Incomplete ✔︎

7. Je konec

„Co je na ní špatného?"

To byla první slova, která Neji zamumlal, jakmile byla růžovovláska a jeho snoubenka venku z restaurace. Uchiha mu vyslal zvláštní pohled, aniž by tušil, co měl na mysli, ale věděl, že jeho otázka byla náhlá a docela zvláštní.

„Je s ní něco špatně?" zeptal se, trochu zmatený slovy svého přítele. Na své ženě si nevšiml ničeho zvláštního, ale nebylo to tak, že by ji věnoval velkou pozornost. Jistě, Sasuke věděl, že je na něj naštvaná za to, že ji donutil jít s ním – a proto, že ji ukázal jakou kontrolu nad ní (zřejmě) měl – ale znovu, kdy ona nebyla? Vždycky ji něčím otrávil a naštval. To znamená, že snadno jste poznali, že byl zvyklý na její chování - pro něj vidět ji naštvanou bylo něco normálního. Možná to bylo to, co se Nejimu zdálo špatné. (Protože se tak ke své budoucí ženě rozhodně nechoval. Ale to je mimo téma.)

Brzy si však uvědomil, že ne, nebylo to ono. „Na to se tě ptám." Řekl. „Jestli je s ní něco špatně?"

Uchiha nonšalantně pokrčil rameny. „Nevím. Asi je jen naštva..."

„Takhle to nemyslím," přerušil ho Neji a zavrtěl hlavou. „Neptám se tě, co je s ní špatně v tuto chvíli. Ptám se tě, co je s ní špatně obecně." Když Uchiha slyšel tato slova, netrvalo dlouho a pochopil, co se jeho přítel snaží zjistit. „Proč ji tolik nenávidíš?"

Sasuke se zamračil. „Nenenávidím ji," zamumlal a ošil se na sedadle. Jeho vztah – nebo jeho nedostatek – se Sakurou bylo něco, na co ani rád nepomýšlel, natož aby o tom mluvil. Z nějakého důvodu všichni – ti nejbližší znali pravdu o okolnostech, za kterých se vzali – předpokládali, že ji nenávidí. Nebylo to tak – prostě ji neměl rád. A neměl ponětí proč po něm všichni chtěli, aby jim to odůvodnil – neměl a ani nepotřeboval důvod. Prostě ji neměl rád, tečka. Co bylo na pochopení tak těžkého?

„No, chováš se k ni dost zle," zdálo se, že každého, kdo toto téma nadhodil, zajímalo pouze jedna věc: přimět ho, aby si všiml svého chování k růžovovlásce – chování, které se zdálo tak nesprávné každému, kdo Sakuru znal. Ale samozřejmě. S jejím nevinným vzhledem bylo téměř nemožné, aby si někdo nemyslel, že on je ten problém v jejich manželství – což nebyl. Protože, k čertu s ní, jejich manželství ani neexistovalo – vše, co existovalo byl podepsaný kus papíru; nic víc nic míň. „A nechápu to, zdá se mi fajn." – Mám pocit, že vám nemusím říkat, že když něco takového přišlo od člověka jako je Neji, ‚fajn' znamenalo hodně.

„Jo," zamumlal Uchiha znovu velmi tiše. „Dokud neotevře ústa."

„No, to je ještě víc matoucí," – byl to jen on, nebo se zdálo, že se Hyuuga bavil? Z jeho výrazu nebylo nic znát, jeho maska byla stejně nečitelná jako ta jeho, ale Uchiha nebyl hloupý a znal ho natolik dobře, aby si pomyslel, že se mu to jen zdálo. Nejiho to pobavilo – proč, neměl ani tušení. „Myslel jsem, že se ti líbí tvrdohlavé ženy." – Oh, takže tohle to bylo. Jemu celá ta situace připadala legrační – jeho neschopnost říct, co přesně přimělo růžovovlásku tolikrát odvrhnou, považoval za legrační. Teď vážně. Nebylo na tom absolutně nic vtipného.

„Sakura je.." začal mumlat odhodlaný mu vysvětlit, co přesně je s ní špatně, ale nakonec zavřel ústa, protože nebyl schopný najít správné slovo, které by ji popsalo. „...jiná." Promluvil nakonec po několika dlouhých vteřinách ticha a skoro měl potřebu dát si facku, když viděl, jak se jeho přítel ušklíbl.

„Předpokládám, že je," byla jeho jediná odpověď.

Naštěstí už na toto téma netlačil a rozhovor se postupně od Sakury přesunula k práci. Netrvalo dlouho a oba se rozhodli ukončit diskuzi a jít domů. A teď se Sasuke ocitl ve svém obrovském sídle – sídle, které se bez ní zdálo neuvěřitelně (a hloupě) prázdné – byl rozvalený na gauči v obývacím pokoji, v ruce měl drink, který tiše pil každých pár sekund – protože alkohol bylo něco, co jeho tělo v tuto chvíli opravdu potřebovalo.