí, napálí to brankářské tyče. Třeba by se mu v tý palici rozsvítilo"
„Jo, ani by mě nepřekvapovalo kdyby na to svoje suprový koště nestačil" přidala se s úsměškem Ginny.
Zatla jsem pěsti. Tohle už nejde... Tohle nevydržím.

Draco se vznesl nad hřiště a zůstal stát ve vzduchu. Cho byla na opačném konci hřiště.
Mezitím už stačil dát Zmiozel čtyři góly. „Zase podvádí. Neskutečný. Neumějí normálně hrát?" stěžovala si Ginny když počtvrté zmiozelská tribuna propukla v jásot.
Musím uznat že měla pravdu. Zmiozelší střelci ani odrážeči rozhodně nehráli podle pravidel. Ale co na tom sejde, on nepodvádí.

Najednou Draco obrátil koště a letěl střemhlav k zemi. Málem jsem vykřikla protože to vypadlo že se rozplácne o zem. Metr nad zemí ale koště vyrovnal až se špičkou otřelo o zem a rychlostí blesku se hnal k brankovým tyčím. „Neříkej mi že už jí chytí, vždyť to teď začalo" zaúpěl Harry.
Modrá šmouha - Cho utělala podobný manévr jako Draco, i když ne tak rychle a snažila se ho dohnat. Měla to ale blíž a k místu kam se hnal Draco mířila z opačné strany. Stejně ale byl u branky o pár sekund dřív.
Místo toho, aby chytil zlatonku která tam podle jeho chování měla být, koště naklonil výš, otočil a pokračoval v cestě. Proletěl nad Cho a stoupal stále výš.
Ta jen zmateně zpomalila a rozhlížela se kolem sebe. Draco mezitím vystoupal nejméně 7 metrů nad ní.
„Byla to lest, to nepoznala? Vždyť to bylo jasný! Odlákal jí od zlatonky!" zaúpěl znovu Harry „Podle všeho si to nepoznal ani ty" odpověděla jsem než jsem se stihla zastavit.

Harry mi ani nestačil odpovědět protože Draco malý zlatý míček chytil a zmiozelská tribuna v podstatě vybuchla. Snažila jsem se zakrýt úsměv.
„Draco! Draco!" pištěla Pansy a znažila se dostat na hřiště.
Tak a DOST.

Zvedla jsem se a prodrala jsem se mezi sedačkami „Co se děje?" „Kam jdeš?" zahrnovali mě otázkami Ron a Ginny. Ignorovala jsem je a jediné co jsem byla schopná říct bylo „Zdovo, musím někam jít"
Zatínala jsem zuby. Už mi to je všechno jedno. Ať si myslí kdo chce co chce „Jenni..? Kam jdeš?" zeptala se opatrně Hermiona „Za ním" odpověděla jsem jí prostě „Jenni je to jen zápas, Nebelvír je stejně všechny porazí, neboj..." snažil se mě 'uklidnit' Harry.
Konečně jsem se od nich dostala a proběhla jsem uličkou dolů na hřiště. Musím tam být dřív než Pansy.

Draco obletěl celé hřiště a zlatonku měl výtězně zdviženou v ruce. Pak si mě všiml. Kývla jsem na něj ať jde za mnou. Stála jsem na vyvýšeném okraji prkené hranice hřiště a byla jsem si jistá že se na mě upírají oči celé školy.

Draco

Vyhráli jsme. Díky mně samozřejmě. Obletěl jsem celé hřiště a držel tu zlatou třepající se kouličku v prstech. Podíval jsem se na tribunu. Ale ne, zase ta slepice Pansy? Snažila se dostat na hřiště. Toho 'Dráčka' jí ještě připomenu. Sama ví že někoho mám a dělá tohle.
Když jsme u toho - kde je Jenn? Rozhlédl jsem se po celém hřišti a hledišti. Stála na okraji hřiště a krásně se usmívala. Když si všimla že se na ní dívám, ukázala hlavou vedle ní. To si dělá srandu? Je tam jak na pódiu, všichni nás uvidí.
No, bránit se nebudu řekl jsem si a zamířil k ní. „Copak?" usmál jsem se a zastavil na koštěti tak že jsem v podstatě stál.
„Šikulka" řekla stále s tím úsměvem a přitáhla si mě za plášť. Políbila mě na rty.
Zarazil jsem se. Vidí to celá škola... Pak jsem ale začal spoluprcovat. Chytl jsem jí kolem pasu.