Incomplete ✔︎

8. Nepřemýšlej, jen jednej

Rande. Sakura. Jako vážně?

Opravdu ji tak hluboce ublížil?

Tedy, ano, ublížil ji, ale až do takové míry? Počkejte. Jaká míra? Jen jde ven, pro lásku Boží! Jde ven s někým a možná se něco mezi nimi dvěma může stát. Nic víc, nic míň. Sasuke opravdu nechápal, proč ho tak štve. Ostatně, také to dělal. Nikdy předtím neměl rande – nebyly potřebné, fakt – ale ano, podváděl ji s jinýma a nebylo proč to popírat. Ne, ne, ‚podvádění', protože mezi nimi dvěma nebylo nic – to, co dělal, by se správně dalo nazvat... no, jakkoli. Pointa byla: dělal to, co právě dělala ona.

Nebylo třeba být pokrytec a bránit jí v tom, aby šla večer ven. Chtěl to udělat, ano, ale proč by měl? Proč, když evidentně měla stejná práva, jak on? Měla pravdu – nemusela se chovat jako vdaná žena, když on se nechoval jako ženatý muž. A protože mezi nimi nikdy nic nebylo, nechat ji (ne že by potřebovala každopádně jeho svolení) jít ven by pro něj mělo být snadné.

Překvapivě, nebylo. Netušil proč, ale nebylo. A když slyšel, jak zavírá dveře své ložnice, což naznačovalo, že za pár minut bude dole, zjistil, že je docela schopný ji zamknout v domě, aby jí zabránil odejít. A to všechno kvůli čemu?

Kurva. V tu chvíli nic nedávalo smysl. Nic. Ani jeho myšlenky, ani pocity, ani způsob, jakým přemýšlel – ano, ještě jednou – na gauči v obýváku, ani skutečnost, že si vzal den volna, ani její oblečení, ani – počkejte. Zamrkal, mírně zavrtěl hlavou a otočil se k židli naproti sobě, kde měl dojem, že ji vidí. Ukázalo se, že to nebyl jen dojem – opravdu tam byla.

Lehce se opírala o opěradlo židle a sahala po něčem v kabelce – v kabelce, které si tam všiml od chvíle, kdy vešla do pokoje, ale kabelce, ve které se odmítal hrabat, protože to rozhodně nebyly způsoby, jakým ho matka učila – něco, co ještě neobjevil a nevěnoval tomu sebemenší pozornost.

Tohle ho mělo naštvat. Vážně, mělo, protože mu mohla alespoň věnovat pohled, chápete? (Tedy, ano, věděl, že je naštvaná, ale vždycky se na něj podívala, když se objevil v jejím zorném poli). Ale neudělala to – a věděl přesně proč – protože byla příliš zaujatá něčím jiným, něčím ještě důležitějším (pro teď), než aby mohla vnímat jiné věci (tedy, své otravné chování). Starala se o svůj vzhled, přesněji řečeno.

Sakura vždycky vypadala dobře a Sasuke to vždycky věděl. Vždycky nosila krásné -a myslím, že všichni víte, co myslím, když říkám ‚hezké' – oblečení a nikdy to nepřehlédl. Vždycky si dávala pozor na to, jak vypadala, upravovala si vlasy a nanášela si make-up, i když neměla v plánu opustit dům a Sasuke si toho vždy také všiml. (Heh, bylo skoro směšné, jak i s takovou krásou – err, šťavnatou ženskou po bohu vždycky končil v posteli jiných žen. Ale to bylo mimo téma.).

Navzdory tomu všemu ji takhle nikdy neviděl. Měla na sobě krátké – příliš krátké – černé šaty, které obepínaly všechny její křivky a ukazovaly vše, o měla. Měla dost hluboký výstřih a měl dojem, že na jejích nohách není moc materiálu šatů, který by je zakrýval. Ab si zakryla ramena, oblékla si sako s flitry a mezi ňadra si zastrčila dlouhý náhrdelník. Její vlasy byly překvapivě rovné (ne, že by byly kudrnaté, ale měly ve zvyku – buď to, nebo to tak vypadalo – jemně se vlnit na konečcích) a lesklé, k držení ofiny používala sponky – té ofiny, která ji pořád padala do očí – vzadu a ujistila se, aby ji nezasahovali do vidění.

Sasuke se rozhodl, že se fakt nemá za co stydět, protože ty podpatky, které měla na sobě způsobovaly, že její nohy vypadaly neskutečně dlouhé a neskutečně krásné. Její oči byly tmavší, než kdy viděl (a přesto si nemohl pomoct, a musel přiznat – sám pro sebe, očividně – že tmavé oční stíny na ni vypadaly dost dobře a zvýrazňovaly záři jejích nefritových zorniček) a její rty byly růžové a lesklé (a příliš lákavé).