Incomplete ✔︎

38. Budoucnost

Toho rána se vzbudila na jemné polibky na její krk a ramena. Věděla přesně, kdo to dělá, ospale se usmála, ale neotevřela oči, cítila se přešťastná přesně tak, jak byla. Po pravdě, už se nějakou dobu cítila skvěle, ale teď už měla obzvlášť příjemnou náladu.

Nebýt toho, že její manžel obvykle odcházel do práce velmi brzy, věděla, že ji takto probudí každý den a ta myšlenka způsobila, že jí v břiše explodovaly tisíce drobných motýlků.

„Sakuro," zamumlal do ohybu jejího krku, jeho rty se dotýkaly její kůže, až brněla. „Vstávej. Musíme jít."

„Mmm, už?" zamumlala, zmatená a v polospánku. Mohla by přísahat, že právě před pár minutami šla spát.

Sasukeho hruď se zachechtala. „Jo, holka. Jdeme." Povzbuzoval jí a vtiskl jí cudný polibek na čelo, než ucítila, jak její tělo opouští postel. „Můžeš spát v letadle, jestli chceš, ale teď už musíme jít."

S dalším nespokojeným zavrčením se Sakura přinutila otočit své těžké tělo a posadit se do sedu, extrémně se zdráhala nechat teplo svého polštáře za sebou. Dlouhou chvíli zůstala bez hnutí, mnula si unaveno tvář a snažila se ze své hlavy vypudit zmatení. Dokonce ani neviděla jasně – tak byla neuvěřitelně unavená.

Když ji viděl v tomto stavu, ze rtů mu uniklo další zachechtání. „Říkal jsem nebo neříkal jsem ti, abys šla spát dřív než obvykle?" zeptal se s náznakem samolibosti, na což jako odpověď dostal zasloužený polštář před hlavu.

„Sklapni," zamumlala, viditelně otrávená celou situací. „Víš moc dobře, že jsem se snažila. Nejsem zvyklá chodit spát v osm večer. Zabij mě."

„Já vím," odpověděl, jeho oči změkly při pohledu na její shrbené tělo. Chvíli sebou házela a otáčela se, ze rtů jí unikaly povzdechy a výdechy frustrace. Nakonec si našla pohodlné místo na Sasukeho zádech a pomalu usnula, teprve potom si dovolil upadnout do bezvědomí. „Jdeme," povzbudil ji, natáhl ruku aby ji pomohl vstát. Nabídku nadšeně přijala, oběma rukama ho chytila za ruku a dovolila mu, aby ji vytáhl na nohy.

Jakmile znovu získala rovnováhu, přistoupila k němu blíž, objala ho kolem pasu svýma malýma rukama a zabořila obličej do jeho hrudi. Téměř okamžitě, když se její tvář dotkla měkkého materiálu jeho košile si uvědomila, že je oblečený a připravený na odchod. Podle vůně si dal dokonce sprchu, než ji probudil. Při té myšlence se její vnitřnosti rozplývali – nešlo to jinak vyjádřit. Od té doby, co se vrátila, byl tak sladký, tak laskavý... zdálo se, že myslel na všechno, plánoval do posledního detailu a používal vše, co mohl, aby se cítila pohodlně. Jednou si myslela, že poznala Sasukeho „sladkou stránku". Teprve teď si uvědomila, jak moc se mýlila.

Jeho silné paže ji ovinuly a jeho teplá ruka ji masírovala záda pohybem tak uklidňujícím, že se na okamžik bála, že by mohla usnout. Pak se ale odtáhl, políbil ji na čelo a doprovodil do koupelny.

„Oblékni si něco pohodlného," nařídil po minutě. „Myslel jsem vážně to o tom, že můžeš spát v letadle. Vypadáš jako zombie."

„Bože, dík," zavrčela růžovovláska, když otevřela dveře s kartáčkem na zuby v ruce. „Jsi tak sladký."

- ¤ -

V letadle spala ještě dobré tři hodiny, než se probudila v mnohem lepším stavu. Natáhla se jako kočka pod měkkou přikrývkou, kterou si matně pamatovala, že na ni položil její manžel a pak se posadila a nefritovýma očima pátrala po té známé tváři. Nikde ho nenašla, tak se postavila, znovu se protáhla s rukama nad hlavou a po uložení deky do malého úložného prostoru opustila kabinu.