Incomplete ✔︎

16. On potřebuje lekci

„... a tohle bylo to co se stalo," dokončila Sakura konečně, opřela se na svém místě a dívala se na dvě dívky před sebou s očekáváním v očích. Když mluvila, překvapivě byly obě zticha a i když jim za to nemohla být vděčnější, věděla, že všechny otázky, které se jim pravděpodobně hromadily, začnou brzy vycházet z jejich úst. Mohla jen doufat, že se se všemi dokáže vypořádat.

A abychom řekli pravdu, po ‚incidentu toho rána' si růžovovláska nebyla jistá, co má přesně dělat. Vidíte, ve skutečnosti nepřemýšlela, když odešla z domu, a zatímco myšlenka vrátit se a zamknout se ve svém pokoji zněla strašně přitažlivě, Sakura si byla vědoma, že i to je víceméně nemožné.

A tak se ještě chvíli bezcílně toulala po okolí a doufala, že procházka zázračně zažene všechny nechtěné myšlenky a pocity, aby se nakonec vrátila domů a postavila se Karin a svému manželovi. Nejlépe, aniž by je chtěla oba zabít, samozřejmě.

Z nějakého důvodu to nezabralo a než si to růžovovláska stihla uvědomit, zjistila, že vytáčí mobil TenTen a prakticky ji prosí, aby se s ní někde setkala. Jak se ukázalo, brunetka už byla na nákupech s Hinatou a Sakura si nelámala hlavu s tím, když jí požádala, aby jí všechno vysvětlila, když nasedla do auta a jela do kavárny, na které se dohodli.

Bylo to trochu zvláštní, nemohla to popřít, ale náhlá potřeba s někým mluvit – a ne jen tak s kýmkoli, ale s někým, kdo měl schopnost jí pochopit – se Sakura tou myšlenkou moc nezabývala. Za posledních 24 hodin se toho stalo hodně (vážně toho bylo tolik?) a bylo normální, že se cítila ohromená, že ano?

Celé ty roky neměla příležitost probrat své problémy s nějakým přítelem; teď však mohla – tak proč promarnit tu příležitost?

TenTen promluvila jako první. „Oh, wow," řekla, když zamrkala a mírně zavrtěla hlavou. „Máš za sebou docela rušný den, Sak."

„Jo..." zamumlala a lehce přikývla, když zvedla svůj mobil ze stolu a podívala se na něj snad po milionté toho dne. „Asi jo."

„Co máš s mobilem?" – zasmála se bruneta, když si všimla jejího činu, a nedokázala to udržet. Přestože byla docela zaneprázdněná zpracováním všech informací, které jí její kamarádka dobrovolně dala, neuniklo jí, že když mluvila, Sakura držela svůj mobil v ruce a v pravidelných intervalech kontrolovala displej.

To gesto bylo jednoduché a nevinné – dalo se snadno klasifikovat jako zvyk, ale TenTen nějak věděla, že jde o něco víc. Nutkání přerušit ji a zeptat se jí, co se k čertu dělo, se občas zdálo nesnesitelné, ale dokázala se udržet. Až doteď, samozřejmě, když už neměla důvod mlčet.

„Nic," byla Sakuřina automatická odpověď, ale ani ona nezněla úplně jistě, což způsobilo, že si ostatní dvě dívky vyměnily významné pohledy. Popravdě řečeno, měla důvod pořád se dívat na svůj telefon, ale... Oh, do prdele s tím! Proto tam byla ne? Kvůli mluvení! –„Vlastně – Věřili byste, že se mnou ještě nemluvil?" – konečně promluvila a znělo to naprosto frustrovaně tím, co říkala. „Tedy, chci říct, už jsou to hodiny, co jsem odešla z domu! Mohla jsem už být mrtvá a on by to ani nevěděl!"

„Počkej chvilku," řekla TenTen s úsměvem na tváři, když zvedla ruku. „Chceš, aby s tebou mluvil?" zeptala se téměř nevěřícným tónem v hlase.

„Ano," podpořila ji Hinata. „Nejsi na něj něco jako naštvaná?"

Sakura protočila očima. „Samozřejmě, že jsem na něj naštvaná," řekla. „A samozřejmě, že bych nezvedla jeho hovory. Ale stejně... jsem spravedlivý člověk, víte? On má právo to vysvětlit, a já mu nakonec tu šanci dám – tedy, pokud bude mít zájem. Což, očividně vůbec nemá," – na okamžik se odmlčela a mírně se našpulila. „Proto pochybuju o jeho chování, jeho záměrech... proto pochybuju o všem."