Incomplete ✔︎

17. Postarej se o ni

„Um, Hinato, jsi si jistá, že to není problém?" zeptala se po milionté, když se seděla na pohled pohodlné pohovce, která byla v obývacím pokoji – Hinatině obývacím pokoji.

Poté, co TenTen přišla s tím úžasným nápadem, dívky strávily ještě několik hodin povídáním – hádali se jaký je nejlepší postup akce, snažily se zorganizovat několik nepodstatných detailů a samozřejmě, nakonec dospěli k dohodě – až oznámila, že je čas jít, protože Nejimu slíbila, že s ním poobědvá.

Bylo to přesně ve chvíli, kdy si Sakura uvědomila, že odešla z domu s prázdnýma rukama; měla jen svůj mobil a klíče od auta. A žádná z těchto věcí neměla potenciál pomoci jí najít místo k přespání. Co k čertu bude dělat bez kreditní karty? Pro dívky však byla odpověď na tuto otázku neuvěřitelně jednoduchá. „Děláš si legraci, že jo? Nemyslela sis snad, že bychom tě nechali přespávat týden v hotelu, nebo jo? Jasně, že zůstaneš u jedné z nás!"

A protože TenTen žila se svým snoubencem – který se ukázal být ničím jiným než nejlepším přítelem jejího manžela – Sakura skončila nasáčkovaná do Hinatina domu. No, možná ne ‚nasáčkovaná', protože nemohla říct, že by byla proti tomu. Jen si nebyla jistá tím, co si o tomhle všem myslela její kamarádka. Věděla, že je to od ní velmi hloupé, protože Hinata už víc než padesátkrát odpověděla na všechny její otázky týkající se této záležitosti.

„Prosím, řekni mi, že si děláš legraci," řekla Hinata, když vešla do místnosti a v rukou nesla dva šálky čaje. „Unavuje mě dokola opakovat to samé," posadila se vedle růžovovlásky a podala ji jeden ze šálků, a ona si ho šťastně vzala a tiše zamumlala ‚děkuji'.

Její hlas se znovu zvýšil, snažila se poskytnout další argument, který by dokazoval její tvrzení – dokazoval, že má důvod, proč si nebyla tak jistá rozhodnutím své kamarádky. – „Ale..." – bohužel – nebo možná naštěstí – tu příležitost neměla.

„Teď vážně," řekla Hinata a obrátila oči v sloup. Nebylo časté, aby ona dělala takové gesto tak často, vzhledem k její poněkud stydlivé povaze, ale Sakuřina neschopnost pochopit něco tak jednoduchého jí kvůli nedostatku lepších slov začínala lézt na nervy. „Opravdu si myslím, že z toho zbytečně děláš něco velkého. Jen zůstaneš u mě doma pár dní. To je všechno."

Sakura přikývla. „Já vím," řekla. „Jen se chci ujistit, že s tím souhlasíš. Tedy..."

„Ujišťuji tě, že jsem s tím naprosto v pohodě," přerušila ji. „Teď jsi moje kamarádka, stejně jako TenTen, Ino a Temari. A věř mi, že žádná z nich mi nepokládala všechny tyto otázky, když jsem se je rozhodla pozvat k sobě domů. Ani je nebylo třeba každých pět minut ujišťovat, že jsem s tím v pohodě."

Doufala, že když přitáhne ostatní dívky do rozhovoru, její kamarádka to pochopí. Takové štěstí však neměla. „Jo, ale oni jsou tvoje kámošky od jakživa," řekla Sakura a obrátila oči v sloup. „Samozřejmě, že by se nikdy nezeptali." – jak je znala, byla si jistá, že se většinou ani neptali, nebo nepočkali na pozvání – prostě přišli a cítili se jako doma. Problém byl v tom, že ona nebyla jako ony – alespoň ne, když šlo o tohle. „Na druhou stranu, znáš mě teprve týden."

Hinata si povzdechla. „Vážně na tom záleží?"

„Děláš si srandu?" zeptala se růžovovláska s otevřenou pusou. „Samozřejmě, že na tom záleží.

„No, mně ne," odpověděla druhá dívka. „Jsi moje kamarádka – má nejnovější kamarádka, ale přesto kamarádka. Je mou povinností ti pomoci. A i kdyby ne, stejně bych to udělala." – na okamžik se odmlčela a pak se usmála, když se jí v hlavě objevila myšlenka. „Navíc, Naruto bude moc rád, když tě tady bude na pár dní mít."