Potter

137 8 2
                                    

Opřela jsem se o lokty a lehla si na ně. Rukou mi od pasu zajel výš, pod třičko. Druhou si opřel vedle mé hlavy. Celou dobu nerozpojil naše rty.
V břiše se mi vyrojily miliony motýlů. Cože to dělá...?
Jeho ruka pomalu sjela až k lemu mé sportovní podprsenky, zatahala za něj a vrátila se dolů.

Najednou se odtáhl od mých rtů, ale jen aby se mohl přisát na můj krk.
Byla jsem jako omámená. Nedokázala jsem se pohnout i když jsem věděla že tohle je moc brzy.
Jeho prsty sjely až k lemu mých kalhot. Přejeli po něm až k poklopci který šikovně otevřeli.
V tu chvíli jako kdyby někdo sundal závoj z mé mysli. Položila jsem mu ruku na hrudník. Pozdě jsem si uvědomila že pořád nemá tričko. I tak jsem ho jemně odstrčila „Draco prosím ne..." zašeptala jsem.
Okamžitě se odtáhl. „Promiň já... Nechtěl jsem" řekl tiše a sedl si zády ke mně. „Chtěl" zasmála jsem se a obejmula ho. Nechtěla jsem, aby si myslel, že jsem se ho bála.

Obloha byla tmavá. Začali vycházet hvězdy. „Opravdu, vem si ten svetr, nastydneš" řekla jsem po chvíli trapného ticha. Přisunul si k sobě batoh a vytáhl z něj svou černou mikinu. „Ty zrádče" zasmála jsem se nevěřícně. Celou dobu mohl být oblečený, zůstával bez trička schválně.
„Copak?" otočil se na mě s úšklebkem a přitáhl si mě k sobě. Podíval se na můj krk „Budeš muset nosit rolák" ušklíbl se. Odvrátila jsem pohled.

~~~~~~~~~~
Seděli jsme a zírali na oblohu. Kromě šumění vlnek na jezeře a cvrkání cvrčků bylo krásné ticho. Najednou ho Draco přerušil. „Slyšela jsi o Lestrangeových?"
„Jo, slyšela, před týdnem o nich psali v Denním Věštci" odpověděla jsem „Proč se ptáš?"
Pokrčil rameny „Vlastně je to docela vtipné, podle všeho Azkaban nedokáže uhlídat členy naší rodiny" zopakovala jsem po chvíli myšlenku kterou jsem řekla i Hermioně.

„Jak to myslíš?" zamračil se „No, táta utekl už před dvěma lety a teď oni. Belatrix je vzdálenou příbuznou mého otce. Sice ne pokrevní, ale stejně" Draco se zamračil „Je to moje teta..."
Zírala jsem na něj. My jsme příbuzní?! I když vlastně... „Nejsme příbuzní pokrevně... Teta mého otce si vzala jejího strýce..."(abraka dabra ze sourozenců jsou manželé :D) řekla jsem tiše. Znovu nastalo ticho.
„Vlastně to bylo docela jasné..." řekl po chvíli. Nechápavě jsem zvedla obočí. „I kdyby jsi byla z čistokrevného původu jen z tátovo strany, já mám čistokrevnou matku i otce a čistokrevných rodin už je moc málo na to, aby naše rodiny někde neměli společné kořeny"
I když to nebylo tak hrozné jak by mohlo být, stále jsem to nějak nedokázala dostat z hlavy. Jsme příbuzní. Pak jsem tu myšlenku zahnala. Jedno hloupé manželství... Kdyby se rodiče dozvěděli že chodím s Malfoyem, to poslední co by řešili jsou rodinné vztahy.

„Zpět k tématu" řekl po další dlouhé chvíli ticha. „Co si o nich myslíš?" „Já... Nevím jak to myslíš... To co udělali je odporné, slyšela jsem to od táty..." odpověděla jsem zaraženě „Myslím jestli jsou nebezpeční" „No, to samozřejmě jsou, prý to byli nejvěrnější stoupenci pána zla... Ale dokud jsme v Bradavicích, tak nám nic nehrozí, ne? Budou chtít utéct někam kde je nenajdou, co by dělali v Bradavicích...?"
Pokrčil rameny „Podle mě míří právě sem" zamračeně jsem se na něj podívala „Proč? Nedává to smysl, co by tu asi tak-"
„Je tu Potter"

Black & MalfoyKde žijí příběhy. Začni objevovat