Incomplete ✔︎

1. Všechno nejlepší k narozeninám?

Obloha byla stále zbarvená tmavě purpurovou barvou, ale hvězdy už dávno zmizely. V dálce byly vidět malé červené čáry ohnivé a oranžové, známky toho, že se blíží východ slunce. Na zemi nebyl žádný pohyb, jakákoliv osoba pravděpodobně stále spala. Vítr občas lehce zafoukal, což způsobilo, že se listí na stromech a větvích mírně pohnulo.

Pořád bylo ještě brzy ráno.

Krásná růžovovláska s nefritovýma očima pohodlně seděla na balkóně svého okna a tiše se dívala ven. Nohy měla pod sebou, zády se opírala o zeď; obklopovaly ji malé polštáře, jeden tmavě zelený v jejím klíně. Zvláštní, ale ona vždycky ráda vstávala brzy. Všechno bylo velmi tiché, tak klidné... naprostý opak toho, co prožívala.

Uchiha Sakura, jak jí teď říkali, rozhodně mohla říct, že její život je naprostá katastrofa. Jediná věd, kterou kdy chtěla... bylo být milována. Ale zdálo se, že to není pro ni, že tato touha je příliš vzdálená, než aby jí dosáhla. Nikdy nechápala proč – nepřipadalo jí, že by toho žádala mnoho.

Její rodiče ji nikdy nemilovali, a pokud ano, rozhodně se neobtěžovali dát to najevo. Vždycky byli tak chladní, tak lhostejní... nikdy neměla příležitost si s nimi promluvit, říct jim, co se v jejím životě dělo... nikdy tam nebyli, když byla šťastná, nebo když byla smutná, nikdy ji neutěšili, když měla noční můru, nebo když se prostě bála tak prostých věcí, jako každé jiné dítě; nikdy si nenašli čas, aby jí přečetli pohádky, nebo ji v noci uložili... jinými slovy: nikdy tam nebyli.

Její otec byl vždy zaneprázdněný v práci a když nebyl, neobtěžoval se zabývat se jí; její matka, i když nepracovala, byla vždy velmi zaneprázdněná svými přáteli nebo svými běžnými činnostmi – hlavně nakupováním a tak – a nikdy na ni neměla čas. Stejně, ani ona s ní nikdy nechtěla trávit čas.

Téměř vždycky přemýšlela, jestli ji nenávidí, ale pak si vzpomněla, že neudělala nic špatného.. alespoň nic, co by si pamatovala.

Byl jen jeden člověk, který ji skutečně miloval. Ale bylo to už dávno, co odešel a nechal ji samotnou. No, možná ne samotnou... měla svého manžela, ale... ale jejich vztah byl podobný tomu, který měla se svými rodiči. Jemu na ni nezáleželo a upřímně řečeno, proč by to dělal? Kdo ho mohl vinit? Koneckonců důvod, proč se vzdali, nebyl láska.

Když jí její otec poprvé řekl, že se provdá za muže, kterého vůbec nezná, protože to bylo to nejlepší pro její rodinu, věděla, že nemůže říct ne, stejně jako věděla, že nebude šťastná. Jen ji nikdy nenapadlo, že to bude tak zlé.

Jak bylo dřív řečeno, nikdo mu nemohl vyčítat, že s ní nic nechtěl mít. Ani ona od něj nic nechtěla. Nebo možná.. možná chtěla... dobře, ano chtěla. Myslela si, že... že možná, jen možná, by v něm mohla najít lásku a útěchu, kterou vždy potřebovala. Když se s ním poprvé setkala, uvědomila si, že je to někdo chladný, ještě chladnější než její otec a že vždycky vypadal lhostejně k tomu, co se kolem něj děje.

Věděla, že ani on není spokojený s manželstvím, protože s ní nepromluvil ani slovo. Ale i tak, ona měla naději. Čekala, že změní názor, že... nevím... jí začne alespoň... mít rád? To se však nestalo; zpočátku ho vinila, protože věděla, že dělá maximum proto, aby jejich manželství fungovalo. Ať už to bylo dohodnuté nebo ne, opravdu chtěla... chtěla aby bylo nakonec dobré. Ale velmi brzy si uvědomila, že je to všechno její vina. Její vina, že si to nalhávala, její vina za to, že si vůbec myslela, že by ji chtěl mít blízko sebe.

Právě její vinou měla zlomené srdce.

Bydleli ve stejném domě, ale vídali se zřídka. Vždycky byl v práci... Kdo ví? Možná trávil čas s někým jiným. Růžovovláska nebyla hloupá, věděla, že tam venku má někoho jiného, jinou ženu. Koneckonců byl to muž a ona mu nikdy nedovolila, aby se jí dotkl. Nebylo to tak, že by on projevil nějakou známku zájmu, a nebylo to ani tak, že by s ním chtěla spát. Jinými slovy, bylo to stejné, jako kdyby nebyli manželé. Ne. To znělo příliš dobře. Protože, jak to viděli ostatní, byli manželé z lásky a žili velmi šťastně. Koneckonců o tom bylo jejich manželství. Představy. Jednoduše, v podstatě se nepotřebovali milovat, ale ani nemohli žít svoje životy.