Black & Malfoy

Midnight

Draco
Zasmál jsem se. Byla tak sladká když spala... Opatrně jsem si jí posunul aby se mi líp držela a šťouchl nohou do rámu. Ta obtloustlá žena v obraze se zavrtěla a otevřela oči. Zamrkala jako sova a mrzutě se na mě podívala
„To jste zase vy? To si nemůžete vybírat lepší čas na schůzky než půlnoc?" mlela. Pak si mě zase prohlídla „Proč bych měla pustit zmiozelského studenta do nebelvírské společenské místnosti? Ať to děvče jde dovnitř samo, není to mimino, chodit umí"
„Vy by jste jí chtěla probudit? Navíc znám heslo, z jaké koleje jsem by vám mělo být jedno" znovu si mě změřila pohrdlivým pohledem „Ano, vzbudila. Nech ji tady a padej pryč"
Neskutečné. To nechávají Nebelvír hlídat takovou pitomou nánou? „Půlměsíc" řekl jsem jen. Hádat se s ní nehodlám, ještě by jsme zbudili Jenni

„Slyšels? Vypadni" vyštěkla. Přešlápl jsem. Už mě to vážně přestávalo bavit. „To co vám před dvoumi lety provedl Sirius Black, to bylo strašné... Že? Vspomínám si, jak jste se celá třásla děsem..." „Co ti je po tom?!" zeptala se jedovatě „Vůbec nic, jen to, že tohle je jeho dcera" řekl jsem a trochu nadzvedl Jenn. „Ale máte pravdu, asi bude lepší, když jí vzbudím a sama vám vše řekne
V očích jí zahrála zlost ale vystřídal ji strach. Neznala ještě Jenni, byla tu ještě nová.
Neochotně otevřela vchod. Opatrně jsem Jenni vnesl dovnitř. Rám se okamžitě zaklapl.

Už jsem po těch schodech jednou šel. Taky večer. I když s jiným účelem a nejspíš jiným výsledkem. Ušklíbl jsem se při té vzpomínce. I když... Bylo to jen před pár týdny...
Zavrtěl jsem hlavou. Teď musím dávat pozor hlavně na to, abych někoho nevzbudil. Asi těžko by jsme vysvětlovali co dělám o půlnoci s Jenni v náručí na schodech k nebelvírské ložnici.
Potichu jsem otevřel dveře a vešel dovnitř. Jedno se musí nechat - vonělo to tu mnohem líp než v klučičích ložnicích. Opatrně jsem ji přenesl k její posteli a položil jí na ni. Složila se na ni jako hadrová panenka.

Na vedlejší posteli se něco, nebo spíš někdo zavrtěl. Z pod peřiny vyčuhovaly dlouhé zrzavé vlasy. Wesleyová?!
Naštěstí se nevzbudila. Opatrně jsem Jenni sundal svetr a stáhl boty. Měla nejspíš docela pohodlné kalhoty a tričko bylo asi taky v pohodě. I když vlastně... Spí holky v podprsence...? Zavrtěl jsem hlavou. I kdyby, jednou to přežije. Nejspíš by jí víc vadilo, kdybych jí ji sundal, než naopak.
Přetáhl jsem přes ní deku a položil jí hlavu na polštář. Dal jsem jí pusu do vlasů a vyklouzl z ložnice.

Rozhlédl jsem se po společenské místnosti. Už jsem tu byl, ale nebyl čas na to, si to tu pořádně prohlídnout. Bylo to tu docela podobné jako u nás, ale v červených a zlatých barvách.
Můj pohled padl na schodiště naproti mně. Kdybych byl opatrný, mohl bych zjistit který pokoj je Potterovo a Weasleyovo a pak bych mohl....
Ne... Jenni by měla problémy... I když ta představa byla lákavá, odtrhl jsem od schodiště pohled a zamířil zpátky ke vstupu. Zatlačil jsem na rám a potichu se vyplýžil ven. Rám za mnou hlasitě práskl. Chodbou se začali ozývat spěchající kulhavé kroky.
Ta čůza... To udělala naschvál. Rychle jsem zaběhl do nedalekého přístěnku a čekal. Kroky zpomalili. Filch začal prohledávat chodbu.

Ozvala se rána tříštícího se porcelánu asi pět učeben ode mě. „Protivo!" křikl Filch a rychle zamířil za zdrojem hluku. Proklouzl jsem za ním a rychle zamířil do nižšího patra do své ložnice.