Black & Malfoy

Calling

Kasiopea

     Ráno. Teplo. Příjemně. Dívka tady. V bezpečí. Správně. Moc správně.
     Zvuk. Zvláštní. Nebezpečí? Nebezpečí! Potřebovat slyšet líp. Vstát. Nevzbudit dívku. Opatrně. Dostat se ven. Zavřít. Zima. Vevnitř líp.

      Poslouchat. Ticho. Nic zvláštního neslyšet. Dál poslouchat. Trpělivost.
      Její matka. Jde k ní. Ruší, chce poslouchat.
     Matka chce aby dívka odešla. Nesouhlasí. Dívka tu může být. Otravný rodič. Chce poslouchat.
     Dívka patří ke stádu. Smí tu být. Matka nechápe. Nesouhlasí. Člověk nemůže patřit ke stádu. Člověk nebezpečí. Špatně. Moc špatně. Dívka zachránila. Dívka hodná. Dívka nosí maso. Dívka neubližuje.
Matka pořád nespokojená. Matka ruší. Chce poslouchat!

      Znovu ten zvuk. Už slyší lépe. Jméno. Její jméno. Kdo?! Jen dívka smí volat. Ostatní člověci nesmí! Kdo zná jméno? Komu dívka řekla jméno?? Ti dva divní člověci co nevidí? Dívka jí jim ukazovala... Dívka řekla jméno.
     Možná důležité. Musí opatrně. Musí zjistit proč volá. Matka počká. Matka otravná.
     Jde za zvukem. Připomenout matce že dívka členem stáda. Musí být v bezpečí. Matka nesmí ublížit. Nikdo nesmí ublížit.
    
     Vzlétnout. Hledat. Znovu volání. U konce lesa. U člověčího doupěte. Kdo volá?
     Rychle tam. Už blízko. Přistát kus od konce lesa. Opatrně. K člověku. Znovu volání.
     Jiná dívka. Dlouhé hnědé vlasy. Stejně stará jako její dívka. Jak zná jméno?
     Maso. Maso! Velký kus masa! Dívka chytrá. Ví co chce. Stejně opatrně. Zastavit na konci lesa. Dívat se na dívku. Nic.
     Ona hloupá, zapomenout že dívka nevidí. K ní. K masu.

Hermiona

     Byl to divný pocit stát a čekat na... nic? Až se objeví něco co ani neuvidím... Musela jsem ale zjistit kde je Jenn a jestli je v pořádku. Doufám že je alespoň s ní...

     Znovu jsem na ní zavolala. Bůh ví, jestli vůbec přijde. Jenni pískala nějaký signál, ale už ani nevím jaký.
     Ozvalo se zapraskání suchých větviček. Je tady? Rozhlédla jsem se po okraji lesa. Vytáhla jsem kus masa co jsem přitáhla s sebou a hodila ho před sebe. Znovu se ozvalo zakřupání jehličí a suché trávy a pak opět nastalo ticho.
     Nervózně jsem přešlápla. Tak je tady? Nebo si tady volám na lesy jak debil a do tý kuchyně jsem šla zbytečně?

     Najednou se pohl keř u úplného konce lesa. Ve sněhu se oběvil kruh jako kdyby na něj někdo neviditelnou silou zatlačil. A další. A další. Kroky se pomalu blížily ke mě a masu. Znovu jsem nervózně přešlápla.
     Stopy zastavily pár kroků ode mě. Stála přede mnou. Jiný testrál by se vrhl na maso kousek ode mě. Nebo na mě, což se ještě nedá vyloučit...

     „Jsi tady...?” zeptala jsem se jako debil prázdna před sebou. Jenni s ní předtím mluvila jako s normálním člověkem, tak snad mi opravdu rozumí.
     Do tváře mi něco vyfouklo teplý odporně páchnoucí vzduch. „Je Jenni někde u tebe?” zeptala jsem se když jsem si první odpověď vyložila jako (nečekaně) souhlas.

     Do nosu mě opět praštil ten odporný teplý pach zkaženého masa. Je s ní. Nejmíň myslím, kdo se v tom má vyznat.
     „Dovedeš mě k ní?” ptala jsem se dál a nevěděla kam se mám dívat. Ozvalo se nesouhlasné frknutí a dopnutí nohou o zem.

      „Musím s ní mluvit... Zemřeli... Zemřeli jí rodiče a...” na chvíli jsem se odmlčela když se mi zlomil hlas.
      „Určitě jí je zima... Přece bys nechtěla aby byla nemocná... Tak... Tak jí sem jen nějak dostaň, počkám tady... Prosím, taky nechci aby se jí něco stalo...” suchá zmrzlá tráva se sněhovou pokrývkou zakřupala když testrál znepokojeně přešlápl.

     Vypustila jsem vzduch z plic. Tak jinak. „Její rodiče zabily dva čarodějové. Zlí. Šílení. Zabili je, protože je nenáviděli a nenávidí tedy i jejich dceru. Ještě víc ale nenávidí jejího... Jejího kamaráda. Myslím si, že sem přijdou. A i když s ní odletíš kam chceš, najdou vás. Najdou jí. Viděli už zemřít tolik lidí, že by to člověk nespočítal. Sami je zabili. Na hradě je ale v bezpečí.”

     Nastalo ticho. Pochvíli opět nespokojeně přešlápla a zafrkala. Stopy popošly kousek ode mě a maso se zvedlo ze země. Mluvila jsem právě do dubu? Možná by to bylo lepší, upřímně jsem doufala, že jsem sama neměla pravdu.
     Drápy zadních nohou se zaryly do země a odrazily se do vzduchu. Odletěla.