Black & Malfoy

Actress

Vzbudila jsem se docela pozdě. Otevřela jsem oči a chvíli mi trvalo než jsem si vzpomněla všecho, co se včera stalo. Kasiopea už byla vzhůru a pozorovala mě.
„Dobré ráno" usmála jsem se na ní. Špatná nálada ze včerejška mě neopustila, ale už to nebylo tak hrozné.
Podívala jsem se na oblohu. Bylo bez mráčku. A podle slunce tak 9 nebo 10 dopoledne. Sakra, škola. Začala jsem zmatkovat. To bude zase průser... Kasi do mě strčila čumákem. „Máš pravdu... Je to jedno. Řeknu že mi nebylo dobře nebo tak něco" zamyslela jsem se. Počkat. Opravdu si povídám s testrálem?
Zavrtěla jsem nad tím hlavou. Asi jsem se zbláznila.

Vstala jsem. Naštěstí už mě nedržela. Protáhla jsem se. Byla docela zima, ale lepší než večer.
„No, stejně musím do hradu" řekla jdem a otočila jsem se na mého vstávajícího únosce. Nespokojeně zastřihala ušima „Vrátím se odpoledne, slibuji" usmála jsem se. Nevěřícně na mě pohlédla jakoby se ptala jsetli to myslím vážně „Jo přijdu ty trdlo. Zavedeš mě teď k hradu? Potřebuju si přinést něco v čem nezmrznu a říct že jsem nezmizela z povrchu zemského"
Přijala jsem holý fakt že mi rozumí. Testrálové byli podle všeho zvířata asi tolik co kentaouři.

Přišla ke mně a otočila se bokem. Nechápavě jsem na ní pohlédla. Opětovala mi pohled a ukázala hlavou na svoje záda. Nechápavě jsem svraštěla obočí „Cože?"
Nespokojeně zastříhala ušima a dupla. Strčila do mě směrem k sobě a znovu ukázala na svůj hřbet.
Ne, to přeci nemyslí vážně. „Zapomeň, nepojedu na tobě. Jsem moc těžká, neuneseš mě" nespokojeně frkla „No prostě ne, nemůžeš mě tam prostě jen zavést? Normálně po svých?" znovu dupla.
Zobákem chytila límec mého hábitu a jako bych nic nevážila mě vyzvedla do vzduchu. Vykřila jsem a snažila se dostat dolů. S ní to ani nehlo, jen mě v podstatě hodila o svůj bok. Nespokojeně jsem přehodila nohu přes její záda kousek od místa kde jí začínala křídla
„Jsi tvrdohlavější než mezek" zabručela jsem. To už se ale rozešla od mýtiny pryč. K mému údivu mě ani moc netlačila její vystouplá páteř. Seděla jsem v malé prohlubni za jejím krkem, jako dělané pro jezdce.

Těsně před lesem roztáhla křídla a chystala se vzlétnout polila mě čirá hrůza. „Ne na to zapomeň!" křikla jsem rychle. Ignorovala mě „Jestli vzlétneš tak odpoledne nepřijdu" začala jsem vyhrožovat. To už přestala a jen znuděně zamručela. Vydala se do lesa.
Byl to strašně zvláštní pocit. Nohy jsem měla volně přes její boky. Každý krok se mnou trochu zahoupal, ale snažila jsem se sedět rovně.

Najednou zrychlila. Změnil se i rytmus jakým její nohy dopadaly na zem. Asi se opravdu zbláznila.
Pokrčila jsem nohy v kolenou a opřela se o její žebra. Chytla jsem se jejího krku a zvedla se na kolenou z jejích zad. Po chvíli jsem to vzdala. Sice to bylo lepší, ale nemám tak silné nohy.
Byla jsem ráda že jsem se na ní udržela. Nepouštěla jsem její kostnatý krk a snažila se udržet na jejím hřbetě. Každý krok se mnou házel nahoru a dolu.
„Nemůžeš zpomalit?" zavrčela jsem na ní. Nic. Boha, proč je tak strašně tvrdohlavá? „Donesu ti něco z kuchyně..." zvolnila z cvalu zpátky do kroku. Jen jsem se ušklíbla.

Hermiona

Za celou noc nepřišla. Nejspíš spala u Malfoye. Ach jo. Alespoň kdyby to ty pitomci včera tak neposrali....
Vyrazila jsem na snídani, Ginny jsem ještě nechala spát, je brzy.
Sedla jsem si k Nebelvírskému stolu a vzala si rohlík. Pohled mi zabloudil k blonďatému klukovi u zmizelského stolu. Malfoy? Takže Jenni je tu taky?
Ne, nebyla.... Zamračila jsem se když se Malfoy otočil ke Goilovi. Na jeho tváři byl velký rudý flek. Vypadalo to jakoby mu někdo dal facku. A to pořádnou. Zajímalo by mě co včera dělali...
Pak se na to zeptám Jenni. Pokrčila jsem rameny a věnovala se snídani.