Incomplete ✔︎

2. Pravda bolí

Lehký povzdech unikl Sasukemu ze rtů, když zavíral dveře svého pokoje; pomalu, jako by vůbec nespěchal, procházel chodbou. Vypadal víc znuděně než jindy a pozoroval vše, co mu stálo v cestě chladným netečným pohledem. Na chvíli se zastavil, aby zkontroloval čas, znovu si povzdechl a pokračoval v chůzi. Vždycky musel vstávat brzy a nebylo to proto, že by chtěl – bylo to jako součást jeho rutiny a nemohl s tím nic udělat.

Ale byly chvíle, jako tyto, kdy si přál, aby mohl spát o něco déle; nebylo žádné místo, které by vyžadovalo jeho okamžitou pozornost, takže teď neměl příští půl hodinu co dělat. Bylo dobře, že měl v práci co dělat – televize a ostatní ho absolutně nebavily. Fajn, jo, hodně lidí v sobotu nepracovalo, ale to bylo hlavně proto, že měli někoho, kdo na ně doma čekal; měli otce, bratra, manželku, syna.

Jak asi dokážete vydedukovat, on nebyl jako většina lidí.

Jistě, měl manželku, ale jejich vztah nebyl ideální. Když mu otec řekl, že se ožení s někým, koho nezná jen proto, že to bylo pro jeho rodinu to nejlepší, první věc, kterou cítil, byl hněv. Jaké právo si myslel, že má, aby mu takhle ovládal život?

Sasuke se nechtěl oženit – nikdy nechtěl. I když ženy vždycky přitahoval – díky jeho vzhledu a penězům – nikdy nepovažoval žádnou z nich za hodnou jeho pozornosti. Jediné, na co je používal, byl sex. Jistě, byly dívky, které měly to štěstí, že ho měli v posteli dvakrát, třikrát, taky i víc než to, ale od tohoto k tomu, aby s ním měly skutečný vztah, byla dlouhá cesta.

Sasukemu se nikdy nelíbilo se k něčemu vázat. Proto to nikdy neudělal.

Vzhledem k faktům si asi dokážete představit, jak zuřil, když zjistil, co mu jeho otec provedl. Samozřejmě, zpochybňoval jejich rozhodnutí, ale jediná věc, kterou dostal, bylo kývnutí od Fugakua a věta „je to to nejlepší pro rodinu." Jeho matka, která zřejmě nesouhlasila se svým manželem, ale nemohla s tím nic dělat, se ho bezmocně snažila přimět aby pochopil, že to není tak zlé, že stále může najít štěstí. Každou chvíli měl Sasuke nutkání se ji vysmát.

Koneckonců, co ona věděla? Nevěděla nic. Nebyla to ona, kdo byl zatažen do této situace; dávat rady, když neměla ani tušení, jaké to je, bylo snadné.

Vždycky věděl, že tohle nikdy nebude fungovat. Ani neměl přítelkyni – Jak bude fungovat manželství? Pro něj ženy znamenaly jenom šlapky – jak měl cítit něco víc ke.. ke své ženě? Manželství je postaveno na důvěře. Důvěře a lásce, že? On dokázal lidem věřit. Ano, dokázal. Zem lidem trvalo dlouho, než si získali jeho důvěru, ale co po tom. Důležité je, že důvěra pro něj nebyl ten problém. Ale láska? On nikdy nebyl zamilovaný; možná proto, že ještě nepotkal tu pravou, možná proto, že si to nedovolil cítit. Nebo možná prostě nemohl.

Když byl mladý, srovnával se se svým otcem. Byli si velmi podobní, a to nemluvím jen o vzhledu; jejich osobnosti byly také velmi podobné. Fugaku byl chladný a vypadal dost lhostejně; velmi sobecký člověk, vážný, jen s určitými lidmi, kteří chápali jeho chování. Sasuke taky.

Ale Fugaku Mikoto opravdu miloval – svým vlastním, trochu originálním způsobem, ale miloval ji. Sasuke si to uvědomil už dávno, když byl pravděpodobně ještě na střední. Způsob, jakým k ní jeho otec mluvil, jak se k ní choval, jak jeho oči změkly jen při pohledu na ni, způsob, jak byl jeho hlas vždy vroucí a klidný, když s ní mluvil...

Sasuke došel k závěru, že nikdy nebude schopen to cítit – nikdy. Ale to ho nikdy netrápilo. Nechtěl se zamilovat; lidé dělali hlouposti, když byli zamilovaní, a to rozhodně nechtěl. Byl to racionální člověk, takový, který vždy upřednostňoval svůj rozum před svými pocity. A byl sobec; to co si ostatní mysleli nebo cítili ho ani v nejmenším nezajímalo.