Incomplete ✔︎

15. Ona se vrátí

Jakmile se za nimi zavřely dveře, Sasukeho ruka sevřela její předloktí a násilně jí táhl, dokud nedošli na konec schodiště.

„Sasuke-kun!" stěžovala si, vůbec nebyla spokojená s tím, jak se k ní choval. Jistě, věděla, že se naštval za to, že Sakuře lhala a pravděpodobně ho kvůli tomu dostala do problémů, ale to neznamenalo, že se jí líbilo čelit následkům. Kdy to dělala? – „Ubližuješ mi!"

„Co to sakra bylo?" zasyčel, když jí náhle pustil a ignoroval její stěžování. Tato žena zničila vše, co se mu se Sakurou podařilo vybudovat, a on neměl náladu snášet její dětinskosti. „Mluv!"

Karin záměrně ignorovala jeho žádost a dávala si na čas s odpovědí, zatímco předstírala, že je zaneprázdněná mnutím si své ‚zraněné' ruky. – „Co tím myslíš?" – zeptala se pochybovačně a podívala se na něj svýma zdánlivě nevinnýma očima.

„O jaké svatbě jsi mluvila?" odsekl naštvaně kvůli jejímu chování. „Jaká partnerka, jaká zpráva?"

„Nejiho svatba, samozřejmě," odfrkla si a obrátila oči v sloup. „A já vím, že jsi mi neposlal žádnou zprávu, ale ona to také nepotřebuje vědět, nebo jo?" na okamžik se odmlčela a lehce se zamračila, když se jí v hlavě objevil nápad. „No tak, není to tak, že bys ji plánoval vzít ji s sebou na svatbu."

Sasuke zaťal zuby proti potřebě vychrlit na ní barevný řetězec slov, který ho napadl a jednoduše se rozhodl pro jednoduché: „To není tvůj problém." – Ne, že by mu vadilo jí urážet, ale raději nechtěl, aby věděla o něm a o Sakuře – nebo v případě, že by to nebylo možné, dát jí vědět co nejméně – a řvát na ni by jí určitě dalo vodítko. Vážně, to poslední, co v tuto chvíli potřeboval bylo, aby se Karin pokoušela zničit jejich vztah (pokud ho už nezničila, samozřejmě).

„Víš, že to tak je," odpověděla a obrátila oči v sloup. „Proč..."

„Karin, ujasněme si to," přerušil ji a chtěl tuto situaci co nejdříve ukončit, aby se mohl jít věnovat své ženě. „I kdybych neměl v plánu vzít Sakuru na svatbu, nikdy byt nepožádal tebe, abys místo ní šla se mnou." – její šokované – skoro zděšené – zalapání po dechu zcela ignoroval, když pokračoval. – „To, co jsme kdysi měli, skončilo a nemám v úmyslu se s tebou," – skoro se styděl, jak to znělo – „Usmířit. Nauč se s tím žít. Teď jdi," řekl jí. „Mám něco na práci."

„Ale, Sasuke-kun!" zaječela dětinsky, mírně se našpulila a zkřížila ruce na hrudi.

Uchiha věděl, že to nepobrala – pro její miniaturní mozek bylo prostě nemožné zpracovat něco tak rychle, zvlášť když šlo o to nechat ho být. Stále byl dost překvapený, že i po všech těch letech přijela se zjevným úmyslem pokračovat tam, kde skončili. „Odejdi, Karin," – avšak jeho nic z toho nezajímalo. Jistě, byl si vědom, že se s ní bude muset někdy v následujících dnech vypořádat, protože viděl, že se nehodlá tak snadno vzdát, ale to rozhodně mohlo počkat do té doby, než si to se Sakurou vyjasní.

Zrzka si při odpovědi tiše povzdechla a v očích se jí zablesklo jakési porozumění. „Vidím, že nemáš dobrou náladu, Sasuke-kun," řekla a mírně zavrtěla hlavou. „Mluvit teď s tebou nemá smysl. Přijdu zítra, dobře?" zeptala se, když se natáhla, aby ho pohladila po tváři. Nedošla však daleko, protože ji odhodil dřív, než se ho mohla dotknout. „Ano," – přikývla, jako by jí jeho předchozí reakce něco dokázala. „Přijdu zítra," řekla odhodlaně, pak se otočila a odešla, než měl Sasuke šanci říct hlasité a pevné ‚ne'.

A jakkoli moc ji chtěl pronásledovat a přimět ji pochopit, rozhodl se to neudělat Protože právě teď byla Sakura jeho hlavní prioritou, ne zrzka.