Black & Malfoy

Run!

Draco

    Prošel jsem snad už celý hrad. Nikde nebyla. Určitě je zase s tím neviditelným stvořením.
Promnul jsem si kořen nosu. Proč odešla? Proč alespoň něco neřekla?? Co to mělo znamenat???

     Byl to špatný nápad. Vůbec jsem jí tam neměl tahat. Když ona ale vypadala tak... Zničeně. První Vánoce bez rodičů...
     Duhhhh co mám asi tak dělat?

     Dnes byl poslední den prázdnin. Všichni se vraceli z prázdnin zpátky do školy. Několik dnů tiché chodby se opět rozezněly dupáním a  pokřikováním studentů, poslední dobou podivně čisté ložnice a společenské místnosti se opět začaly plnit odhozenými odpadky, vylitými lektvary a ztracenými učebnicemi.
     Vstal jsem z postele a zamířil k nebelvírské společenské místnosti. Musím mluvit s Grangerovou.

Hermiona

     Škola. Konečně škola. Nestěžuji si, prázdniny byli super, většinu z nich jsme ale strávili na lyžích a jak jen to říct, na sjezdovce se špatně čte.
    Nově vyprané oblečení a nové knihy co jsem dostala k Vánocům jsem naskládala do skříně a už jsem chtěla zamířit do knihovny, když někdo zaklepal na dveře. To bude Jenny. „Dále”

     Ve dveřích se ale zjevil místo mé kamarádky Malfoy. „Jenni tu není, co?”
     „Taky tě ráda vidím, ano prázdniny jsem si docela užila. Ne, Jenni tu není. Co se zase stalo?” „Málem bych zapomněl, dedukce a výslech první třídy na poptání.” Vešel, zavřel dveře a posadil se na mojí postel. Na. Mojí. Postel. „Padej si sednout jinam”

     „Já jsem si prázdniny taky docela užil. Byl tu svatý klid. Teda do včerejška. Zmiozelský osmáci co tu zůstali se rozhodli oslavit Vánoce ve velkém” „Počkat, že si jí tam nevz-” „Nepřerušovat, nebo ti na ten výslech kašlu. Vypadalo to, že tam přitáhli půlku chlastu z celých Prasinek. Už si někdy předtím viděla Jenni pít? Já ano, ale vypadala že to má poprvé, takže budu předpokládat že odpověď je ne. Byly to její první Vánoce bez rodičů, takže ať jsem se snažil sebevíc, za chvíli už se motala.”
     „Nechal si jí se opít?!” „No, co hůř, opil jsem se taky. A radost ti udělám ještě větší. Vyspali jsem se spolu.” „To si-” „Ano, ano, zhodnotit si to umím sám, děkuji. Komentáře si nech pro ní, já potřebuji vyřešit to, že když jsem jí viděl naposledy, bylo to někdy ve tři ráno.”

Jennifer
    
     Hruď se mi prudce zvedala a klesala, měla jsem pocit, že plíce mi za chvíli prasknou. Pod Kasiopeninými nohami praskaly větve v pravidelném zběsile rychlém tempu. Hluk prorážel ticho lesa. Hlasitý dech nás obou byl tím nejhlasitějším co existovalo. Celý les jakoby nám dával kameny a větve do cesty a stromy po mě natahovaly větve aby mě ztrhly z Kasiopeniných zad.

    Ať běžela jak rychle chtěla, to, co nás pronásledovalo jí stačilo, ne-li bylo rychlejší.
    Kabát na mém rameni zasyčel když o něj škrtl další paprsek světla.
    To nezvládne. Je zraněná. Unavená. Obě jsme unavené. Kdo to ale je?? Co chce???
    
     Ucítila jsem prudký tlak v zádech, jakoby mi do nich někdo zabodl kolík. Celý svět sebou škubl. Něco mě strhlo k zemi a táhlo vzad. Nemohla jsem se pohnout.
    „Kasiopeo!”

     „Je ti trochu podobná” nade mnou se objevila záplava mastných kudrnatých vlasů „Ona? Mně?! Přišel jsi o rozum Rudolfusi?!”
     Motala se mi hlava z toho pádu a měla jsem rozmlžené vidění „Běž se raději postarat o toho ztřeštěného testrála”
    
     „Kdopak ty jsi, má milá?” špička boty mě kopla do ramene. „Žiješ” usoudil ženský hlas.
     Studené prsty odkryly špinavé vlasy z mého obličeje. Konečně jsem na ní pořádně viděla. Nebyl to hezký pohled. Kostnatý bledý obličej orámovaný dlouhými černými kudrnami podobnými těm mým. Zapadlé šedé oči si mě bedlivě prohlížely.
    „On měl nakonec pravdu... Ten obličej znám. Před pár týdny jsem dva podobné viděla umírat”
     „Jennifer Black. Dcera Siriuse a Amélie Blackových... studentka Bradavic... kamrádka Harryho Pottera...