Black & Malfoy

Red rose

    Šla jsem po chodbě se založenýma rukama na prsou „Jenni ale já za to vážně nemůžu... Co jsem jí měl říct?" říkal Draco už po třetí „Že nemáš čas. Měli jsme plány" „Měli? Vždyť za tebou k jezeru můžu přijít po tom, jen to o hodinu posuneme..." „Ano měli. Už nemáme." odpověděla jsem. Když si radši vybral jí, tak ať. Já nebudu měnit plány kvůli nějaký huse.
    „Jenni prosím.... Co mám dělat?" „Říct jí pravdu. Že máš něco v plánu se svou..." začervenala jsem se. Bylo tak zvláštní o sobě přemýšlet jako o jeho přítelkyni... Oklepala jsem se „holkou" dořekla jsem. „Mám jí o tobě říct?" „Ne. Hovno je jí po tom kdo jsem" „Nebuď sprostá..." „Budu si mluvit jak chci Draco Malfoyi, nech mě na pokoji"
   „Co je s tebou? To máš krámy nebo c-" otočila jsem se k němu a vrazila mu facku. To přehnal. „Běž si za Pansy" zasyčela jsem, otočila se na patě a odešla. „Jenn!" ozvalo se za mnou.

Draco

    Co to do ní sakra vjelo? Nejdřív se sama toulá po lese, pak málem praskne vzteky nad tím, že někomu pomůžu a teď tohle? Vždyť jsem nic neudělal... Dobře možná jsem se nemusel ptát jestli má krámy ale stejně... Nejspíš je to i pravda, takhle protivná nikdy nebyla. Ale co, asi mě to nemusí zajímat, i když... Ježiš ne.

    Stál jsem na chodbě a přemýšlel co dělat. K té věži se nesmím ani přiblížit, to bych si rovnou mohl dát kolem krku oprátku, to je jasný. Na druhou stranu... Ona nemá právo na to mě kontrolovat jako malé dítě, ani nejsem její majetek. Možná by jí to dalo lekci a pak bych si jí udobřil....
    No pro jistotu ne, nechci o ní přijít... Takže se jde za Pansy. Měla přeci-jen pravdu, hovno jí je po tom s kým jsem.
Ale co pak? K jezeru asi nemá cenu chodit, je naštvaná, nepřijde. Měl bych za ní zajít a promluvit si ale nemůžu do nebelvírské společenské místnosti.... No to budu řešit pak.

    Otočil jsem se a šel do zmiozelské společenské místnosti hledat Pansy. Ani jsem se moc nemusel snažit „Ahoj Draco!" zapištěla a běžela ke mě. Takhle mě otravuje už od konce 4. ročníku. Nevím co s ní je, v holkách se prostě nevyznám. Možná puberta. No to je fuk.
     „Zrovna se jdu připravovat na večer, mám vzít i něco jiného než učebnice? Něco k pití, jídlu?" Jídlo a pití? Mělo to být doučování, ne piknik, ne? Asi jí vážně hráblo. No stejně je to jedno „Nic připravovat nemusíš. Zapomněl jsem, že mám na dnešek už jiné plány, nemůžu přijít..."
     Usměv jí jaksi spadl „Jaké plány?" zeptala se sklamaně . Mohl bych už teď říct, že jí to může být jedno, ale Jenni to tak chtěla... Nevím proč má potřebu jí ublížit, ale ať je tedy po jejím. Já pak taky budu něco chtít.
    „Jdeme někam s přítelkyní" Pansy vypadala že do ní uhodilo „Jakou přítelkyní?" zeptala se. Z jejího hlasu vypršel jakýkoliv náznak lítosti, milosti nebo radosti.
    „Mojí" odpověděl jsem s úšklebkem. Neposmíval jsem se, jen se mi líbilo jak to slovo zní.

    Odešel jsem do svojí ložnice a hodil sebou o postel. Holky. Měla by se vydat kniha o jejich myšlenkových pochodech, nebo z toho udělat rovnou školní předmět.
    „Jsi v pohodě?" zeptal se nějaký hlas vedle mě. Blaise se posadil na posadil na postel vedle mě. „Moje holka je na mě nasraná a já ani nevim pořádně proč" „Lehká pomoc. Omluv se jí" pokrčil rameny „Proč bych to jako dělal? Nemám se za co omlouvat" ohradil jsem se „Holky mají pořád pocit že jim něco dlužíš, nebo že bys měl omluvit. Když nechceš tak jí dej nějakou blbost. Holky to maj rádi"
Opravdu. Potřebuju nějakou knihu o holkách. „A tou blbostí myslíš co?" znovu pokrčil rameny „Kytku, bonboniéru, nevím. Něco vymysli"

Jennifer

     Ležela jsem sama na posteli. Všichni byli na večeři. Nějak dneska nemám hlad. I když, něco bych si dát měla, za celý den jsem měla jen snídani... Ale stejně nikam nejdu. Bolí mě břicho. Ts. To je na mě opravdu tak poznat že mám krámy? Vrátila jsem se myšlenkami k dopoledni. Jestli opravdu půjde do tý věže tak ho asi uškrtím.

     Najednou se na schodech ozvaly kroky. To už se vrací? Vždyť je to pár minut co odešli, ne? Ozvalo se zaklepání na dveře a kroky zamířili po schodech dolů. To jsou ty vtipy prvňáků. Že je to baví... No nepřeju to tomu koho teď uvidím.
     Prudce jsem otevřela dveře přichystaná seřvat dítě mířící se smíchem do své ložnice.

     Společenská místnost byla ale úplně prázdná. To už stačili zmizet? V tu chvíli jsem si všimla toho, co leželo na zemi. Krásná červená růže a nějaký papírek. Vzala jsem ho ruky a přečetla si co na něm bylo napsáno.

Promiň :)
v 19 u jezera ♡

    Proti své vůli jsem se usmála a přivoněla si k růži. Voněla nádherně. Pak jsem se podívala na hodinky. 18:10?! No sakra, to tedy moc času nemám. Zavřela za sebou dveře a šla prohrabovat kufr.