Incomplete ✔︎

36. Krásy zimy

"Oh, no tak," zavrčela Sakura, jakmile zastavilo auto před známým činžovním domem. „Přestaň se špulit!"

Sasuke, který se opíral na sedadle, jednu ruku měl na volantu, druhou na řadící páce, se na ni podíval, než se vrátil k autu, které bylo zaparkované před nimi.

„Nešpulím se," řekl zasmušilý.

„Jo, špulíš," zasmála se. „Špulíš rty od včerejšího večera. Nikdy jsem si nemyslela, že jsi rozmazlený spratek, víš?"

Probodl ji pohledem.

„Vážně," naléhala. „Tvoje máma ti dala všechno, cos chtěl, ne? Také tvůj táta. Jen si potřeboval našpulit ret a--"

Zavrčel, hlubokým otráveným zvukem v jeho hrdle, což způsobilo, že konečně prohrála svůj boj se smíchem a vyprskla.

„Nejdeš pozdě?" zeptal se stroze.

Sakura se usmála. „Ne." Odpověděla, natáhla se přes střední přihrádku, aby ho hravě políbila na tvář. Byla na jeho kůži jen vteřinu, ale trvalo to celou dobu, než otočil hlavu, aby spojil své rty s jejími.

Jejich rty se setkaly v polibku za polibkem. Více než hravé, staly se vášnivými. Sasuke se k ní naklonil, zapletl prsty do jejích růžových vlasů, přitáhl si ji blíž, zuřivě, zoufale ji políbil. Sakura, bez zapnutého bezpečnostního pásu, mu dovolila přitáhnout si ji blíž, odpovídala mu se stejnou dychtivostí, kterou tak otevřeně projevoval. Její ruce popadly hrsti jeho černých vlasů a košile, čímž zničila Sasukeho frustrující dokonalý vzhhled.

Už mu skoro rozvázala kravatu, když se nečekaně otevřely dveře na straně řidiče. Oddělili se právě včas, aby Uchiha dostal facku do zátylku.

„Co děláš, teme? Svádíš sladkou, nevinnou a malou Saki v autě?"

Sasuke zavrčel a další věc, kterou ona věděla bylo, že si odepnul bezpečnostní pár a vystoupil z auta.

Růžovovláska si nikdy nemyslela, že se dočká dne, kdy její manžel popadne jejího nejlepšího přítele za kadeře na hlavě a jeho hlavu zaboří do hromady sněhu. Nebyla si jistá, jestli se má smát nebo se za nimi vrhnout, aby ukončila jejich souboj, ale její rozhodnutí padlo, když se za ní otevřely dveře. Náhle se otočila, stále paralyzovaná překvapením, ale na tváři se jí v okamžiku rozlil úsměv, když uviděla, kdo na ni venku čeká.

Ticho na pustém parkovišti pak přerušily dva hlasité výkřiky, když se TenTen a Sakura poprvé téměř po třech měsících setkaly v objetí.

„Nemůžu uvěřit, že jsi konečně zpátky!" řekla brunetka, odtáhla se aby se na ni lépe podívala. „Co jsi si udělala s vlasy?"

Sakura se zasmála, udělala piruetu a projížděla prsty svými jasně růžovými kadeřemi. „Líbí se ti?"

„Jsou krásné!" – vykřikla druhá žena.

„Nic," zasmála se. „Jen jsem je nechala narůst – a dnes ráno jsem je vyžehlila."

„Šťastlivá couro!" zakřičela, než ji popadla do dalšího objetí.

Obě měly slzy v očích, když se oddělili. Pak Sakura zahlédla tichou Hinatu stojící vedle nich s úsměvem na tváři. Musela se dát dohromady, aby se nesložila.

„Hinato," řekla, vzala ženu do objetí, které ji nadšeně opětovala. „Stýskalo se mi po vás tak moc!" zvolala, konečky prstů si setřela slzy, když se oddělili. „Kde jsou Ino a Temari?"