Black & Malfoy

Broom alcove

    Kroky se přiblížily a pak zastavili. Ozvalo se vrzání jak Filch zvedl lucernu. „Přísahal bych že tu někdo byl..." řekl chraplavým hlasem. Ozvalo se tiché ťukání drápků o podlahu a potom mňoukání hned za dveřmi, za kterýma jsme se schovávali. Pitomá kočka „No samozřejmě...." řekl Filch a kulhavé kroky zamířili k nám.
     „Colloportus" zamumlala jsem co nejtišeji a ukázala hůlkou na dveře. Pár vteřin na to někdo zabral za kliku a snažil se dveře otevřít. Ozvalo se nespokojené mručení. Paní Norisová zaprskala. Kroky se začali vzdalovat i s vrzáním lucerny.

      Vydechla jsem. „Lumos" zašeptala jsem. V malém přístěnku se rozlilo bílé světlo.
      Za námi byli stojany a v nich asi dva tucty zaprášených košťat a krabice s pomůckami na jejich údržbu.
     Zarazila jsem se, když jsem si všimla kde stojím. Stěny byly tak blízko u sebe, že jsem měla jen asi pět centimetrů od Dracovi košile. Okamžitě mi zčervenaly tváře.
Podívala jsem se mu do obličeje. Taky se na mě díval. Uhla jsem pohledem.
     „Alohomora" Zámek cvaknul a dveře se otevřely. „Nox" řekla jsem a vyšla ven. Draco vyšel za mnou.

     Pokračovali jsme v tiché procházce po hradu. Šli jsme těsně vedle sebe. Najednou jsem cítila, jak se moje prsty dotkly špiček těch jeho. A zase. Když se naše prsty dotkly potřetí, opatrně jsem ho chytla za ruku. Stiskl ji.
     A tak jsme šli tmavou chodbou s propletenými prsty v neslyšné shodě.

    Už se blížila půlnoc když jsme zastavili. Byli jsme tam, kde jsme začali. U vchodu do nebelvírské společenské místnosti. Podívala jsem se na něj. „Já myslela že já tě jdu doprovodit, ne ty mě" no vidíš, a ono ne" ušklíbl se.
     Pořád jsem svírala jeho ruku. Přitáhl mě za ní k sobě a druhou mi položil na tvář přitiskl rty na ty mé.
Pohladil mě po tváři, odtáhl se a s přáním dobrou noc maličká zmizel ve tmě než jsem stačila cokoliv říct.

     Zírala jsem jako omámená do chodby kterou odešel. Měla jsem pocit, že se mi to celé jen zdálo.
      Po chvíli jsem potřásla hlavou, přistoupila k obrazu a řekla heslo. Buclatá dáma se probrala a s poznámkou o tom, že už ji zase otravuju mě pustila dovnitř.
      Když jsem se konečně dostala do svého pokoje, plácla jsem sebou na postel. I přesto, že jsem byla unavená jsem nemohla usnout dobrou půl hodinu.

    Moje hlava pořád nemohla pobrat to, že to celé nebyl sen.