Dveře nepříjemně vrzly vinou nenamazaných pantů. Doufala jsem, že se do ložnice dostanu nepozorovaně ale podle všeho jsem neuspěla. Na posteli seděla Hermiona se založenýma rukama a probodávala mě pohledem.
Ztuhla jsem a čekala co udělá. Nic. Po chvíli ticha jsem za sebou zavřela dveře.
A to byla chyba.
„3 DNY!" Spustila okamžitě „NA 3 DNY SI JENTAK ZMIZÍŠ, NIKOMU NIC NEŘEKNEŠ, UČITELCE NAKUKÁŠ ŽE JSI NEMOCNÁ A-" Zadrhla se. Nevypadala, že jí došla řeč. Spíš že oněměla vzteky.
Svraštila jsem obočí a nechápavě si jí prohlížela. Vypadala že pěknou řádku dní nespala.
„Já myslela že na vás mám zapomenout..." rýpla jsem si.
To nebyl dobrý tah... Pokud Hermiona předtím byla naštvaná, pak teď za chvíli nejspíš exploduje vzteky.
„Já nejsem ten kretén. Na mě to nesváděj" syčela nenávistně.
Tohle bude ještě dlouhé odpoledne...
ČTEŠ
Black & Malfoy
FanfictionHP Fanfikce :) Je to moje první kniha tohoto stylu a první veřejná kniha, tak na mě pls buďte hodní ':D
