Black & Malfoy

Meeting again

     „Pane Malfoyi!” Ještě nikdy jsem neslyšela to jméno tak nerada. Běžel k nám nějaký mrzimorský student.
     Slezla jsem z Dracovi náruče „Pane Malfoyi!” řekl znovu chlapec tak ze třetího ročníku celý zadýchaný s rudými tvářemi když k nám doběhl. Snažila jsem se nevyprsknout smíchy nad tím oslovením.
    „Co je?” zavrčel na něj Draco „Pan učitel Snape si s vámi chce promluvit” vychrlil kluk, opřel si ruce o kolena a prudce se nadechl „Máte se hned dostavit k němu do kabinetu” doplnil když popadl dech.

     Ach jo. Jednou jsme mohli být spolu a zase se to zkazilo. Draco se na mě bezradně podíval. Usmála jsem se na něj „Tak běž” pak jsem se ušklíbla a neodpustila si doplnit „pane Malfoyi...” pokrčila jsem se v kolenou a roztáhla ruce v posměšné úkloně.
    Než mi to stačil oplatit, rozběhla jsem pryč. Musela jsem se schovat před Pansy.
     Jasně že šla za mnou, ani to neskrývala. Jestli mě dožene a já na ní budu muset promluvit, nebo mi sundá kapucu, je to v prdeli.
    
    Zamířila jsem si to k lesu. Je to až moc velký srab na to, aby tam šla za mnou a já stejně slíbila Hagridovi návštěvu. Maso u sebe nenosím, ale tak nevadí, nějak si poradím. 
     Konečně jsem doběhla k lesu a zapadla mezi stromy. Pokračovala jsem volnějším tempem hlouběji do lesa a spoléhala na tmavé stíny, že skryjí černý plášť.
     Ts, přijdu si jak uprchlík. Ta myšlenka mě popudila. Já se přece za sebe nestydím. Reakce celé školy je ale  nejistá půda a nevím jestli v pohodě přejdu nebo se mi prolomí pod nohama a nechá mě spadnout do neznáma. I když, nepadala bych sama... Byli by jsme dva.
    Kdyby jsme se ale rozešli... Kdyby to byla jen hra, jen velká lež... Ne to přece není- Proč o mě vůbec stojí, sama Pansy je i hezčí a bylo by bezproblémovější chodit s někým se zmiozelu... Nepřemýšlej o tom-
    Má mě jen pro pozornost? Aby byl zajímavý? Umí líbat, úžasně, vlastně to jednou vypadalo že umí i něco víc... Určitě nejsem první, možná ani poslední... Mlč už! Nebo mě má kvůli Harrymu a kvůli tomu to už chtěl všem říct... Aby mu ublížil...
    
    Pomalu jsem se utápěla ve svých myšlenkách. Někdo jako já si tohle přece nezaslouží... Vyhrnula jsem si kapucu a zabořila si ruce do vlasů na skloněné hlavě. Svezla jsem se po kmeni na zem. Sedla jsem si na chladnou půdu. Po tváři mi stekla osamělá slza. Co se sakra děje?

     Z myšlenek mě vytrhl známý hlas. „Jenni? Co tu probůh děláš?!” Byla jsem Hagridovi neskutečně vděčná že mě osvobodil od mé vlastní mysli.
     „Ahoj” usmála jsem se neupřímně a hned se zvedla. Nechtěla jsem, aby věděl že nemám zrovna nejlepší náladu. „Chtěla jsem se podívat na Kasiopeu” řekla jsem a děkovala všem bohům, že se mi netřese hlas.
     Hagrid se potěšeně zazubil. „Už jsem se bál že jsi zapomněla. Tak pojď” docupitala jsem za ním a snažila se držet krok.

     „Řekneš mi co se stalo, nebo si to necháš pro Hermionu a Ginny?” zeptal se Hagrid po chvíli tiché cesty „To jsem tak špatná herečka?” odvětila jsem po chvíli zaváhání „Jo” zněla jednoduchá odpověď ze zubatého úsměvu.
     Povzdechla jsem si „Nemůžu” „Můžeš. Mě se přece můžeš svěřit s čímkoliv Jenn” „Opravdu nemůžu...” zase nastalo ticho „Tak nebuď konkrétní” řekl
     „Já... S někým jsem ale... Nevím jestli to je správné...” dostala jsem ze sebe po chvíli „Máš ho opravdu ráda?” zeptal se Hagrid „ano...” špitla jsem. Bylo to zvláštní, rozebírat to s Hagriden... „A má rád on tebe?” posmutněla jsem když do mě narazil příliv nedávných myšlenek „No... Asi jo...” protáhla jsem vyhýbavě „Pak není nad čím váhat” shrnul Hagrid s pokrčením ramen.
    
     „Jenomže... Všichni mě budou nenávidět...” řekla jsem tak potichu že jsem si nebyla jistá, jestli mě vůbec slyšel.
     „Pokud se k tobě přítel obrátí zády jen kvůli vztahu, není to opravdu přítel. Přátelé které máš by ti nejspíš odpustili vraždu, toho bych se nebál.” sama pro sebe jsem se ušklíbla. Harry tohle nejspíš tohle považuje za něco horšího než vražda.
    
     Za chvíli už jsme dorazili na tmavou mýtinku. Byli tu dva testrálové. Hagrid zase vydal ten podivný skřek. Z keřů se za pár vteřin vynořil další, skoro tucet.
     Hagrid poplácal svou obrovskou tlapou jednoho z nich který k němu přiběhl po kostnatém hřbetu, že jsem si myslela, že se testrál zhroutí jako domeček z karet. Ten ale stál pevně a otřel si hlavu u Hagridův kabát.
      Sundala jsem si šálu. Už mě začínala štvát, víc překážela než hřála.

     „Kde je Kasiopea?” rozhlédla jsem se po testrálech. Mládě tu bylo jen jedno a to vypadalo už několik měsíců staré. „Támhle” řekl Hagrid a ukázal přesně na to hříbě. Vytřeštila jsem oči. Vyrostla o víc jak metr jen za 2 týdny.
     „Běž za ní, ne?” zeptal se s úsměvem Hagrid a podal jinému testrálovi kostičku hovězího masa. „Na” řekl a do otevřené dlaně mi podal 3 stejné kostky.
     Už jsem k ní chtěla jít ale pak jsem si na něco vzpomněla. Prostě jsem to musela zkusit...
     Zapískala jsem stejný signál jako když jsem jí hledala. Podívala se na mě a po chvíli zaváhání ke mě přiklusala. Teď jsem poznala tu malou tmavší skvrnku nad jejím levým okem a všimla si jizvy na její noze.
     Očichala mi rukáv a ochotně si vzala maso. Pohladila jsem jí po kostnatém krku.

    Už měla hlavu stejně vysoko jako já takže jsem se trochu lekla když se její ostrý zobák otočil proti mě a jeho špičku jsem měla ani ne deset centimetrů od svého pravého oka. Trochu se mi třásla ruka ale pohladila jsem jí po zobáku.
     „Vidíte se podruhé a už tě radši než mě” zasmál se Hagrid. Zmateně jsem se na něj otočila „To určitě není pravda...” „Ode mně na sebe nenechá ani sahnout, na volání chodí jen kvůli matce” zakroutil nevěřícně hlavou „Asi se budu muset naučit ten tvůj signál” dodal pobaveně.
     „Ten je můj” otočila jsem se samolibě ke Kasiopee se samolibým úsměvem „Že ano Kassi?” pohladila jsem ji znovu po krku. Dívala se na mě moudrýma očima.
   
     Melancholická nálada mě nadobro opustila. Hrála jsem si s Kassi. Musela jsem se smát když se znovu převáděla a když jí její matka káravými skřeky napomínala.
     Testrálové se chovali jako něco mezi koněm a psem ale jen jejich pohled dával pocit, že chápou víc, než jen ledajeké zvíře.
    
     Už jsem se musela vrátit do hradu, byla tma a zima. Konečně jsem se dostala do společenské místnosti. Sundala jsem ze sebe plášť i svetr a hodila sebou do křesla. Nohy mě bolely jakoby měly upadnout.
     „Ahoj Jenn” usmála se Hermiona když zvedla hlavu od knihy. „Čau” usmála jsem se a užívala si teplo krbu.
     „Byla jsi s Malfoyem?” vypadlo z ní najednou. Nastalo ticho. Tak tohle je v prdeli...
      „N-ne u Hagrida..?” odpověděla jsem po trapné chvíli ticha. Hermiona otočila stránku v knize jakoby se nic nedělo „Aha, promiň. Myslela jsem že ten lísteček je pozvání na rande”