Když se Sasuke toho rána začínal pomalu probouzet k vědomí, první věc, kterou si všiml bylo, že mu bylo teplo – mnohem víc teplo, než obvykle. A bylo to takové teplo, které rozhodně nepocházelo z prostěradla nebo intenzivních slunečních paprsků. Byl to zvláštní druh tepla, takový, který – usoudil ve svém ospalém stavu – by prostě měl rád u sebe navždycky. Byl to prostě dobrý pocit, mít ho u sebe... a na sobě, když na to přijde.
Protože byli v Sakuřině pokoji, nebyl nastavený žádný budík, který by je probudil, ale jako stejně se o to postaraly Sasukeho vnitřní hodiny; vysílající impulsy do jeho mozku naznačující, že je načase, aby otevřel oči a čelil dni. To ho nikdy předtím neotravovalo – ve skutečnosti to občas považoval za užitečné. Ale i když už na to byl z nějakého důvodu zvyklý, probouzení toho rána bylo mnohem těžší než obvykle. Zdravý rozum ho přesvědčoval a říkal mu, že přijde pozdě do práce, pokud bude dál líný, ale jeho oči se ještě neotevřely a jeho tělo se nepohnulo.
Zpočátku nechápal, co se děle. Něco však bylo určitě špatně. Něco tohle ráno odlišovalo od ostatních, a přestože si nemohl být absolutně jistý, věřil, že to mohlo mít něco společného s nezvyklým teplem, které ho obklopovalo. Ale v tuto chvíli ho to ani nemohlo zajímat, což bylo samo o sobě zvláštní, protože každý malý detail, který narušoval jeho rutinu, ho obvykle nekonečně vytáčel, dokud ho nějak neodstranil. Tentokrát zřejmě ne. Tentokrát mu ten malý detail připadal správný a jeho moudřejší část říkala, aby s tím přestal.
A tak to udělal. Dokud si neuvědomil, že ať se děje cokoliv, jeho mysl odmítala znovu podlehnout bezvědomí a pomalu mu to začalo docházet.
Otevřel úhelné oči, ale hned je zase pevně zavřel, trhl sebou, když na něj zaútočilo silné bílé světlo. S lehkým zavrčením si přehodil paži přes oči a přemýšlel jen o tom, co přesně se stalo minulou noc, když zapomněl zatáhnout závěsy. Nikdy to nedělal – ani v zimě, kdy slunce v době, kdy se obvykle probouzel, ještě nevycházelo.
Sasuke nechal svou paži poklesnout na polštář nad hlavou, znovu otevřel oči, rychle zamrkal, aby se přizpůsobily jasu v místnosti, než začal pomalu zkoumat své okolí... a uvědomil si, že pro začátek, ta místnost ani není jeho pokoj.
Nejprve zpanikařil. Ve svém životě byl se spoustou žen, ale nikdy předtím nebyl takový hlupák, aby s nimi strávil noc, bez ohledu na to, jak byl unavený nebo v háji. Prostě to bylo nefér – zvyšovat jejich naděje tím, že by se s nimi objímal celou noc a pak se muset ráno vypořádat s jejich otázkami, muset vysvětlovat, že včerejší noc byla jen šukání, zábavné rozptýlení pro kreténa, jako on. Naštěstí takové situace nikdy nemusel řešit, ale věděl, že nemohly být příjemné.
Doufal, že se mu to alespoň tentokrát podaří, pokusil se posadit a rozhodně plánoval vypadnout, než se ta žena (ať už to byl kdokoli) probudí, jen aby ho něco měkkého a hedvábného přišpendlilo k posteli. Tichou místností se rozlehlo malé zakňučení a jeho koku se přitisklo malé tělo, štíhlá paže se sevřela kolem jeho pasu.
Podíval se dolů a uviděl tajemnou ženu, vše se mu začalo vracet. Slovní výprask, který dostal od svého bratra, otravný rozhovor, který zaslechl, první večeře, na kterou vzal svou manželku, a ta úžasná věc, co spolu potom oba zažili. Nenazval by to 'sex' nebo jen ‚šukání', protože koneckonců to bylo mnohem víc, než to. Všechno pro něj bylo jako poprvé, od sladkých pohlazení a polibků až po to, jak byli teď propleteni, jasný důkaz toho, že se objímali celou noc.
Ale navzdory tomu to také nenazýval ‚milováním', protože rozhodně nebyl v pozici, aby to udělal. Koneckonců, co on věděl o lásce? Ve skutečnosti nic a i když určitě doufal, že se o tom postupně dozví víc (a se Sakurou po jeho boku), nebyl tak nadšený, aby do toho bezhlavě skočil, když možnost všechno podělat byla tak zatraceně vysoká. Zkrátka, nezůstal stát na místě a nečekal, až k němu věci přijdou samy, jak se kdysi domníval, že je to nejlepší možnost, ale vyvodil z toho, že v takové situaci by bylo nejlepší jít na to pomalu, a to jak pro něj, tak i pro jeho ženu.
ČTEŠ
Incomplete ✔︎
FanfictionKdyž jí její otec poprvé řekl, že se provdá za muže, kterého vůbec nezná, protože to bylo to nejlepší pro její rodinu, věděla, že nemůže říct ne, stejně jako věděla, že nebude šťastná. Jen ji nikdy nenapadlo, že to bude tak zlé. ♥ AU ♥ 15 + (rating...