„Do prdele," zavrčela Sakura, když se dívala na svůj odraz v zrcadle, na tváři se jí objevilo zamračení nepohodlnosti.
Její manžel za ní obrátil oči v sloup, ale i tak zůstal zticha, příliš klidný a spokojený, než aby se obtěžoval s odpovědí. S tichým a téměř neslyšitelným povzdechem se opřel víc o zeď, ruce měl zkřížené na hrudi a černé oči zavřené, když čekal, než skončí s přípravami, aby mohli konečně odejít z koupelny.
(...ne, že by se mu ta koupelna nelíbila, jestli chápete, co tím myslím)
„Sasuke, roztrhal jsi mi kalhotky!" růžovovláska se k němu otočila, když si stěžovala a v jejích očích bylo vidět jasné množství vzteku a zklamání.
Po pravdě Sasuke si nebyl jistý, jestli ho obviňovala nebo si jen stěžovala, aby jí dal peníze, aby šla na nákupy a koupila si další. Sakura už dva roky žila z jeho peněz, ale nikdy ho vlastně o nic nežádala; jednoduše dostala svou platební kartu a koupila si vše, co potřebovala. Teď, od té doby co se dali dohromady, si oblíbila předem požádat o svolení – nebo spíše to povolení získat.
Uchiha měl pocit, že na toto téma naráží ve snaze ho přesvědčit, aby s ní šel nakupovat, ale vždycky si hrál na hloupého, protože neexistoval způsob, aby ho někdy viděli dělat něco takového. I když... zeď, když o tom líp přemýšlel, návštěva obchodu se spodním prádlem s ní by mohla být zajímavou zkušeností. Ale to bylo mimo téma.
„Já vím, Sakuro," povzdechl si znovu a bezstarostně si prohrábl rukou vlasy, očividně nedotčené – a vůbec se necítil provinile za to, co udělal.
„Jsem moc ráda, že to víš, Sasuke," protočila očima, než se obrátila, aby se na sebe podívala do zrcadla. „Ale ten fakt je tu pořád: roztrhals mi kalhotky, a teď si kvůli tobě nemám co obléct!"
Sasuke si odfrkl. „A k čemu pak byla ta kabelka?" zeptal se, když si vzpomněl na děsivé množství věcí, které se jí podařilo nacpat do kabelky minulý večer. Byla to docela působivá podívaná, popravdě řečeno.
„Na moje šaty a boty!" vysvětlila a zírala na něj.
„A čekáš, že uvěřím, že jsi tam nedala žádné další spodní prádlo?"
„O to nejde!" vykřikla a ruce se jí sevřely v pěst.
Sasuke se ušklíbl a užíval si každou vteřinu té šarády. Byla prostě tak krásná, když se naštvala, že krátce uvažoval o pokračování v hádce, jen aby viděl, jak se její nefritové oči rozzářily jako oheň, jak se zúžily a propalovaly ho. Přiměly ho chtít strhnout šaty z jejího malého těla a vzít si ji znovu – znovu a znovu a znovu.
A protože by to pravděpodobně nebyl ten nejlepší nápad, předpokládal, že bude lepší, když bude držet jazyk za zuby.
Díky jeho mlčení se růžovovláska brzy uvolnila a její naštvaný pohled se rozplynul ve zklamání, když si znovu všimla svého zničeného vzhledu. „K čertu, Sasuke!" – stěžovala si. „Podívej se na mě! Vypadám jako..." – náhle se zastavila, nebyla si jistá jaká slova zvolit, aby se ujistila, že nebudou mít ještě větší vliv na něj a na jeho ego.
Sasuke si toho evidentně všiml a okamžitě protočil očima. Byla taková královna dramatu. Odrazil se od zdi a pomalu se vydal ke kňučící bytosti, jedna z jeho rukou se natáhla, aby jemně pohladila křivku její páteře.
„Vypadáš, jako bys byla právě pořádně vošukána," dodal nonšalantně, když se jeho oči setkaly s jejími v zrcadle.
„Myslím to vážně, Sasuke!" vyštěkla a zahnala se rukou, aby se zbavila jeho ruky. „Moje líčení je zničené, vlasy rozcuchané a vypadám, jako bych uběhla maraton!"
ČTEŠ
Incomplete ✔︎
FanfictionKdyž jí její otec poprvé řekl, že se provdá za muže, kterého vůbec nezná, protože to bylo to nejlepší pro její rodinu, věděla, že nemůže říct ne, stejně jako věděla, že nebude šťastná. Jen ji nikdy nenapadlo, že to bude tak zlé. ♥ AU ♥ 15 + (rating...