the one place

..26..

Pov Wilbur time skip 2:00

Bdím už od doby kdy odešel Alex. Sice se snažím usnout ale pokaždé když zavřu oči, si vzpomenu na tvar a chuť jeho rtů, na jeho vůni, která mě teď obklopuje ze všech stran. Z té vůně se mi sevřelo hrdlo a na hrudi jsem ucítil tak moc známý tlak. Opět je to tu, to všechno, tíha světa co na mě doléhá a nehodlá odejít. Myšlenky mi opět zaplavily vzpomínky a myšlenky. Nikdy jsem nesnil o něčem tak moc jako znovu ochutnat jeho rty, jenže on nechce. Snažil jsem se uklidnit, nevnímat to jak mi srdce bušilo jako o závod ale nemohl jsem. Musím od sud pryč. Na vždy mi bude záhadnou jak jsem dokázal vystřízlivět jedním polibkem. No i když jsem nebyl zas tak strašné opilý, tři loky nikoho nezabijou.

Pov Quackity, time skip ráno
"Máš na něj číslo?" To mě to opravdu napadlo až poté co jsme prohledali snad celé město? George bez odpovědi hned vytočil jeho číslo a mně v uších začala hučit krev. Jestli to nezvedne...nebo jestli si něco udělal...ne bože, nesmím takhle myslet. Každý jeden tón co se ozval z mobilu byl jako nekonečně dlouhá doba.

Po té pro mě tak strašně dlouhé době se ozvalo šustění. "Wille, jsi to ty?" George zněl roztřeseně když se ho ptal. "Jo Georgi, jsem to já. Do teď jsem spal takže děkuju za moc příjemný budíček." George se na mě podíval pohledem co vyzařoval neskrývané zmatení ale někde pod tíhou zmatení jsem nalezl i úlevu. V tuhle chvíli jsem se už neudržel a začal jsme se ptát já. "A kde spíš, protože u mě doma očividně ne." Chvíli bylo ticho (které mě ničilo) ale nakonec Wilba promluvil. Nikdy jsem si neuvědomoval jak pěkný má hlas po ránu. Včera jsem dost přemýšlel. Nevím zda jsem připravený na vztah ale už nemám sílu nenávidět se za své city k němu, takže ano, cítím k němu něco a možná mě to zničí a nebo to bude dobré, nic jiného se stát nemůže. "Spal jsem u sebe doma." To bylo vše. Will hovor ukončil.

George sice vypadal zmateně ale já věděl přesně proč Will spal doma. Celkem se divím že to i jemu nedošlo, bylo to tak očividné. Ten důvod jsem byl já. Začla jsem se cítit provinile. Včera večer jsem se soustředil jen na sve pocity a na ty jeho úplně kašlal, neuvědomoval jsem si jak moc to mohlo ranit jeho. Jenže byl opilý, nemohl jsem vědět že to nebyl jen klasický opilecký polibek. Každý nějaký takový zažil a já možná ani nechci vědět kolikrát jsem políbil Sapnapa když jsem byl opilý. Vlastně se divím že mě za to Karl ještě úplně nenesnáší.

"Tak pojď, jdeme domů." Prolomil jsem ticho, které mezi námi vzniklo. Oba jsme ale mlčeli z jiného důvodu. Já jsem se proklénal za své činy a on se snažil zjistit co se mi honilo hlavou.

"Nechceš mu aspoň donést něco k jídlu?" Chtěl jsem sice něco namítat ale nevěděl jsem co. Věděl jsem že Wilba mě neuvidí zrovna nejradši ale jídlo by se mu hodilo. Přeci jen toho včera trochu vypil.

"Co mu ale chceš vzít, doma nic nemám a navíc já a sporák nemáme zrovna no... kamarádské vztahy." O hotovkách jsem se radši ani nezmiňoval. Hotovka se nikdy nevyrovná poctivé, domácí česnečce. "Kousek od tud je restaurace kde pracuje Niki, můžeme zajít tam." Práce v restauraci je pro ni jako stvořená. Ona a jídlo jsou nerozlučná dvojka. George ani nečekal na mou odpověď ale zatáhl mě za loket a táhl mě za roh.

Omggg, hádejte kdo je zpátky!!! A ještě k tomu nese další kapitolu, no není to úžasné. No možná není s kvalitou téhle ff aleeeee to je na někdy jindy.

Doufám že se vám kapitola líbila a pokud ano tak mám rád hlasy mrk mrk 👀. No a taky budu rád za komentík. No ale ať jen nežebrám tak vám chci oznámit že jsem hned od 1.7. na táboře takže budu sice psát tam do sešitu ale nebudu tam nic moct vydat protože tam nemám mobil. Pokusím se aby měly kapitoly lepší hodnotu a chci vám zároveň i říct že jsme cca v půlce ff yeyy.

No guys, doufám že budete mít hezké vysvědčení a papa

710 slov
~Niko~