Black & Malfoy

We need to talk

Draco

     Už je to nějaká doba co jsem touhle chodbou naposledy šel.
     „Co ty zase tady?” zakvákala ta nána z obrazu. Bože jak já jí nenávidím „Griffin” „Co Griffin? Já jsem člověk jestli nevidíš” „Otevři sakra ty dveře” „No tak řekni heslo” „Vždyť se stalo!” „Ne-e” Měl jsem chuť do toho pitomého obrazu kopnout. Ani bych se nedivil, kdyby to heslo změnila právě teď.
      K mému neuvěřitelnému štěstí se obraz najednou odklopil a z něj vylezla ta Wesleyovic holka. Podívala se na mě jak na zjevení. Prošel jsem kolem ní dovnitř, do nebelvírské společenské místnosti.

     Z její ložnice zrovna odcházela Hermiona. „Malfoyi? Co tu sakra děláš??” „Můžeš hádat třikrát” „Nejsem si úplně jistá že to je nejle-”
     Prošel jsem kolem ní na schody. Proboha, ta bude prudit asi vždycky.

    „Dále” ozval se známý hlas. V ložnici bylo mnohem více uklizeno než obvykle. „Dýňový džus?” zeptal jsem se na sklenici ze které právě pila. Většinou si pití do ložnice nebere
     „Co ty tu sakra děláš?!” skoro se až vyděsila když se na mě konečně podívala. Po takové době se na mě konečně ty jasně zelené oči upřely.  Živé, energické a momentálně podle všeho naprosto vyvedené z míry.
      „Nejdřív zmizíš a pak se mi vyhýbáš, potřeboval jsem tě vidět. Měli by jsme si promluvit o tom... Štědrém dnu...” překvapení se na malý okamžik změnilo v čirou hrůzu, ta byla ale okamžitě přikryta.

     „Jo, no... To by jsme měli. Takže...” „Já- asi se omlouvám... Vlastně nevím co k tomu říct, jen jsem se chtěl zeptat jestli si v pořádku a tak. Neměl jsem tě tam brát, byla to hloupost. Já jen... Chtěl jsem tě nějak rozveselit. Rozhodně jsem neměl v plánu tohle. Tak nějak předpokládám že to bylo tvoje poprvé a to... Určitě nemělo vypadat takhle.”
     Vypadala snad ještě překvapeněji než předtím. Očekával jsem spoustu reakcí ale tohle..? Pamatuje si z toho vůbec něco??

     „Já no- jo, jsem v pohodě. Asi se.. taky omlouvám. Promiň, vím že se to nehodí ale já... No, musím jít něco... Vyřídit. Promluvíme si kdyžtak ještě potom” řekla, usmála se a odešla. Je tohle vůbec Jenny??

Hermiona

     „Tak co, jak si dopadl?” zeptala jsem se s úšklebkem když za mnou přišel do knihovny. Pomalu se mi přestává líbit, jak moc se teď spolu bavíme.
      „No. Nejdřív vypadala jakože mě vidí poprvé a potom řekla že si musí něco zařídit a odešla. Chovala se strašně... Divně”
     Zamračila jsem se do Příběhu Čarodějek ze Salemu. Tohle už je opravdu podivné.

     „Divně se chová od té doby co se vrátila. Ještě to úterý si šla jen tak popovídat s Harrym a Ronem a když jsme šli na vyučování, netrefila snad do poloviny učeben. Zajímalo by mě, co se stalo během toho týdne co byla pryč.” propálila jsem ho pohledem. Je to jen a pouze jeho chyba že předtím odešla z hradu.

     „Hele” ozvalo se za námi tak hlasitě a tak náhle, že jsem málem vyletěla z kůže. Ron s rudýma ušima přišel k našemu stolu, naprosto ignorujíc Malfoye „Co se tady děje?” zeptal se a propaloval mě očima jakoby mě pravě přišel usvědčit z vraždy
      „Co to sakra meleš? Nevím jestli sis nevšiml ale my dva už se bohužel nějakou dobu bavíme” „Ne, myslím to s Jennyfer. Co sakra nakukala Harrymu?” tak teď už jsem byla opravdu v koncích. O čem to tu sakra mele?! „Vážně nemám nejmenší ponětí. Proč by za ním lezla?”
      „Před půl hodinou za ním přišla, něco mu řekla a odvedla ho z hradu” řekl zamračeně