Black & Malfoy

Merry Christmas orphan

   Ležela jsem na posteli a odmítala se z ní zvednout. Vánoce. Vždy jsem je měla ráda. Ale kouzlo Vánoc pro mě vždy bylo zdobení stromku - s mamkou. Pečení cukroví - s mamkou. Balení dárků a pozorování jakou radost vykouzlí na tvaři - rodičů. Vybavování mých dárků - od rodičů. Pozorování světelných kouzel - od táty.
     Co jsem tedy měla dělat teď? Heh, maximálně skočit z okna abych byla s nimi.
     Pan a paní Weasleyovi mi sice nabídli Vánoce s nimi, ale zaprvé s nimi nejspíš ještě Ron nemluvil a zadruhé jsem s ním a Harrym Vánoce opravdu trávit nechtěla.
     Stejně tak jsem nechtěla jet s Hernionou a jejími rodiči do Alp na lyže.
   
     Podívala jsem se na hodiny. Bylo už skoro deset. Celá škola se balila a chystala na odpolední odjezd. Samozřejmě kromě Hermiony. Ta se předpokádám srdceryvně loučila s knihovnou.
      Pochybuji že v jídelně jestě něco zbylo.
     Zachumlala jsem se do peřiny a zabořila hlavu do polštáře. Proč já??!!?!

     Ozvalo se zaklepání na dveře. Nevím kolikrát jim mám opakovat, že nemusí klepat. Vždyť je to i jejich pokoj, ne?
      Rozmrzele jsem zamručela do polštáře v souhlasnou odpověď. Klapla klika a zavrzaly panty.
      Madrace pode mnou se nepohodlně prohla když si někdo sedl vedle mě. Zvedla jsem rozcuchanou hlavu a konečně se podívala na příchozího.
     Rychle jsem se posadila a okamžitě toho litovala. Přitáhla jsem si deku nahoru abych schovala to, že mám na sobě jen noční košily. Co tady dělá Draco??
   
     „Dobré ráno Růženko” ušklíbl se a přejel přikrývku na mém hrudníku pohledem. Zase jsem spadla do na záda. Stejně se mi nechce jít obdivovat hagridovu vánoční výzdobu.
      „Ale no tak... Pojď vstávat” zaznělo někde za sevřenými očními víčky když jsem si začala masírovat spánky.
      „Nebo počkej.... Jak to bylo v té pohádce?” ucítila jsem jeho dech nad svým obličejem „Princ musel políbit princeznu aby se vzbudila? To bude fungovat?”  madrace vedle mé hlavy se prohla i z druhé strany když se nade mě naklonil a opřel se o ní
       „Hmm možná, můžeš to zkusit” řekla jsem s úšklebkem a stále zavřenýma očima.

      Usmála jsem se ještě víc když se jeho měkké rty dotkly těch mých. Obmotala jsem ruce kolem jeho krku a prohloubila polibek.
     „Počkej, vždyť na tebe spadnu!” zasmál se. Jen jsem nespokojeně zamručela nad tím že rozpojil naše rty a znovu je spojila.

     Dveře vrzly, tentokrát bez klepání. Okamžitě jsme se odtrhli od sebe a podívali se na příchozího.
     „Buďte tak hodní a na tohle si vyberte jinou ložnici” poznamena kousavě Hermiona která nás podle všeho viděla i přes štos knih které před sebou nesla.
     „Co tu vůbec děláš?!” Zeptala se Hermina když položila knihy do svého kufru kam se evidentně nikdy nemohly nikdy poskládat a došlo jí že je Draco tam kde je.
    
     „Vidíš, ne?” ušklíbl se Draco který se ani nečervenal v naprostém opaku se mnou. To se ještě znásobilo když mi došlo jak to myslel. Popadla jsem polštář a přetáhla ho s ním přes hlavu. Vstala jsem z postele a sklonila se pro oblečení které jsem tam včera večer pohodila.
      Zvedla jsem se a jestli to bylo vůbec možné, zčervenala ještě víc když jsem si uvědomila že jsem stála v podstatě před ním.
      
      „Jasný, jasný pokračujte. Jako když tu nejsem. Budeš se tu před ním i převlíkat, nebo spolu půjdete do tý koupelny?” Komentovala znovu Hermiona.
      Přitiskla jsem si oblečení na hrudník a zabouchla za sebou dveře do koupelny. Ode dneška si na spaní beru pyžamo, ne tohle.
      Moje košile je sice příjemná a tmavá, ale hladká látka splývá a obtahuje tělo až moc.
     
      Hodila jsem na sebe oblečení a uklidila košili do kufru. Přísahám že jí do léta nevytáhnu.