Incomplete ✔︎

29. Nestojí to za to

Na druhý den ráno se Sakura probudila na zvuk jejího mobilu, který hlasitě zvonil na nočním stolku, čímž prolomil ticho, které předtím zaplňovalo místnost. S lehkým zavrčením nespokojenosti nad tím, že byla tak brutálně probuzena po tom, co se to zdálo být jako nejpoklidnější noc odpočinku, jakou za poslední dobu zažila, se převalila a s ospalýma pootevřenýma očima se snažila dosáhnout na otravné zařízení.

Nebylo to poprvé, co se probudila a ocitla se na manželově straně postele poté, co ráno odešel do práce, ale rozhodně to bylo poprvé, kdy jí to přišlo nepohodlné (vzhledem k tomu, že jeho polštář byl vždy měkčí a jemnější – a voněl víc po něm víc než po ní).

Ležela na matraci a její prsty konečně popadly mobil, nedbale zmáčkla tlačítko pro přijetí, přiložila si ho k uchu, zatímco její hlava unaveně padla na svůj teď studený polštář.

„Ahoj?" zamlaskala, neměla sílu se ani starat o to, kdo je na druhém konci linky.

Známý veselý hlas, který ji pozdravil, ji však okamžitě probudil a všechny stopy po spánku se z jejího těla rozplynuly. „Ahoj, Sakuro!"

„Naruto!" vykřikla a na tváři se jí rozzářil šťastný úsměv, když zvedla hlavu a lokty podepírala její váhu. „Kdes byl? Nezavolal jsi mi celou věčnost! Ani nevíš, jak se mi stýskalo!"

„Samozřejmě, že se ti po mně stýskalo," zasmál se Naruto. „Ale opravdu jsem neměl poslední dobou moc času něco dělat. Byl jsem dost zaneprázdněný."

„Jo, jistě," povzdechla si a slova jí vyklouzla z úst dřív, než je její mozek stačil zpracovat. „Moc zaneprázdněný, abys mi zavolal? Mně? Jsem jako tvoje sestra, pro lásku Boží!"

Blonďák chvíli mlčel. „Err... Sakuro, jsi v pohodě?" zeptal se trochu váhavě.

Růžovovláska si při tom povzdechla a jednu ruku zvedla, aby si masírovala čelo. Během několika posledních dní zjistila, že jednou z nevýhod těhotenství – kromě ranních nevolností, únavy a iritujících bolestí zad – bylo to, že její emoce jako by byly pořád na horské dráze.

Byla podrážděná a snadno se naštvala vždycky, když neplakala nebo se netrápila těmi nejhoršími scénáři, takže teď jasně viděla, na co její kamarád narážel. Ostatně ona nikdy nebyla typem člověka, který by se na někoho naštval jen proto, že se jí nějakou dobu neozval; ona nevyžadovala pozornost – ona si jí vysloužila.

„Promiň, Naruto," omluvila se. „Já jen... no, právě teď jsem v docela choulostivém období mého života a cokoliv, bez ohledu jak je to malé, mě ovlivňuje."

„Docela choulostivé období tvého života?" zopakoval a ona si snadno představila, jak zamračení ničí jeho tvář. „O čem to mluvíš, Sakuro? Neříkej mi, že jsi nemocná!"

„Ne, Naruto," zasmála se. „Nejsem nemocná. Abych řekla pravdu..." převalila se na záda a zasněně se zadívala do stropu, když se jedna z jejích rukou natáhla, aby pohladila její stále ploché bříško. „Je to to nejkrásnější, co se mi kdy stalo. Naruto.." na vteřinu se odmlčela, nebyla si jistá, jak mu tu novinu oznámit, než rychle usoudila, že – alespoň v jeho případě – je jednoduchý přístup ten nejlepší. „Jsem těhotná."

Po jejím nečekaném prohlášení následovala chvíle ticha, kterou brzy přerušil hlasitý výkřik. „Cože?"

Sakura se zasmála. „Jo," potvrdila.

„A-ale ty a bastard, Sakuro?" koktal v šoku.

„Ano," usmála se a kousla se do rtu. „Já a bastard. Kdo by to byl řekl, že?"