Incomplete ✔︎

24. Některé věci se nikdy nezmění

Upozornenie, opäť kapitola 18 + 

:)

-----------------------------------------------------------------------------------

„Pojď se mnou," zopakoval Sasuke po tisící krát, jeho černé oči se na ni dívaly s úzkostným a nadějným pohledem. Opíral se o své sportovní auto, ruce měl pevně omotané kolem jejího drobného pasu, hlavu měl mírně nakloněnou, aby mohl navázat oční kontakt, aniž by musela vzhlédnout – něco, co očividně odmítala udělat, protože věděla, že jeden pohled do jeho očí a bude úplně ztracená v těch jeho temných kalužích.

Byla sobota, 14. května – dlouho očekávaný den pro budoucí paní Hyuuga – a dva Uchihové byli právě na parkovišti jejího bytu, v sedm ráno měli jednu ze svých malých neshod. Minulou noc si TenTen dovolila pozvat všechny svoje kamarádky do svého starého bytu, protože chtěla udělat něco podobného jako rozlučku se svobodou, jen zdrženlivější a diskrétnější.

Ino s typickým způsobem party výraze si stěžovala, že chce jít do klubu a dívat se, jak se nějaký fešáci svlékají, ale brunetka se jen zasmála a ten nápad zavrhla. Poslední věc, kterou potřebovala, byla kocovina ve svatební den, a kromě toho, nepotřebovala vidět fešáky. S tím, kterého si vybrala, byla víc než spokojená. A tak se všechny shromáždili v jejím starém domově, živě si povídaly a zasypávaly nastávající nevěstu nejrůznějšími dárky; až do časných ranních hodin zůstala jen jejich malá pětičlenná skupinka.

Ale Sasuke se naježil při vyhlídce, že jeho žena stráví noc daleko od něj. Bylo to poprvé, co byli od sebe od chvíle, kdy oficiálně začali svůj vztah, takže Sakura měla problém ho přesvědčit, aby ji nechal jít. Bylo to ještě horší, když si uvědomila, že bez ohledu na to, co si obleče, se mu zdálo, že je to příliš krátké nebo odhalující.

Nikdy předtím ho nezajímalo, když na něj čekala oblečená ve svých skvělých odhalujících outfitech (Sakura mohla přísahat, že se mu některé opravdu líbily), i když si musel být vědem, že je v nich také venku na ulici.

Mohla jen hádat, že mu celá ta scéna připomněla tu noc – první noc, kdy si po dvou letech vyšli ven, a když poprvé viděla jak se jeho oči leskly chtíčem, když ji viděl. Nedalo se popřít, že se nějak snažil oživit ten pocit, dokonce i teď, když ho viděla pokaždé, když ji viděl – což, po pravdě řečeno, bylo častěji, než by si přála; Sasuke byl prostě nenasytný a hotovo a někdy měla problém s ním udržet tempo.

Trvalo dlouho, než se konečně poddal a schválil její vybraný outfit, který sestával s krátkých černých šatů a vysokých podpatků s vykukující špičkou. Řekl jí, že to bylo proto, že neobepínaly každou její křivku, jako to dělaly její předchozí šaty, ale Sakura raději věřila, že to bylo kvůli... jejím přesvědčovacím metodám.

Věděla jistě, že Sasuke strávil většinu noci se svými přáteli (snažila se nemyslet na to, že by mohli jít do striptýzového klubu nebo tak něco) ale nespal nikde jinde, než ve svém domě, ve své posteli – a v její – a protože kluci neměli žádné přespávačky, předpokládala, že nakonec se musel vrátit domů, bez ohledu na to, jak pozdě bylo.

Opravdu, úplně ospalý a zasmušilý (protože Sasuke nebyl ani zdaleka vlídný, když byl unavený), možná i trochu opilý, ho přivítal prázdný dům, prázdný pokoj, prázdná postel a absolutně nikdo, koho by mohl držet v náručí, kromě jeho polštáře. To ho jistě muselo nad míru naštvat.

To bylo to, proč Sakura nebyla ani trochu překvapená, když jí na druhý den ráno přišla esemeska.

Byla v kuchyni, ležérně oblečená v bílém tričku a tmavých džínách spolu se staromódním párem bílých sandálů, vařila kávu, zatímco čekala, až se jedna z dívek probudí. V posledních několika týdnech splnila svůj cíl vrátit se do své staré rutiny a dosáhla toho bez neustálého úsilí, takže si dobře uvědomovala, že je příliš brzy vtrhnout do místnosti a křičet na ně, aby se probudily, bez ohledu na to, jak byla nadšená, že začal den. Rozhodla se počkat alespoň do devíti, a pokud do té doby ještě budou spát, pak si tu malou radost dopřeje.