the one place

..5..

Pov Quackity

"AAA." Zařval mi Tommy do ucha. koukáme na V zajetí démonů, musím uznat že je to dobrý horor. Sice jsem ho už viděl ale i tak jsem se u pár scén lekl. "Tommy! Musíš mi řvát do ucha ?" Jako odpověď se mi však dostavil jen silný stisk ruky.

Já a Tommy sedíme jako jediní na zemi a ostatní na pohovce. Nechtěli jsme se tam mačkat a mně osobně vůbec nevadí sedět na zemi.

Všude kolem nás je tma a jediné světlo které vidíme, je to co vyzařuje televize. Chtěli jsme totiž tu správnou atmosféru. Museli jsme ale zatáhnout závěsy protože je teprv 5 a to venku ještě není úplná tma. Překvapilo mě když jsem u sebe ucítil pohyb, Tommy to být nemohl ten totiž sedí přímo na druhé straně. Osoba se ke mně naklonila natolik že jsem cítil její dech na krku. Přejel mi mráz po zádech. Byl to až moc zvláštní pocit, cítím jak mě jemný vítr z něčích úst jemně lehtá po krku.

"Bojíš se?" Podle hlasu sem poznal že to je Wilbur. Bože co ten tu dělá? O co se snaží? Spřátelit se? Každopádně to bude znít asi divně ale nevadí mi to. Pravděpodobně na mě působí ty dvě sklenky vína co jsem měl ale Wilbur možná není tak příšerný jak jsem si myslel. Musím uznat že asi není zas tak hrozný, když jsme si před tím všichni povídali bylo poznat že není zas tak špatný ale stále se nemůžu zbavit toho špatného pocitu z něj. Něco mi říká ze možná není tak zlý jak si ho představuju kvůli jeho chování v kasínu ale nemůžu mu odpustit to že se mi doslova vysmál do obličeje po té co mě viděl před tím kasínem.

Nehodlám to dál řešit prostě uvidím podle toho jak se bude chovat. Nechci teď řešit toto. Chci proste vypnout a koukat na film s přáteli. Proto tu taky jsem, abych si užil společný čas s přáteli.

"Ani ne už jsem to viděl, ty?" Zeptal jsem se šeptem ale zrak jsem od obrazovky neodtrhl. "Sice jsem to neviděl ale též se nebojim. Nikdy jsem se hororu moc nebál. Na horory jsem se už od malička koukal se svým tátou. Vždy to byla neskutečná zábava. Říkávali jsme tomu filmový pátek. Každý večer v pátek jsem naťešeně čekal do deseti hodin než na televizi dávali nějaký horory. Měli jsme obrovskou mísu popkornu a láhev coca coli. Dřív, když jsem byl ještě hodně malý tak jsem u toho vždy usnul a pak prosil tátu celou sobotu aby mi řekl jak to dopadlo, vždy si ze mě pak dělal srandu. Máma z nás byla na nervy protože jsem dokázal prosit třeba hodinu v kuse až se ke mně vždy přidala i máma a táta mi to pak nakonec řekl. Ani se jí nedivím že z nás měla nervy. Děti jsou zlo. Cením že zvládla vychovat tak neposlušné dítě jako jsem byl já a ještě do toho zvládat mého otce. "

Nečekal jsem že by se tolik rozmluvil. I když jsem mu do tváře neviděl bylo mi jasné že se usmíval. Musel mit krásné dětství. Nikdy jsem nezažil jaké to je dělat něco se svým otcem. Nepoznal jsem teplé objetí od táty. Nezažil jsem nic jako filmové pátky s tátou. Vlastně ani nevím kdo je muj otec. Vím jenom že je někde ve Španělsku a že má šťastnou rodinu a další dvě děti. S jedním ale musím souhlasit, děti jsou zlo. Jenom to křičí, brečí, zvrací a saje peníze. Nezmohl jsem se na víc než na pouhé kývnutí hlavy. Nehodlal jsem s ním mluvit o jeho krásném dětství, o jeho očividně dokonalém životě.

Film už skončil a Gogy šel rozsvítit. "Nechcete si něco zahrát?" Zeptal se Wilbur pravděpodobně aby se zbavil toho trapného ticha co tu panovalo. " Co třeba pravda nebo úkol?" Navrhl Clay. " Co to ale nějak vylepšit? Třeba.... když si vybereš pravdu a nebudeš chtít odpovědět budeš si muset dát dva panáky vodky a udělat úkol. Když si vezmeš úkol a nebudeš ho chtít plnit musíš si vzít pravdu a dát pusu tomu kdo úkol dával." Vysvětlil jsem svůj nápad. To s tou pusou jsem si uvědomil až příliš pozdě. "Pusa je dost špatný nápad. Něco jiného!" Vykřikl jsem. Nikomu tady nechci dávat pusu