Incomplete ✔︎

6. Její rozhodnutí

Bylo to divné, všimla si Sakura. Ale divné v dobrém slova smyslu. Takže prostě.. divné. Jo, prostě divné.

Nevěděla, jestli to bylo kvůli okolnostem – protože Sasuke a její snoubenec mluvili o podnikání a ona se o to nijak zvlášť nezajímala – ale tato žena – Tenten, jak se předtím představila – se chovala, jako kdyby ji znala celý život. Pořád mluvila a ptala se a překvapivě se zdálo, že ji upřímně zajímá, co růžovovláska říká. Nebylo to tak, že by mluvila moc, šok z toho, jak se tato žena chová, se v její mysli ještě neusadil, ale odpovídala na otázky – jak neslušně by vypadala, kdyby neodpovídala – a bylo zřejmé, že se neptala jen kvůli zdvořilosti.

Byla přátelská – opravdu přátelská. Měla dlouhé tmavě hnědé vlasy a teplé čokoládové oči; měla na sobě krásné červené šaty, při kterých kupodivu vynikly její oči a boty, díky kterým vypadala vyšší, než ve skutečnosti byla. A to bylo v podstatě vše, co věděla o této osobě, která se právě chovala jako její nejlepší kamarádka, spřízněná duše.

Sakura na chvíli přemýšlela, jestli ona byla důvodem, proč měl Sasuke takový zájem, aby s nimi šla na večeři, ale rychle tu myšlenku zahnala. Možná to bylo částečně proto, že ho o to požádala Tenten, ale Sasuke musel mít určitě lepší důvod – koneckonců, kdy se stalo, že by vůbec poslouchal to, o co ho ostatní požádali?

Teď, když o tom přemýšlela, zjistila, že také může předpokládat -a vlastně si tím byla dost jistá – jaký to byl důvod: chtěl jí dokázat, že všechno, co před pár dny řekl, je pravda. Chtěl, aby si uvědomila, že nad ní má kontrolu a že ji může proti ní využít, kdykoli se mu zachce.

Idiot. Navzdory všemu, proč to vůbec dělal? Nebylo to tak, že by pochyboval, že to pochopila – ne po tom, jak vyděšeně musela vypadat, když jí to řekl. Heh, jen si s ní hrál a naplno užíval moci, kterou nad ní tak očividně měl.

„Tak jsem přemýšlela," začala Tenten a její hlas jí vytrhl z myšlenek. „Potřebuji další družičku, víš?" Sakura vydala tichý souhlasný zvuk, čímž dala brunetce najevo, že poslouchá. „A napadlo mě, jestli jí nechceš být." Chvíli jí trvalo, než zpracovala, co jí řekla. Když se to však konečně stalo, její oči se rozšířily a málem se udusila jídlem.

„Cože?" byla jediná věc, kterou dokázala říct, protože si byla naprosto jistá, že špatně slyšela. Zamračila se, zvedla sklenici, přiložila si ji ke rtům a usrkla z ní.

„Ptala jsem se tě, jestli chceš být moje družička," zopakovala TenTen s úsměvem, jako by si ani nevšimla šoku, který její otázka způsobila dívce před ní.

„Ale... Ale právě jsi mě potkala!" vyhrkla a na tváři měla stále zamračený výraz.

Když brunetka slyšela její odpověď, obrátila očima v sloup. „Bože, vy dva jste opravdu stvořeni jeden pro druhého," řekla a mávla rukou směrem k Sakuře a Uchihovi, který – překvapivě – se rozhodl sednout si vedle ní. Sasuke ji slyšel a otočil se, aby po ní střelil pohledem, ale kromě toho to nekomentoval. Jeho žena se na ni na druhou stranu podívala, jako by skutečně uvažovala o tom, jestli se Nejiho zeptá, jestli někdy byla u psychiatra, nebo to v nepříliš vzdálené budoucnosti udělá. „Vím, že jsem tě právě potkala," odpověděla a znovu obrátila oči v sloup. „Nicméně nechápu, jaký je to problém." Pokrčila rameny a ukousla z talíře, ignorovala – nebo nevšímala – si ten divný pohled, který ji růžovovláska posílala.

„Družičky," začala Sakura a zhluboka si povzdechla. „Předpokládá se, že je to spousta lidí blízkých nevěstě: sestry, nejlepší kamarádky... chápeš," řekla a pokrčila rameny. Sasuke si nemohl nevšimnout jak – překvapivě – byl její způsob přemýšlení podobný tomu jeho, ale okamžitě tu myšlenku vyhnal z hlavy; neměla tam co dělat.